Chci zde mít svou reklamu
Home > Zpravodajství > informujeme vás > Filmaři opět na závodišti, v objektivu žokejka a trenérka Martina Růžičková

Filmaři opět na závodišti, v objektivu žokejka a trenérka Martina Růžičková

Měl tisíce koní pod kapotou, teď i jednoho vlastní. Folie d´ Ocean zakoupil dvojnásobný mistr světa ve Formuli 1 Mika Häkkinen, kterému se přezdívalo Létající Fin, přímo žokejce Martině Růžičkové. A napomohla tomu obrovská náhoda.

Natáčení dokumentu o Martině Růžičkové. Foto: Tomáš Kubelka

Natáčení dokumentu o Martině Růžičkové. Foto: Tomáš Kubelka

Když známým Růžičková pomohla s trénováním koně a dostala ho na špici, ti ji zase seznámili s jezdcem Formule 1. Pak se mu svěřila, že by ještě ráda zkusila Velkou pardubickou a on jí ambiciózní kobylku Folie d´ Ocean koupil. V prázdninových dostizích s ní jela Růžičková první dostih, nespadla z ní a dojela, třebaže poslední. Tenhle příběh se rozhodl zaznamenat v koprodukci České televize režisér David Bonaventura, který se štábem točil i na pardubickém závodišti.

„Pan Bonaventura u nás točil 13. komnatu, tak ho napadlo i tohle, že by to mohlo někoho zajímat,“ říká k samotnému nápadu Martina Růžičková, které byl filmový štáb v Pardubicích stále v patách. Tvrdí, že ji filmaři vůbec neomezují. „Trošku jsem z toho měla ze začátku nervíky, když mi dali domů kameru, měla jsem točit normální denní běžný věci. Jako třeba uklízení, tréninky a tak. S tou kamerou jsem měla trošku obavy, aby se něco nestalo, ale ta se stala součástí našeho života,“ dodává Růžičková.

Dokument točí režisér David Bonaventura pro druhý program České televize, měl by mít kolem padesáti minut a skončit by měl zřejmě Velkou pardubickou. Hotový by měl být v lednu a poté brzy nasazen do vysílání. „Teď teda fofrujeme, abychom to nějakým způsobem stihli, bude to o příběhu Martiny. Bude to o lidskejch vztazích. Mika tady byl několikrát, tím, že má českou ženu, tak pro něj není takovej problém sem jezdit. Bude určitě součástí tohoto dokumentu,“ přibližuje průběh natáčení režisér Bonaventura. Podle něj mottem bude příběh ženy, která to nevzdává.

Režisér, který je už 14 let Východočechem a žije ve Svobodných Hamrech na Chrudimsku, už točil dokument například o rychlobruslařce Martině Sáblíkové.

MARTINA RŮŽIČKOVÁ: Z kamery jsem měla nejdřív nervíky

Rozhovor s Martinou Růžičkovou o natáčení dokumentu České televize o „jedný šílený ženský, která to nehodlá vzdát“

Martina Růžičková. Foto: Tomáš Kubelka

Martina Růžičková. Foto: Tomáš Kubelka

V jaké souvislosti vás filmaři oslovili?

Zrodil se takový nápad, že bychom udělali časosběrný dokument o jedný šílený ženský, která se nechce vzdát. Pan Bonaventura u nás točil 13. komnatu, tak ho napadlo i tohleto, že by to mohlo někoho zajímat. Jak na vás působí natáčení? Je to fajn, oni jsou strašně prima, ty lidi, co jsou s náma a zatím se to rozbíhá dobře. Uvidíme, jak to doběhne, jsou to ale výborný lidi, profíci, respektujou a akceptujou moje potřeby.

Čtěte také:  S mezinárodní Rozlučkovou všestranností si pohrálo počasí

Neomezuje vás to natáčení?

