Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > komunikace > Horsemanship aneb jak to vidím já – Co to tedy vlastně je?

Horsemanship aneb jak to vidím já – Co to tedy vlastně je?

Horsemanship
Chtěla bych napsat pár slov o tom, co znamená pro mě horsemanship/natural horsemanship/ přirozená komunikace/partnership/… apod.

Dnešní doba zažívá boom v těchto přístupech ke koni a možné je to také proto, že si spoustu lidí – soukromníků – pořizuje koně jen tak pro zábavu, chtějí s ním mít pěkný vztah, nemají příliš velké sportovní ambice a hlavním cílem pro ně je, aby ten koník byl „hodný“. To ovšem často není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát.

 

Pro mě znamená horsemanship přístup ke koni. Tento přístup bychom mohli nazvat spravedlivý. Smyslem by měla být práce s koněm, který s námi pracuje ze své vůle, nijak nás neohrožuje, a kdybychom chtěli nahlédnout do utopické vize, tak třeba pracuje i rád. A To myslím bez ohledu na to, co s koněm děláme, tzn., styl ježdění, zaměření, apod. Když se na to ale podíváme šířeji, takto by asi měla vypadat každá práce s koněm, tudíž je smutné, že lidé, kteří toho chtějí dosáhnout, bývají speciálně označováni. Přizpůsobení se koni je celkem nezbytné, je potřeba získat přehled o jeho myšlení, tak, jako se kůň snaží přizpůsobit člověku a získává poznatky o něm.

Pro koho je tedy horsemanship určen? V podstatě může být pro každého a zároveň pro nikoho. Obecné principy přístupu ke koním na základě horsemanshipu se hodí každému, bez ohledu na zaměření. Cviky spojené s tímto směrem, práce ze země, příprava pro obsedání, řešení problémů apod. mohou pomoci každému, kdo chce dosáhnout lepšího vztahu s koněm a tím také lepší ovladatelnosti. Nicméně ať se zabýváme Horsemanshipjiž čímkoliv, většinou to má spojitost s ježděním. Tady je ale potřeba uvědomit si, že pokud nejsou zvládnuty základy ježdění, správný sed, rovnováha, pomůcky,…, nepomůže vrátit se na zem a hrát si s koněm na vodítku. Chtěla bych jen upozornit na to, že pokud neumíme pořádně jezdit, můžeme být s koníkem kamarádi, jací se nevidí, ze sedla si ale stejně neporozumíme. Na to se bohužel hodně často zapomíná.

Vlastnost, kterou by měl správný horseman mít, je podle mě soudnost. Pokud např. vím, že není kůň připraven na ježdění, nepolezu na něj. Jakmile je kůň přetížen, je pochopitelné, že naše požadavky nesplní, není to prostě v jeho silách. V tu chvíli je už na nás, abychom odhadli a také podle našich zkušeností a stupně výcviku koně určili, co po něm můžeme žádat. Jistě se nám dříve nebo později podaří koně přetížit, v tu chvíli je ale zkušený člověk schopen vrátit se zpět bez ohledu na své ambice. Naopak někdy jsou lidé tak upnutí na vizi hladce probíhajícího výcviku, že se úzkostlivě bojí dostat koně do stresu. Tomu se ale někdy nelze ubránit (horsemanship není synonymum pro hlazení koní). V těchto případech lidé s koníkem sice pracují, věnují se mu, ale dělají s ním jen to, co dělá koník rád a kde se nedostanou do žádného rozporu, což logicky brání v jakémkoliv rozvoji.

Ať už jsme se setkali s kýmkoliv, kdo dělal nějaký výcvik koní, lidí nebo nějaký seminář, pravděpodobně říkal svůj názor. Mohl a nemusel mít pravdu nebo třeba říkal věci, které fungují na koně sousedovic, na našeho ovšem vůbec. Proto je fajn nechat si vše odůvodnit a následně si vytvořit svůj názor. Čím více se člověk o problematice dozvídá, tím víc problémů v ní vidí.

 

Dana Kortusová

Článek je možné přečíst též na: http://danakortusova.wz.cz/nazory.html

 

Předchozí: Zdravá výživa „in natura“
Následující: Horsemanship aneb jak to vidím já – Způsob obsedání koní
x

Mohlo by vás zajímat

Když si srdce vybere samo: BACARDI a Martina Benešová

Když se Martina v sedle svého hnědáka s elegancí přenáší přes překážky, jednoho by napadlo, že se na parkuru snad narodila. Sympatická blondýnka, loňská vítězka TOP TEN karlovarské oblasti v kategorii seniorů, vypráví příběh o sobě a svém čtyřnohém kamarádovi: Parkuru se věnuji dvanáct let. Naše trenérka sice klade velký důraz na drezúru, ...