Chci zde mít svou reklamu
Home > Zpravodajství > Fotogalerie > Když si srdce vybere samo: TERI a Klára Chalupová

Když si srdce vybere samo: TERI a Klára Chalupová

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem poprvé viděla Teriho.  Byl to hubený a zanedbaný valášek. Ovšem s ohnivou jiskrou v oku. Vlastně jeho oči mě okouzlily. Na první pohled.

Do stáje, kam jsem v té době chodila, jej v lednu roku 2012 přivezla kamarádka. Koně, který se měl naučit poznávat každodenní péči,  kterou nikdy předtím nepoznal.  Byl zlý. Klopil uši, kousal, kopal a nesnesl doteky. Při krmení byl schopný útočit.

Kamarádka s ním měla daný plán. Zapojit ho do provozu stáje. Aby na něm jezdily děti. Nebylo to vůbec jednoduché. Nebylo to vlastně ani možné. Teri  shazoval. Když měl jít na vycházku, byl schopný si lehnout. Při lonžování se zakousl do udidla a táhl cvičitele za sebou, dokud ho nepustil.

Jezdila jsem tehdy na jiném koni a jeho zoufalé boje se vším nepříjemným a neznámým pozorovala. Jednoho dne mi to ale nedalo. Šla jsem se s ním seznámit. Vzala jsem ho na lonž. Zjistit, proč se tak chová. Co nám tím chce říci? Vyvedla jsem ho ze stáje s tím, že jej vyčistím a nauzdím. Vůbec se samozřejmě nechtěl nechat. Jakmile jsem se ho dotkla hřbílkem, vrhl na mě hodně zlý pohled.  Natlačil mě k úvazu a naznačil, že se mě chystá kopnout.

Klárka s Terim – zima 2017

Nenechala jsem se zastrašit  a prudce ho odstrčila. Takhle ne, Teri! Zbystřil, co se děje. Nechal vyhrožování. Nasadila jsem mu uzdečku, připnula lonž, vzala lonžovací bič a šla na pracoviště. Vyzvala jsem ho na kruh. Vůbec nechápal, co po něm chci.  Zvedla jsem bič. Lekl se a vyběhl. Hlavou se mi prohnala jediná myšlenka. Musím ho udržet. O útěk se pokusil jednou. Naštěstí pro mě neúspěšně. Pomalu jsem ho přitahovala k sobě, až zastavil. Celý se třásl. Uklidnila jsem ho a bičem celého pohladila, aby věděl, že se nic neděje. Klidným hlasem k němu mluvila. Jako by se v něm něco zlomilo. Začal mi důvěřovat. Chodil za mnou jako pejsek. V ten den mě při odchodu provázel jeho upřený pohled.

Při každé další návštěvě jsem mu přinesla nějaký pamlsek. Velmi rychle se naučil reagovat na každou moji návštěvu hlasitým řehtáním. Dával najevo, že mě vyhlíží a vítá! A tehdy mě napadlo, zda by nemohl být na prodej. Štěstí stálo při mně. Holčina ze stáje mi potvrdila, že na prodej Teri je. Doma jsem si s jeho koupí postavila hlavu. I přes to, že jsem si mnohokrát vyslechla, jaký jsem blázen. Co s ním budu dělat? Co když mi něco ten divoch udělá? Jsem máma od dětí. Teriho jsem chtěla za každou cenu! Uvnitř jsem cítila, že se nepletu. Má v sobě něco, co dlouho hledám.

Čtěte také:  Zlatý pohár patří vítězi květnové předzkoušky klasické steeplechase

Začátky s ním byly náročné. Nic neznal. Ani stromy v lese. Bál se i vlastního stínu. V prvních třech měsících jsem ho lonžováním dávala do kondice. Byl hubený, bez kousku svalu, ve velmi špatném stavu. Fyzickém i psychickém. V jeho devíti letech měl chování tříletého syrového koně.

