Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > komunikace > Horsemanship aneb jak to vidím já – Způsob obsedání koní

Horsemanship aneb jak to vidím já – Způsob obsedání koní

Je několik způsobů obsedání koní. Chtěla bych zde jen říci, který jsem si vybrala já a proč.

Celkově si myslím, že práce s koňmi je velmi podobná práci s dětmi, akorát neumějí mluvit (slova). Můžeme se s nimi dorozumět pouze tělem a pomocí signálů, vycítí často naši náladu a podle toho pak jednají. Koně jsou specifičtí také tím, že netouží sami od sebe být s lidmi a je proto úkolem lidí dokázat jim, že to může být i příjemné. Téměř všechny úkony nebo postupy, které byly vymyšleny, slouží přímo či nepřímo k tomu, abychom mohli koně využít ke své potřebě – zábavě, sportu, práci, přemisťování apod. To vede k potřebě ježdění na nich. Kůň byl zdomácněn velmi pozdě a stále v něm zbývá kousek divokosti minimálně v tom, že většinou nepovažuje den svého obsednutí za jeho nejlepší v životě (často to musí být jeho nejhorší den).

Způsob obsedání koní, který preferuji, souvisí přímo s mým názorem na chování koní a práci s nimi. Přijde mi dost trapné, že v dnešní době individualismu, vlastního názoru a náhledu na jednotlivé věci jako na důležité součásti koloběhu, se uchylujeme stále k tomu, že chováme např. 50 koní stylem: narodí se, dají se do hříbárny a do 2/2,5 let se někde bez většího zájmu prohánějí na pastvinách a pak se jeden krásný den jdou zkrotit do kruhu nebo někam jinam, aby se tedy dali konečně využít. Chápu, že když má člověk obsednout 30 koní denně, není moc prostor uvažovat o každém koni individuálně, ale je potřeba vymyslet rychlý způsob, pokud možno bez nežádoucích účinků do budoucnosti. Proto bych neobsedala 30 koní denně, ani týdně, ani měsíčně, ani ročně (ročně leda v případě, že bych se tím živila).

Mě se líbí pracovat s koňmi tak, abychom je nemuseli přivádět do stresu, pokud si tuto cestu nevyberou sami; tzn. pokud kůň nechce něco dělat a vymýšlí, jak s této situace vycouvat, místo aby se snažil se s člověkem dorozumět a vyhovět, nebude pro něj situace příliš příjemná a může ho dovést do stresu. Pokud bude mít snahu, nevidím důvod ke zbytečnému stresování. Podle mě je jednou z nejdůležitějších věcí tréninku to, co koni zadáme za úkol a jestli je schopný ho splnit. Ve chvíli, kdy koně přetížíme (zadáme úkol, který je pro koně příliš těžký – fyzicky nebo psychicky) a on nechce pracovat, je to naše vina a ne jeho, takže není podle mě špatné slevit ze svých požadavků a dostat se k tomuto úkolu postupně. Cílem by tedy bylo postupovat tak, aby koník zlepšoval své dovednosti v rámci svých možností a na úkony, které provést může, se jako jeho vůdvi zaměřit a trvat si na nich. To souvisí s obsedáním velmi. Pokud si přivedu syrového koně do kruhu nebo na jízdárnu, koník nemá páru o tom, jak uhýbat před tlakem, že pro něj není člověk nebezpečí, apod., proč bych ho měla ještě zatěžovat sedlem, sedáním na něj (a tedy váhou navíc, udržením rovnováhy) a základy ježdění?

Některé věci by měl koník mít zažité před tím, ne si na něj sedneme. Samozřejmostí je základní ošetřování, schopnost nechat se chytit. Měl by jistě vědět, že u nás je to fajn a příjemné a že k nám si má přijít pro pochvalu a klid. Na druhou stranu bychom měli mít respekt, především osobního prostoru, aby do nás koník nevrážel nebo nás při nějaké stresové situaci nezranil. Měl by zvládat fyzické tlaky, jejich působení a fázování. To samé s psychickými tlaky (koně se nedotýkám, ale tlakem na něj působím). Koník by měl mít zvládnutý postup při tom, když se něčeho bojí – když koni přinesu sedlo, nemělo by ho ani napadnout prchat, to samé, když ho dám na něj; zapínání podbřišníku se může natrénovat s lonží. Navíc si myslím, že bychom na koně neměli sedat v případě, že spolu pořád jaksi zápolíme – výhodou právě je, když se koník začne snažit vyhovět a hledat řešení a ne se mnou pořád řešit to, jestli je výhodnější mi vyhovět, nebo jestli si má udělat svůj program. To souvisí s věcí, kterou mnoho lidí u koní nechce, protože se jí bojí, ale já to považuji za nejdůležitější – koník by měl umět o problému přemýšlet. Pokud splníme všechny předešlé předpoklady, tento by se měl dostavit v průběhu tréninku, ale to, že koník přemýšlí sám, je právě velmi důležité pro to, aby nám vyhovět chtěl a snažil se o to. Přípravu před obsedáním můžeme doplnit o lonžování, práci se sedlem ze země, práci ze země vedle koně, práci na dvou lonžích, aby si koník zvykl na to, že jde dopředu sám – že nás nevidí, nikdo mu nepomáhá, ale přesto se nechá řídit. Můžeme také trénovat s koněm ze země na kavaletách a vůbec vymýšlet různé hry, aby se koník s námi nenudil a aby mu to napomohlo k lepší fyzické zdatnosti, která mu při obsedání a dalším ježdění jistě pomůže.

Pokud máme takto připraveného koně, neměl by být s obsedáním podle mě žádný velký problém. Jaký by měl kůň důvod k tomu, aby se nás snažil shodit, když to považuje jen za další cvik? Pokud koni něco při prvním ježdění nejde nebo něco nechápe, zná postup – tedy se zbytečně nestresuje a nabízí další věci, které bychom mohli chtít (přemýšlí, jak by situaci vyřešil, aby měl klid).

Tohle je můj způsob obsedání koní a základní práce ze země před ježděním. Určitě se najdou o hodně rychlejší způsoby, ale všechno má své pro a proti. Já si raději koně v pohodě připravím, než abych mu pak vytvořila k ježdění nebo k sedlu odpor, nebo dokonce řešila svůj úraz/úraz koně/zničené sedlo apod.

Ráda se dozvím Váš názor na obsedání koní.

Dana Kortusová

Článek je také možné přečíst na: http://danakortusova.wz.cz/nazory.html

Předchozí: Horsemanship aneb jak to vidím já – Co to tedy vlastně je?
Následující: Ze života našich koní
x

Mohlo by vás zajímat

Prague Lions po jedenáctém kole GCL opět v TOP10

V 11. kole série Global Champions League, která vyvrcholí při prosincové galashow světového parkuru Prague PlayOffs v O2 areně, vybojoval tým Prague Lions desátou příčku. Co je však podstatné, v průběžném pořadí si polepšil o dvě příčky a je devátý! Tentokrát pražské družstvo reprezentovali Gerco Schröder a Niels Bruynseels. Páteční ...