Chci zde mít svou reklamu
Home > Blogy > Dožínky v Hati, jak je viděl Monty

Dožínky v Hati, jak je viděl Monty

 

Tak jsme opět někam vyrazili. Po třech akcích, kde jsem jel sám bez Jessiky to bylo milé překvapení, že nás do vozíku naložili oba. Cesta ubíhala rychle a zanedlouho jsme již stáli nasedlaní u vozíku. Než se pan s paní domácí převlékli, stihla si Jessika schrupnout, tak jak to běžně na akcích dělává. Vyrušení z dřímání dala samozřejmě patřičně najevo, ale paní domácí ji už zná, vůbec si sklopených uší nevšímala a za chvíli byla v sedle. Já jako obvykle měl na zádech pana domácího, přece jenom se s ním tak nebojím, zvlášť, když na mě zvýší hlas, tak mám raději hned odvahy, že bych mohl rozdávat. Vydali jsme se vesnicí k místu, odkud se měl odebírat dožínkový průvod a protože jsme tam byli první, opět jsme si pod stromem trochu „dáchli“.

dozinky.jpg

Já tedy moc ne, neboť se za chvíli ke mě přihrnul hlouček dětí, kteří štěbetali a hladili si mě a já to musel snášet i za Jessiku, která sice chvíli statečně držela, ale protože ji to rušilo při spaní, uhýbala hlavou, aby na ni nedosáhli. Mi však pozornost nevadí, mám rád zájem o svou koňskou osobu. Zanedlouho jsme se pohli z místa, stoupli jsme si před traktor, na kterém seděla kapela a vyhrávala. To jsem však netušil, že kolem mě budou procházet s tím strašidlem. Najednou to za mnou zašustilo, nad hlavou se mi tyčil nějaký věnec a z něj vedla spousta barevných pentlí, kterých se drželi vymóděné slečny. Přesně ve stejný okamžik za mnou nastartoval traktor. Skoro jsem si sedl na zadek a předvedl krásnou kapriolu ( i když jsem vysokou španělskou školu nenavštěvoval) a začal jsem svůj tanec na místě. Nejprve to byla piafa, pak mi pan domácí trošku povolil, tak jsem přešel do pasáže, ale když viděl, že to strašidlo se mnou dělá divy, poodešli jsme malinko stranou. Najednou se probudila Jessika. Zatímco já se již trochu zklidnil a díval se, zda ta barevná hrůza Jess nesežere, převzala po mě taneční náladu a začala se vzpínat a caplovat na místě. Samozřejmě ne tak elegantně jako já, protože to paní domácí nečekala a s vlajkou v ruce ji přece jen nějakou dobu trvalo, než měla Jess pod kontrolou. Jakmile se dal dožínkový věnec na pochod, zařadili jsme se za vlajkonoše a ještě asi desítku koní, takže jsem byl v bezpečné vzdálenosti. Za námi se stále držel traktor, ale ten mi vůbec nevadil, protože stejný máme i doma. Po zážitku s opentleným věncem a tří kilometrovém pochodu vesnicí jsem myslel, že už mě nic horšího nečeká. Hrubě jsem se zmýlil. V areálu dožínkových slavností jsem se s panem domácím chystal na džigitovku, když tu přišli nějací mladíci a nedaleko si začali hrát s něčím kulatým, které občas přistálo až u mě. Navíc tam jeden jezdil na nějakém dřevě, skákal s tím po schodech a dělalo to hrozný rámus. Už abych to měl za sebou, říkal jsem sám sobě. Vystoupení se povedlo, ale raději jsem jezdil pořádně rychle, abych to zbytečně neprotahoval a my mohli jet brzy domů. Pak mě zase nechali hladit a já byl v sedmém nebi. Jessika nejezdila, tak žádné hlazení, ale pro ni to byla vlastně odměna.

 

 

 

 

Jakmile jsem Jess uslyšel, že se vrací, vrátila se mi i síla a cloumání s vozíkem začalo nanovo. Naštěstí ji naložili ke mě a už nevystoupila. Až doma. No byl zase den, doufám, že se ta samotka nebude brzy opakovat.

Předchozí: Jak naučit koníka prosit
Následující: „Koně v akci“ půjdou v pátek i do pardubických ulic
x

Mohlo by vás zajímat

Jörne Sprehe vyhrála podruhé v kariéře GP Olomouc

V neděli 24. června vyvrcholily mezinárodní skokové závody J&T BANKA CSI3*W v Olomouci soutěží Grand Prix World Cup. Podruhé v kariéře tam dokázala na parkuru započítávaném do seriálu Světového poháru zvítězit německá jezdkyně Jörne Sprehe. Velká cena s překážkami o výšce do 160 cm nabídla jako každoročně napínavou podívanou od ...