Pátrala jsem v jeho minulosti. Jeden pán si ho koupil jako ročního hřebečka, snad v dobré víře, pro svou vnučku na ježdění. Neměl s koňmi žádné zkušenosti. Teri zůstal uvězněný na dvoře plném strojů a odpadu. Byl bez přístřešku. Neměl se kde schovat před deštěm, sněhem a v létě před sluncem. Krmený byl velmi sporadicky. Když si pán zrovna vzpomněl. Nebýt všímavých lidí v okolí, nemusel by na dvoře sedm let vůbec přežít. Vlastně nechybělo moc a dostal se někomu na talíř jako večeře….

Po tom všem se ocitl ve stáji, kam jsem chodila. Chtělo se po něm, aby najednou nosil sedlo a měl v hubě kus železa. Není divu, že byl divoký, nebezpečný a nenechal na sebe vůbec sáhnout. Koupí jsem odstartovala Teriho nový život. V nové stáji, s nesrovnatelnými podmínkami a velkou láskou a péčí. Společně jsme po těžké dřině dosáhli vítězství. Teri dospěl a zmoudřel. Je na mě, samozřejmě i s ohledem na jeho minulost, hodně fixovaný. Ale jeho divokost propojená s vděčností a úctou mu stále jiskří v očích!

Teri se docela rychle dostával do kondice. Viděla jsem v něm slušný skokový potenciál. Jenže to nebylo vůbec snadné. Když viděl na zemi klacek, okamžitě přemýšlel, jak ze všeho uniknout. Řekla jsem si, že nejjednodušší bude ukázat mu plno věcí v přírodě, v terénu, v lese, kam pravidelně chodil na procházky. Na zemi leželo plno klacků a stromů. Bílé břízky jsem využila jako profily. Když jsem na ně najížděla, kroutil se jako had. Ale nechal se přemluvit. Vyskakoval hodně vysoko. Kolikrát jsem měla strach, že ulétnu. Větve jsem používala jako kavalety. Teri se po nějakém čase naučil přes přirozené překážky skákat s velkou chutí. Chtěla jsem tedy vyzkoušet, co řekne na překážky umělé. Pod dozorem zkušeného trenéra. Vzala jsem ho do Děpoltovic, kde probíhalo soustředění. Teri byl vyděšený. Nikdy nebyl v kryté hale. Všude byly barevné klacky a stojany. Na tomto soustředění jsem si potvrdila, že opravdu umí dobře skákat. Zkusili jsme nízkou řadu. Praštil se, vyskočil do výšky až nad stojany. Dodnes nechápu, že jsem se na něm udržela. Oba jsme se zalekli. Už se ke skokům nepřiblížil. Zkusili jsme všelijaké fígle. Ale postavil si hlavu. Po stranách mu dali bariéry, ale to se nemělo stát. Místo mrňavé překážky skočil právě ty vyvýšené bariéry. Vypadla jsem ze sedla, přímo na hlavu. Odnesli jsme si to, co jsme nechtěli. Teri bázlivost a nedůvěru. Já otřes, ale také strach. Nechtěla jsem se vzdát a pokračovala s ním v terénních pracích a v lonžování. Znovu se učil důvěřovat mi a já jemu. Jednoduché to nebylo….

