Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > z praxe > Jak na rychlostky II.

Jak na rychlostky II.

Práce na barelech
První seznámení s trasou barelového závodu probíhá v kroku, celou dráhu projedeme jednou či dvakrát. To celé zopakujeme v klusu. Jde o to, aby měl kůň představu o co jde. Přechod na práci s barely neznamená, že od této chvíle budeme pracovat pouze s nimi. Trénink je potřeba udržovat pestrý.

Když projíždíme barelový „trojlístek“ v klusu, namíříme téměř přesně na první barel. Musíme nájezd odhadnout, aby nám za barelem zůstalo dost místa na provedení obratu, tzv. kapsa. Její velkost se liší podle koně, ale nikdy nesmí být příliš velká, ani příliš malá. Při nájezdu do kapsy, přeneseme váhu do vnějšího třmenu, zvedneme vnitřní otěž a vnitřní holení nutíme koně do potřebného ohnutí.

Z kapsy vyjíždíme hodně blízko barelu a hned namíříme na další barel. Asi 3 metry od něj znovu použijeme pobídky pro správné projetí oblouku kapsy a totéž zopakujeme i u posledního barelu.

Poměrně častou chybou při nácviku barelů je dokončení dráhy doběhem do cílové rovinky. Kůň se rychle naučí, že po třetím barelu přijde zrychlení a sám začne průjezd poslední kapsy zkracovat a bude sám spěchat, přičemž barel pravděpodobně porazí. Je mnohem lepší dokončit obratu posledního barelu tak, jak jsme to udělali u dvou předchozích, vrátit se na stěnu jízdárny a znovu, bez přerušení, najet na dráhu mezi barely.

Zpomalování

Kůň brzy pochopí, že u barelu se otáčí a zpomaluje. Nejde ani tak o to zpomalování jako o to, aby si udržel sled nohou a zachoval kmih. Nácvik spočívá v tom, že dojdeme krokem na úroveň prvního barelu a zastavíme. Obrat kolem barelu dokončíme v kroku a z kapsy vyklušeme k dalšímu barelu, kde znovu zastavíme a opět v kroku projdeme obrat. Povelem k zastavení zůstává hlubší zasednutí do sedla spojené s hlasovou pomůckou „hou“ a následné zkrácení otěží. Protože kůň z předchozího výcviku ví, že hlubší sed jezdce od něj vyžaduje podsazení, není tah za otěže příliš výrazný. Také proto se kůň s postupujícím výcvikem naučí rozlišovat tuto kombinaci jako pomůcky pro zpomalení, zatímco pomůckami pro zastavení zůstane spojení slovní pobídky a výraznějšího tahu otěží. Pokud na barel najíždíme v klusu, projedeme obrat v kroku, pokud najíždíme ve cvalu, obrat projedeme klusem. V plné rychlosti se pak trysk v obratu změní na pomalejší cval. Je nutné si uvědomit, že čím větší je rychlost, tím větší je vzdálenost do barelu, kde začínáme koně zpomalovat. Je obvyklou chybou závodníků, že nedokáží odhadnout správné místo začátku zpomalení a v důsledku toho jde kůň do obratu po pleci. Pokud jezdec zvýší rychlost nájezdu, kůň se jen těžko pak dostává na nohy a ve snaze udržet rovnováhu, několik cvalových skoků sedí doslova na zadních s hlavou vysoko zvednutou.

Teprve v rychlosti se objeví poctivost, s níž jsme se věnovali základnímu výcviku.

Práce v rychlosti

Pokud jsme při práci na barelech nenarazili na problém ani v kroku, klusu nebo pomalém cvalu, můžeme začít pracovat na zvyšování rychlosti. Nácvik zrychlení nespočívá s tom, že jednoho dne vybičujeme koně na dráze k nejvyšší rychlosti. Projedeme mezi barely jednou, dvakrát v klusu, aniž bychom nějak simulovali nájezd do cíle. Jakmile je kůň uvolněný, obcváláme barely v pomalém cvalu a když kůň vypadá spokojeně i v tomto chodu, pobídneme v dalším kole do větší rychlosti. Od posledního barelu se vrátíme na stěnu jízdárny a zpomalíme cval. Kůň šel naplno, aniž by si toho vlastně všiml, takže je pravděpodobné , že příště nebude mít ani v plné rychlosti problémy s ovladatelností či ohebností. Práce v pomalých chodech na dokonalém nájezdu a projetí kapsy zůstává součástí tréninku jednou pro vždy.

S nováčkem na závodech

Jakmile začne kůň podávat doma v tréninku trvale solidní výkony i v rychlosti, je čas vyrazit s ním ven. Mladý či začínající kůň bude vystaven velkému psychickému tlaku, počínaje přepravou či hlukem na závodišti. Při sbírání prvních zkušeností nesmíme koně tlačit příliš daleko a čekat od něj příliš mnoho. Velkou oporou pro nezkušeného nováčka je starší klidný kůň. Někteří jezdci se dávají strhnou tím, že mladý kůň se doma projevuje klidně a nadějně a proto jej okamžitě nahlásí do soutěže. Ne každý kůň musí hned ustát takovou zátěž v plné rychlosti a jakmile se mu díky stresu přehází kolečka v hlavě, je cesta k nápravě velice těžká. Veškerá zodpovědnost padá pouze na hlavu jezdce.