Ne vůbec. Trošku jsem z toho měla nervíky ze začátku, když mi dali domů kameru, měla jsem točit normální denní běžný věci. Jako třeba uklízení, tréninky a tak. S tou kamerou jsem měla trošku obavy, aby se něco nestalo, ale ta se stala součástí našeho života. Co jste všechno točila? Hlavně ty práce ve stájích, skákání, ale taky vaření, když dcera teď měla patnáctiny, tak jsem jí pekla dort, tak aby to bylo zajímavý a noční tréninky, když se dostanu ven běhat tak v jedenáct hodin. Snažíme se to dělat pestrý.

Co na kameru říkala rodina?

Manžel je bezvadnej, to je sluníčko, dcera je se mnou taky zvyklá úplně na všechno. Takže je to nějak neomezovalo.

Jak dlouho jste točila, jaký je časový plán?

Točíme asi tak tři měsíce a dneska uvidíme, třeba bude závěr dneska, třeba při Velký pardubický, to nikdo neví. Je to otevřený.

Osobně jak se cítíte na Velkou pardubickou? Pardubická je na podzim, já mám z tý kobylky, co jsme koupili, hlavu v pejru. Dneska si na ni sedám já, protože zatím z toho nejsem moc moudrá. Vím, že mám dobrou skokanku, kobylu, která je dobrá. Musí se jí ale trošičku vychladit hlava, moc do toho pospíchá. Já si ji musím zmapovat, uvidíme.

Dokument by měl být o ženské, která to nevzdává. Zkuste popsat, co se ve vás vaří?

Vaří se to, že jsem posledně vyrazila a s Rubínem jsme upadli, tak jsem si zase říkala, že to nesmí bejt na úkor koní. Jde o to, abych tomu koni neubližovala, kluci taky padaj, ale když padá ženská, tak se na to kouká jinak. Kdyby nám to dneska s Folie nešlo, tak ji asi nechám klukům. Nasadila bych na to asi Pavla Kašnýho, já bych si vzala zpátky Rubína, nevím. U těch koní by člověk musel žít aspoň pět životů, aby se v nich vyznal. Dnešek nás třeba někam posune a třeba taky ne. U těch koní nejsme nikdy nikdo moudrej (Růžičková nakonec skončila v 6. dostihu poslední pozn. red.)

Jak se vůbec cítí žena jezdkyně mezi dalšími žokeji muži?

Čtěte také:  Miroslav Trunda si dojel pro životní úspěch, na světovém šampionátu šestiletých koní byl osmý

S chlapama to nemá nic společnýho, zaplaťpánbů, že tam jsou. Kdyby tam byly samý ženský, tak se budeme hádat a vřískat, ale prostě jsem se takhle zbláznila, narodila, je to za strašnou daň. To si nikdo nedokáže představit, že člověk nesmí jíst, ke konci ani moc pít, já trénuju po nocích, koně přes den. Je to taková řehole, poslání. Člověk si říká, že je takový poslání, že by tady po něm mělo něco zbýt, tak uvidím.

DAVID BONAVENTURA: Rádi bychom, aby vznikl film o přátelství, vzájemné pomoci, stárnutí, o nezdolný touze jít za něčím…

Rozhovor s režisérem dokumentu o žokejce a trenérce Martině Růžičkové

Dvojnásobný mistr světa ve Formuli 1 Mika Häkkinen má českou manželku a teď i koně, co jezdí v Česku. Prostě sáhl do peněženky a koupil Martině Růžičkové koně.

Jak se zrodila myšlenka natočit dokument o Martině Růžičkové?

