Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > komunikace > K čemu vlastně slouží práce s koněm ze země?

K čemu vlastně slouží práce s koněm ze země?

Pořád se zabýváme tím, jak by se měl koník naučit to a ono, jak by měl mít fyzičku, jak má získat důvěru a respekt, porozumět,… Proto bych se v tomto článku chtěla zabývat tím, jak vlastně slouží práce s koněm ze země člověku nikoliv jen koni.

Ve chvíli, kdy mi někdo napíše, že by chtěl uspořádat seminář základů ze země např. pro 2 koně a já ho seznámím s délkou (5-6 hodin), většinou se zhrozí – jak že dlouho to chceme ty koně mordovat?

Pokud se domluvíme a tento seminář se uskuteční, většinou se ukáže, že se téměř nic nestihlo. Proč to tak je, když jinak s koníkem pracujeme 30 – 40 minut a je to pro nás i pro něj až až? Základy ze země nebo vůbec práce s koněm ze země slouží totiž jak koni, tak člověku. Obzvláště při základech práce na provaze se zabýváme věcmi, které kůň dávno umí, pokud mu je dokážeme zprostředkovat, kdo to často vůbec nezvládá je ovšem člověk.

Práce ze země se nepraktikuje proto, abychom si mohli říci: „ Tak teď děláme horsemanship a tím pádem děláme ze země, tak pojďme na to.“ Nebo protože se to má nebo dokonce abychom mohli ukázat kamarádům, jak za námi náš koník chodí jako psík. Práce ze země má na rozdíl od ježdění velkou výhodu: kůň a člověk jsou v tomto případě samostatné jednotky, které existují a pracují samostatně, mohou, ale nemusí se navzájem ovlivňovat. Ve chvíli, kdy na koni sedím, stále ho cvičím nebo chcete-li, školím, ať to mám či nemám v úmyslu. Již nejsme každý samostatná jednotka, kdy máme možnost jednat za sebe a udělat to, co doopravdy chceme, vystupujeme již jako celek. To je obzvláště v začátcích obrovská nevýhoda, protože v tomto případě má kůň nohy na zemi a tím pádem se prioritně může rozmyslet on, co budeme či nebudeme dělat. Představte si, že váš mozek chce jít vlevo, ale nohy míří vpravo – velmi nepříjemné, na koni se to někdy stává až moc často.

Při začáteční práci ze země se já osobně snažím především o to, aby se z dvou samostatných jednotek stala jedna jednotka tak, že každý sice jedná za sebe, ale i přesto tvoříme dohromady celek. To se nám může podařit třeba jen na chvíli a pak toto spojení zase ztratíme, ale i když k tomu dojde, nedochází většinou při ztrátě spojení k bezprostřednímu ohrožení naší osoby nebo koně.

Každý kůň je jiný a s každým koněm se vytváří jiné spojení na základě jiného chování, kterému koník rozumí a akceptuje ho, může to trvat různou dobu. To nemá nic společného s tím, jaké má koník svaly nebo jestli umí ten či onen cvik provést. Mluvím zde o tom, že když pracujeme s koněm dobře ze země, není příliš důležité pro naše spojení (nyní se nebavím o dalších aspektech), jaké provádíme cviky. Jde nám o to, abychom získali cit.

Jak člověk získává cit pro koně? To je naprosto jednoduché – pokud nemám problémového koně, který se mnou již práci vzdal nebo něco podobného, můžu se řídit tím, jak kůň reaguje na moje nabídky. Pokud reaguje podle mého gusta, byla pobídka asi přiměřená a správná, pokud se mi to nezdá téměř dokonalé, mohu já vytvořit trochu jinou nabídku, které by koník porozuměl lépe.