Čtěte také:  Ivan Kub slaví významné životní jubileum

V další sezóně jsem využila troje hobby závody v našem okolí. Uklidňovala se, že celý parkur mohu jet v klusu. Tak, abych ho zvládla uřídit. Ani pádu jsem se v jednom případě nevyhnula. Teri se polekal reklamy a jeho otočku jsem neměla šanci usedět. Takhle to dál nejde! Požádala jsem o pomoc Helenu Lahodnou z Pegasu Děpoltovice. Vždyť je Teriho na špacíry po loukách škoda! Do sedla vyfasoval zkušenou parkurovou jezdkyni. A hned v prvním oficiálním parkuru skončil na třetím místě. Úspěchy v tréninku se střídaly s neúspěchy. Byl na sebe moc opatrný. Nesměl se praštit do nohou. Skvělý děpoltovický tým mi Teriho pomohl vrátit k jistotě s překonáváním skoků. Začala s ním pracovat Michaela Zahrádková. Nebála se a s podobnými lumpy si uměla poradit. Bylo moc příjemné sledovat, jak se ti dva vzájemně doplňují. Začali spolu závodit. Teri se neustále zlepšoval. Dotáhl to až na metrové skoky. Skládal nohy až k tělu, jen aby se o bariéru nepraštil. Škoda, že nemohli kvůli Míši věku startovat v kategorii pony. Říkaly jsme si, že by to chtělo najít šikovné děcko. Do stáje dojížděla za svými dvěma poníky Bára Vídeňská. Na Teriho kývla. I když jí zpočátku dělal naschvály. Nechtěl ji poslouchat. Jezdili spolu na soustředění, kde si porozuměli. Začala Teriho sezóna v kategorii pony soutěží. Vůbec jsme se za něho nemusely stydět. Když zvládl svoje první čisté S, zkusili jsme splnit kvalifikaci na mistrovství. Nebudu vás napínat. První pokus se nezdařil. Teri nerad skákal dvojskoky. Když Báru v posledním kvalifikačním závodě shodil, všechno jsme přehodnotily. V té době na to opravdu neměl. Dostat devítiletého Teriho na úroveň ST mezi poníky, kteří se parkurovému sportu věnují od mládí, bylo moc odvážné přání. To jsem si sáhla na dno. Plakala, naslouchala, že z něho nikdy závodní kůň nebude. Jenže moje přesvědčení mě neopustilo. Měla jsem kolem sebe hodné lidi, kteří mi chtěli pomoci. Michaela Modrová mi promluvila do duše a psychicky mě zvedla. Nic se nemá vzdát dopředu, chce to poprat se s nepřízní. Její dcerka Míša to chtěla s Terim vyzkoušet. Vyšlo to. Porozuměli si spolu. Teri pod ní chodil úplně jinak, nespěchal. Ve všem jí chtěl vyhovět. Ukázal se v tom lepším světle. A já si dál snila svůj sen. Pečlivý trénink přinesl ovoce. Teri se zdokonaloval a začínaly přicházet úspěchy. Hned v prvním roce společné práce se Teri s Míšou dostali na Mistrovství republiky. Pro mě něco nepopsatelného. Dokázali jsme to! S Míšou navštívil areály, o kterých mně se ani nesnilo. Vyrovnal se poníkům, kteří to od počátku neměli tak složité, jako Teri. Doma mám spoustu krásných kokard a pohárků. Na Mistrovství se ti dva dostali i v následující sezóně. Reprezentovali nás v soutěžích družstev a vůbec se za svůj výkon nemuseli stydět.

Mistrovství ČR 2017

TERI

Čtěte také:  Prague Lions nakonec pátí v GCL Cannes

* červen 2013

Kříženec haflinga

Matka: Tany (kříženec welsh x hucul (otec neznámý))

Otec:Bambi (kříženec hafling x běloruský chladnokrevník)

Teri, Klárka a Elisabeth 2015

Připravila: Marcela Kozová

Foto: autorka, Miroslav Kosmák a archiv Kláry Chalupové

Předchozí: Vstupenky na galashow světového parkuru od 490Kč
Následující: Skvělá sobota Prague Lions při GC v Mexico City

Zanechte komentář

x

Mohlo by vás zajímat

Jezdecký tým Prague Lions je po polovině série Global Champions League stále v TOP 10

Družstvo Prague Lions si v osmém kole prestižní parkurové série Global Champions League 2018, které se uskutečnilo v portugalském letovisku Cascais (Estoril), připsalo 7 bodů za 15. místo a po polovině seriálu se drží mezi 19 celky na 9. příčce. Celkem mají Pražští lvi 103 bodů, což je jen o ...