Každý kůň je individualita a potřebuje i takový přístup. Jeden potřebuje větší kapsu, jiný se neumí tak dobře ohýbat, další potřebuje delší vzdálenost na zpomalení…v těchto detailech se musíme koni přizpůsobit. Ukažme koni co je jeho úkolem a pak ho nechejme , ať předvede jakým způsobem on sám splní tento úkol nejlépe.

Délka přípravy barelového koně je různá. V zásadě lze říct, že optimální je jeden rok – záleží ovšem na přístupu koně k práci a na stupni přiježdění, s nímž kůň začínal svou barelovou specializaci. Po tomto roce výcviku následuje půl roku až rok, kdy se kůň tzv. rozkoukává v novém prostředí na různých závodech. 

Problémy

Každému se občas stane, že se jízda nevydaří podle jeho představ, že ůň v určitém okamžiku udělala chybu nebo nešel naplno. Někdy prostě neměl svůj den, ale pokud se chyby a problémy opakují, je nutné je řešit. Pokud přestane spolehlivý kůň spolupracovat, má k tomu vždycky důvod.

Důvodem může být zranění či nemoc. Pokud jsme si po důkladné prohlídce zcela jisti, že kůň je zdravotně v pořádku, můžeme začít řešit vzniklý problém. Měly bychom počkat na domácí prostředí, kde budeme problém řešit. Není nic horšího, než po závodech vrátit koně na kolbiště a ve společnosti několika dalších koní a jezdců pokoušet se napravit koni hlavu. Jízda skončila a nic se na ní nedá změnit. Změnit můžeme jen to, že se připravíme na další jízdu a to s chladnou hlavou. Nemá cenu se vztekat nad prohraným závodem.

Ve většině případů je častou příčinou chyb sám jezdec. Jezdec se soustředí na místo vedle barelu, kde bude muset s koněm začít zpomalovat před obratem. Hledí přímo na ten bod a neúmyslně začne zpomalovat ještě před ním. Kůň pak najíždí do obratu z velmi malého úhlu a výsledkem je poražený barel. Pomoc je snadná: Při tréninku před začátkem jízdy si vytyčíme ono místo, kde začneme koně brát zpátky, ale nedržíme pohled na tomto místě. Pomyslnou spojnici protáhneme až za barel k hrazení, kde si vybereme nějaký bod, na který se budeme dívat. V sedle se  budeme držet zpříma až k obratu a nebudeme koně zpomalovat dříve než je nutné.

Další obvyklou chybou je, že jezdec opět brzy zpomaluje do obratu. Kůň je připraven provést obrat, ale v cestě mu stojí barel. Jezdec koně pobídne, ale ten už ztratil kmih a ve snaze objet barel ho porazí plecí. Potíže bude mít i v případě, že se mu podaří barel minout, protože vzhledem k těsnému nájezdu bude jeho výjezd z kapsy příliš široký. Při takovém těsném nájezdu, kdy kůň barel doslova „lízne“ se jezdci dopouštějí další chyby: ve snaze vyhnout se barelu, táhnout hlavu koně ven od barelu a neuvědomí si, že jediným důsledkem bude, že kůň ještě více sníží vnitřní plec  a barel skutečně porazí. Správnou reakcí je v takovém případě přizvednutí vnitřní otěže, čímž se odlehčí vnitřní plec a dosáhne se takového ohnutí trupu koně, které umožní projetí oblouku bez nehody.

U koní, kteří mají tendenci najíždět do obratů po pleci, lze v klusu nebo ve cvalu vyzkoušet tento nápravný cvik: při dojezdu k barelu zvedneme ruku s vnitřní otěží a stočíme koně na kruh v opačném směru. Projedeme celý kruh, přičemž má kůň hlavu stále mírně vytočenou ven. Při dalším nájezdu na barel už dokončíme obrat tak, jak má vypadat.