Ten nápad vznikl asi před rokem a půl. Já jsem s ní před dvěma lety točil 13. komnatu, to jsme se skamarádili. Ona mi před dvěma měsíci zavolala, že mi musí vyprávět, co jí stalo. Říkala, že dala dohromady nějakého koně, pak byli na nějakých dostizích. Ten vyhrál, ona byla nadšená. Ti lidé od koně měli s sebou nějaký další lidi, a když se představovali, tak ona říká, já jsem Růžičková, já jsem Häkkinen. Asi za hodinu jí došlo, o koho se jedná. Häkkinen říká, že by se jí chtěl nějak revanšovat. Za to, jak jim pomohla a toho koně vyléčila. Řekla mu, že má velkej sen ještě jednou jet Velkou pardubickou a dojet ji. Ale teď že nemá koně. Häkkinen sáhnul obrazně do peněženky, vytáhnul prachy a toho koně jí koupil. Prostě, že dvojnásobný vítěz Formule 1 koupil koně Martině Růžičkový a ta na něm pojede Velkou pardubickou.

Čtěte také:  ÚZSVM nabízí k prodeji osm koní

O čem tedy vlastně ten dokument bude?

Právě o té vzájemný pomoci. Jako že ona někomu pomohla, někdo zase pomohl jí. Tak jsem se rozhodl ten příběh natočit. Je totiž možný, že Martina pojede Velkou pardubickou právě na tomhle koni. Teď teda fofrujeme, abychom to nějakým způsobem stihli, bude to o příběhu Martiny. Bude to o lidskejch vztazích. Häkkinen tady byl několikrát. Tím, že má českou ženu, tak pro něj není takovej problém sem jezdit. Bude určitě součástí toho dokumentu. Ví o tom, souhlasí s natáčením. Už se na to těším, na setkání s tímto člověkem. Martina o něm mluví, že to je strašně fajn chlap, má rád děti, má jich pět. K nim se chová strašně hezky, což se Martině strašně líbí. Zajímalo by mě, jestli se taky z nich stanou přátelé. To by měl i ten dokument odhalit.

Jaká bude stopáž a kdy dokument uvidíme?

Bude to mít asi padesát minut, hotové to bude asi v lednu, nasazeno to pak bude na druhém programu České televize dvacátá, jednadvacátá hodina.

Použijí se i materiály z 13. komnaty?

Moc starších materiálů bychom používat nechtěli. Sám o sobě bude tento dokument odlišnej, jinej. My bychom rádi, aby vznikl film o přátelství, vzájemné pomoci, stárnutí, o nezdolný touze jít za něčím.

Teď bydlíte ve Svobodných Hamrech, takže už jste Východočechem. Jaký je váš vztah ke koním?

Já jsem tady 14 let, bydlím nedaleko, bydlíme vedle konírny. Sám nejezdím, sice jsem jel po hřebenech někde na horách, i když koně mám strašně rád, tak k nim mám obrovský respekt.

Jak na vás působí atmosféra pardubického závodiště?

Mám to tady strašně rád, už jsem tady před lety točil pro Českou pojišťovnu film o Velké pardubické, rád se sem vracím, jsou tady hrozně milí lidi. Přijde mi to tady takový rodinný, příjemný.

Proč by sem tedy měli lidé přijet?

Pro mě jsou Pardubice něco takovýho jinýho. Tady mi to přijde takový opravdový. Je tady spousta zajímavejch akcí, dá se tady dobře najíst, napít, pobavit i s dětma, dobře strávený odpoledne…

Text: Dostihový spolek a.s.

Agrofert park Dostihový spolek a.s. Martina Růžičková
Chci zde mít svou reklamu
Předchozí: Nejkrásnější kůň: Posledním vítězem je 1346 Esprit Royal
Následující: Foto: Letní dostihový den v Pardubicích

Zanechte komentář

x

Mohlo by vás zajímat

S mezinárodní Rozlučkovou všestranností si pohrálo počasí

Do Rozlučkové všestrannosti bylo přihlášeno rekordních 220 koní, ne všem ale počasí dovolilo soutěže dokončit. Na povětrnostní podmínky doplatila především nejvyšší soutěž CNC1*, ve které soupeřily dvojice z České republiky, Slovenska, Slovinska a Rakouska. Bez odjetých krosů, které v neděli překazil silný vítr, byly v souladu s pravidly celkové výsledky vyhlášeny z drezur a ...