Chci zde mít svou reklamu
Home > Blogy > Jak jsem se učil tahat

Jak jsem se učil tahat

Už je tomu nějaký ten měsíc, kdy jsme s Jessikou jeli na jednu z akcí, které si na nás zase naši domácí vymysleli. Poznáme to už jen podle toho, že nám drhnou kožich víc než obvykle a hlavně déle. Tentokrát jsem úzce spolupracoval s paní domácí, která všechny neustále upozorňuje ohledně bezpečnosti kolem koní … ale  tuto situaci opravdu nedala.

p1390404.jpg Vyvedla mě jako prvního a protože se jí nechtělo jít k vozíku nadvakrát a vracet se pro Jessiku, rozhodla se, že mě někam uváže. Zřejmě se jí zdálo zbytečné plahočit se 20m od stáje k uvazišti a tak shledala za vhodné mě umístit k nejbližšímu kůlu ohrady. Jak mi dělala volnou smyčku, jen aby se neřeklo, že nejsem uvázaný, tak mi říkala, že snad to tam těch 10 sekund vydržím, než dovede Jessiku. No copak já vím kolik je to deset sekund? Co kdyby to byla dlouhá doba. A tak jakmile zašla do stáje jsem začal trochu tančit kolem toho kůlu. Podotýkám, že ohradu pan domácí nedávno spravoval a každý z kůlů byl zpevněn dvěma vzpěrami, aby se v zemi nehýbal. Čeho si ale paní domácí nevšimla, zato já ano, byla smotaná páska na zemi zrovinka u toho kůlu, kde mě nechala čekat. Jak jsem se tam tak točil, šlápl jsem rovnou do toho smotaného klubíčka a už nepomohlo ani to, že Jessika zrovna vycházela ze stáje. Moje pozornost se upřela na tu věc na zemi, protože se to pohlo a mě to strašně vyděsilo, jestli to nebyl náhodou had. Na nic jsem nečekal a vzal jsem nohy na ramena. Tu se však ukázala, že ta volná smyčka, kterou mě paní domácí přivázala nebyla až zas tak volná a nechtěla se kůlu pustit ani za nic. A  půldenní práce pana domácího, kdy zpevňoval ohradu byla během několika vteřin hudbou minulosti. Zpevněný kůl šel ze země i se dvěma vzpěrami, které jsem si za sebou táhl jako kládu. A protože to bylo mé první seznámení s taháním břemen, byl jsem z toho notně vykulen, navíc, když mě dvakrát ten kůl bouchl do nohy. S vykulenýma očima jsem s kůlem v patách utíkal přes celou ohradu, kde jsem stihl ještě rozebrat  některé další kulíky i s páskou, ale nakonec se to povedlo… břemeno mě opustilo a já si mohl volně doběhnout zpět k paní domácí a Jessice, které na mě stále čekaly u stáje. Jak jsem opouštěl místo činu, ještě jsem slyšel, že na mě paní domácí něco volá, ale už jsem byl daleko, tak jsem jí nerozumněl. Když jsem se vrátil zpět do bezpečí k těm dvěma, zkontrolovali mi možná poranění (naštěstí se mi nic nestalo), naložili mě a my vyrazili na výlet. Ten den mě už pak nic nerozházelo. Už se ale nechci nikdy učit tahat.

Předchozí: Kůň na lonži 5 – Než začneme lonžovat – vodění
Následující: Odhad stáří koně nejen podle zubů
x

Mohlo by vás zajímat

Zimní Jezdecká liga klubů ČJF novinkou sezony 2018

Ruku v ruce s 5. ročníkem Zimního Jezdeckého poháru ČJF přichází novinka v podobě bodování do žebříčku klubů pod názvem Zimní Jezdecká liga ČJF 2018. Zástupci tří nejlepších klubů z parkurového a vozatajského bodování budou v závěru túry oceněni. Princip nového ligového žebříčku, který zvýší atraktivitu soutěží zimní túry, je ...