Poměrně často ztrácí dvojice cenné vteřiny jen proto,že kůň nezpomalí v náležité vzdálenosti před barelem. Cvičení na odstranění spočívá v tom, že nacváláme k prvnímu barelu, hlouběji zasedneme do sedla a s pobídkou „hou“ koně důrazně zastavíme. Pokud se do zastavení skutečně „opře“, objedeme barel v kroku a klusem či pomalým cvalem pokračujeme k dalšímu barelu. Pokud ovšem místo zastavení začne jen poskakovat a zvedat hlavu, vydržíme zádrž až do úplného zastavení. Pak následuje roll-back od barelu a klusem nebo cvalem se vracíme za pomyslnou startovní čáru. Následuje další roll-back, tak, aby kůň k barelu přicválal na správnou nohu. u barelu koně opakovaně zastavíme . Jestliže ani tentokrát není reakce taková, jakou bychom si představovali, celý postup opakujeme 3-4x. Výsledkem by měl být kůň, který při vyřčení „hou“ pře barelem doslova přimrzne k zemi. Tento druh práce je účinný především u starších koní. U mladých koní se poměrně dobře uplatňuje couvání. Při tomto cviku zastavujeme tak, aby byl kůň mírně ohnutý, vnitřní otěž je o něco kratší než vnější

Někteří koně se snaží řešit obrat tak, že za barelem provedou jakýsi obrat kolem předku. Přední nohy zůstávají na místě, zatímco zadní nejsou vůbec podsazené a jen jaksi „pádlují“ kolem. Řešení tohoto zlozvyku musí být okamžité a důrazné. Náprava problému vyžaduje cval kolem barelu, kdy má kůň díky působení přímé otěže hlavu stočenou dovnitř kruhu a je celý podélně ohnutý. toto postavení udržuje vnější holeň. Zůstaneme ve cvalu na kruhu a stále objíždíme barel, doku kůň nezačne při správném ohnutí více používat záď.Jakmile přestane obrat projíždět bez podsazené zádě, přejdeme k druhému barelu. toto přerušení je pro něj odměna za jeho snahu.

Někdy bývá problém dostat koně na kolbiště. Dochází k tomu hlavně u koní, kteří opakovaně monotónně trénovali pouze trojlístek a pochopili, že nejlepší způsob jak se této činnosti vyhnout, znamená vůbec neodstartovat. Abychom se tomu vyhnuli, musíme s koněm pravidelně přicházet na kolbiště a to i tehdy, když barely vůbec nebudeme trénovat.Jakmile ho dostaneme k barelům, zastavíme, koně pochválíme a v klidu projedeme celou jízdárnu. Našim cílem je přesvědčit ho, že na tomto místě se mu nic strašného nestane.

Pokud koně práce přestane bavit a je kyselý, můžeme mu to oživit tím, že začneme barely projíždět v opačném směru.Tím ho přimějeme, aby zase začal vnímat pobídky jezdce. Navíc u většiny koní lze dosáhnout lepších výsledků, budou-li chodit v klusu či pomalém cvalu. Vyjížďka do přírody je pro jezdce i koně vítaným zpestřením.

Závod

Podstatnou část opracování tvoří kroková práce. Až se kůň zklidní, začínáme klusat. Pokud i v klusu nese krk nízko, můžeme začít v klusu vysedat, čímž mu usnadníme zrychlení a prodloužení klusu. Klusovou část zakončíme některým z cviků na zlepšení ohebnosti př. osmička s hlavou dovnitř a ven z kruhu. Cvalová práce je spíše symbolická, jen si ověřujeme uvolněnost koně a jeho reakce na pobídky. Před samotným startem necháme koně malinko vydechnout. Nemá smysl opracovávat až do samého startu, dosáhli bychom jedině toho, že se kůň zbytečně vyčerpá.

Když se přiblíží okamžik startu, zbývá jen narazit klobouk pořádně do čela, případně zajistit třmeny. Může se stát, že občas z nich vypadne noha a to má nemalý vliv na zajetý čas i provedení. Pomoci může zavařovací nebo jiná gumička, která zabrání menším chybám a v případě nehody se snadno přetrhne.  Před startem si nezapomeneme vytyčit určitý bod za prvním barelem, na nějž se budeme při nájezdu dívat. Při nájezdu na první barel bychom se měli zaměřit na to, aby kůň správně zpomalil., protože právě na prvním barelu lze čekat potíže.

Jízda kolem barelů doma při tréninku a na závodech jsou dvě naprosto rozdílné věci.  Nemá cenu se zabývat myšlenkou rychlých časů soupeřů, ale zaměřit se na vlastní výkon a na to, abychom odvedli maximum. Je třeba brát v úvahu i kvalitu povrchu.

Převzato z knihy Silvie Lečíkové: Barrel Racing a Pole Bending

Foto: Hanka Maredová, Ika Kacířová

Předchozí: Hořké pilulky – jak je dostat do koně
Následující: 16.4.2011 v 19 hodin skončily další dvě aukce
x

Mohlo by vás zajímat

Hlavní slovo mají v neděli na závodišti ve Varech dvouletí v Ceně Masise

Polovina srpna naznačuje pozvolné loučení s karlovarskou dostihovou sezónou. Nedělní mítink na Hipodromu Holoubek je předposledním. Program tvoří šest rovinových a jeden překážkový dostih. Vrcholem bude první test nejvyšší kategorie pro dvouleté koně,  39. Cena MASISE – Pohár Grandhotelu PUPP za podpory CHARVÁT Group s.r.o. (I.kat., 1.200m). Jako významná srovnávací zkouška ...