Pokud chci pracovat s koněm, je důležité naučit se s koněm jednat a naučit se ke koni „stavět“ a „vyjadřovat“. Práce tělem je téměř nezbytná, protože to je to přirozené, co koně dělají mezi sebou, aby spolu mohli komunikovat. Ovládat svoje tělo je nesmírně těžké především z toho důvodu, že máme zažité reflexy, které si ani neuvědomujeme. Tím působíme na koně a můžeme ho lehce zmást. Každý pohyb, který člověk udělá, by měl být kontrolovaný a člověk by si ho měl uvědomovat – proč jsem udělal tohle a tohle. To samozřejmě ze začátku nejde, ale můžeme se o to alespoň snažit. Ve chvíli, kdy člověk získá určitou fyzickou sebekontrolu, má obrovskou výhodu v sedle, protože stačí, aby mu někdo poradil např. jak sedět a on může na své technice pracovat samostatně. Další důležitý přínos pro člověka je jistě změna myšlení. Při práci s koněm si musíme uvědomit, že kůň nezná lež. To je také velmi těžké, obzvlášť v této společnosti, která je lží doslova protkaná. Lidé se již naučili tyto lži akceptovat a ani se nad nimi nepozastavují (reklamy, apod.). To je obranný mechanismus, který lidem pomáhá „přežít“. To v nás vyvolává ale vnitřní pocit toho, že vlastně lžou všichni (řekla bych takový syndrom: „To, co mi tady vykládáš, nebude nejspíš pravda…“) a podle toho se také chovají nebo jen myslí. U koní toto neplatí a přizpůsobit se jejich myšlení je tím pádem obrovský problém. To znamená – veškeré reakce, které koník udělá, jsou výsledkem jeho myšlení a demonstrují to, jak se cítí a rozhodl právě teď v tuto chvíli. Pokud se nerozhodl podle mého gusta, je potřeba zamyslet se ne nad koněm, nýbrž nad sebou – kde jsem udělal chybu, že kůň nezareagoval tak, jak jsem chtěl. To je naprostý opak toho, co lidé nejčastěji dělají: on nechce chodit na kruhu, on se mi vytrhne, on se nechce nechat chytit, on nereaguje na pobídku, on to dělá schválně… Správná otázka by byla spíš: proč nedělá nebo nechce to a to – jestli je to kvůli horku, nebo chce být u koní (nejsem dost dobrý vůdce), nebo nerozumí (neumím to vysvětlit), nechce (minule jsem ho mordovala tak dlouho se cvikem, který nepochopil, že se bojí, že to zas nebude chápat – např.), nebo třeba prostě nemůže (něco ho bolí, nemá svalstvo apod.).

Sebeovládání a kontrola emocí. S tím se potýkáme asi každý. Proč se ale lidé naštvávají na koně, když jim vlastně koně ukazují jen to, co sami neumějí? Oni se totiž nezlobí ve skutečnosti na koně, nýbrž na sebe – v hloubi duše do lidí vjede vztek kvůli tomu, že se přece tak moc snažili a výsledek neodpovídá jejich představám, v hloubi duše ví, že je to jenom jejich vina. Pokud mě něco rozzlobilo a bylo to neoprávněné (koník něčemu nerozuměl, i když nám připadalo, že už to má dávno umět), je nejtěžší zarazit se, nechat koně, poodejít si a vyvztekat se sám opodál. Pak si popřemýšlet, jakou novou nabídku vytvořím, aby koník věděl, o co se jedná a pak ji zrealizovat. To je věc, kterou kůň neskutečně ocení.

Další věcí je neobelhávat koně a naučit se dodržet to, co jsem slíbil, ale to by bylo na další kapitolu, takže o tom až příště.

Nepředpokládám, že by někdo mohl všechny předpoklady vždy splnit – nejsme neomylní, stejně jako koně, ale když se o to budeme snažit, posune nás tato práce s koněm vpřed a to nejen ve výcviku koně, ale i v osobním životě. Když pracujete s koněm, řiďte se znalostmi, kterých není nikdy dost a potom také citem, který můžete získat třeba zrovna prací ze země.

http://www.youtube.com/watch?v=NHe0VcjXmUw

Článek si můžete přečíst spolu s ostatními také na: http://danakortusova.wz.cz/nazory.html

Ať se daří!

Dana Kortusová

Předchozí: Znaky u koní
Následující: Popis uzdečky a uzdy
x

Mohlo by vás zajímat

Hentšel se dočkal a vyhrál ČSP Velkou cenu Ostravy

V neděli 20. května se na kolbišti Jezdeckého klubu Baník Ostrava uskutečnil 53. ročník Velké ceny Ostravy. Ta je již 17. let součástí Českého skokového poháru a na jejím startu tradičně nechybí domácí jezdec Marek Hentšel. Letos se dočkal vítězství. Nakročeno na něj měl již po základní části této parkurové ...