Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > seriál Kůň na lonži > Kůň na lonži 8 – Lonžování: pro a proti

Kůň na lonži 8 – Lonžování: pro a proti

Až dosud jsme koně na lonžování pouze připravovali. Víceméně stojíme před dveřmi, které stačí otevřít a vstoupit dovnitř. Jenže tu vyvstává nejedna otázka: Proč vlastně chceme dovnitř vstoupit? Co za těmi dveřmi můžeme očekávat? Co by se stalo, kdybychom do nich nevstupovali? Dobře. Zastavme se tedy na chvíli, „přerušme“ výcvik koně a podívejme se lonžování trochu na zoubek.

Lonžování je právoplatná součást výcviku jezdeckého (ale i vozatajského a samozřejmě voltižního) koně. Je to činnost, která stojí mezi prací na ruce (či jak tomu někdo říká ze země) a mezi jezdeckým výcvikem. Člověk požaduje po koni v první řadě pohyb; proto se také snaží ho řádně trénovat, aby byl jeho pohyb rychlejší, vytrvalejší, obratnější, úspornější, aby se kůň snáze pohyboval v situacích, které po něm člověk bude vyžadovat. Pouze díky tomu bude kůň také sebevědomější, odvážnější, šikovnější, ochotnější. A zdravější, protože jeho tělo si neobvyklý způsob pohybu a zátěže ve službách člověku zvykne, přizpůsobí se mu. A k tomu je třeba koně řádně natrénovat po stránce fyzické a samozřejmě i psychické, protože tělo i duše jsou nejen u koní úzce spjaté a vzájemně na sobě závisí. Však se neříká nadarmo: Ve zdravém těle zdravý duch. Dalo by ještě pokračovat: Pro zdravé tělo zdravého ducha.

Výcvik či trénink koně lze rozdělit do tří částí, z nichž má každá své výhody i nevýhody, díky nimž se navzájem doplňují, ale nenahrazují. Záleží na zvolené „metodě“, míře zkušeností a životním postoji člověka, ale i na povaze či minulosti konkrétního koně, v jakém poměru a jak je bude využívat, kombinovat. O co se tedy jedná? Ano, je to práce ze země, lonžování a práce pod sedlem (mluvíme-li o koni jezdeckém).

1. práce ze země (na ruce)

Při práci ze země stojí kůň a člověk „tváří v tvář“. Je to velmi praktické pro snazší komunikaci, díky níž lze nejlépe nastolit vzájemnou důvěru i „vyříkat“ si vzájemný vztah. Člověk navíc stojí doslova „nohama na zemi“, většinou mnohem lépe ovládá své tělo než ze sedla, což se opět projeví v tom, že většina lidí se rychleji naučí pracovat s koněm správně ze země než správně jezdit. Samozřejmě i pro koně je příjemnější, když jeho „partner“ stojí vedle něho, než aby mu seděl na hřbetě; může se orientovat očima a nemusí spoléhat pouze na často ne úplně srozumitelné taktilní signály „seshora“.

Obr. 1: Při práci na ruce si člověk udržuje s koněm úzký kontakt.

Obr. 1: Při práci na ruce si člověk udržuje s koněm úzký kontakt.

Prací na ruce by se většinou mělo začínat – ať už s koněm mladým či zkaženým. Položí se základy komunikace, vyjasní se vztahy, posílí se pouto mezi člověkem a koněm. K práci na zemi se lze také neustále vracet i dalším výcviku koně. Na ruce lze koně naučit některé dovednosti, cviky či pohyby, které zlepší jeho celkovou koordinaci, uvědomování si vlastního těla, odvahu, ohebnost a poddajnost (ustupování, překroky, chůze přes překážky, ohýbání apod.).

Bohužel člověk je příliš pomalý, takže práce na ruce se omezuje většinou pouze na práci se stojícím koněm či v kroku. Až velmi dobře vycvičení koně, kteří se umí pohybovat ve shromážděných chodech, mohou při práci na ruce klusat či cválat, protože tyto chody dokážou předvádět tak pomalu, že jim člověk bez problému stačí.

2. Práce pod sedlem (čili jezdecký výcvik)

Pokud chci mít dobrého jezdeckého koně, bez kvalitního výcviku pod sedlem se to neobejde. Jezdce na hřbetě mu totiž nikdy přesně nenasimulujete, musíte si na něho sednout. Je třeba si uvědomit, že jezdec na hřbetě je pro koně velmi nepřirozená věc. I ten nejlepší jezdec zvedne koni těžiště, což je snad nejproblematičtější věc. Čím je těžiště výše, tím méně stabilní kůň je a tím více svalového úsilí a koordinace musí vynaložit, aby překonal zemskou přitažlivost a zůstal stát „na všech čtyřech“. A co teprve se takto pohybovat – hladce, lehce, pohodlně! Přestože na ruce naučíte koně cviky až na úroveň Grand Prix, bude se první dny, týdny či měsíce pod jezdcem pohybovat jako nemehlo. Kůň pod jezdcem se musí naučit používat své tělo jinak, musí se naučit zapojit do práce jiné svaly, v jiné kombinaci, musí se naučit koordinovat tyto svaly tak, aby spotřeboval co nejméně energie a aby je co nejméně poškozoval. Nechejte sprintéra zatančit Labutí jezero. Bude zničen. Přestože uběhne stovku v rekordním čase, několik baletních cviků jeho tělo doslova odrovná – protože používá jiné svaly a jinak je koordinuje. A což teprve, když má při tom baletění ještě nést svoji partnerku! Podobné je to i s koněm. Aby nás mohl nosit k naší spokojenosti a svému zdraví, musí se naučit zcela jinému pohybu – a tomu se naučí pouze správným jezdeckým výcvikem. Ale aby nebyl od práce na ruce k práci pod sedlem tak výrazný skok, lze mezi ně vsunout ještě třetí součást výcviku:

Obr. 2: Přestože výcvik ze sedla je nejdůležitější složka výcviku jezdeckého koně, člověk v sedle většinou komunikuje s koněm mnohem hůř než člověk na zemi.

Obr. 2: Přestože výcvik ze sedla je nejdůležitější složka výcviku jezdeckého koně, člověk v sedle většinou komunikuje s koněm mnohem hůř než člověk na zemi.

3. Lonžování

Práci na ruce se podobá v tom, že člověk stojí svýma nohama na zemi, koně kontroluje pohledem, komunikuje s ním vizuálně i taktilně. Kůň pracuje bez zatížení jezdcem, člověka neustále vidí. Práci pod sedlem se lonžování podobá v tom, že kůň se pohybuje ve všech chodech, může provádět přechody, může dokonce skákat. Při lonžování může člověk částečně simulovat pomocnými otěžemi působení jezdce a učit tak koně novým pohybovým dovednostem, které využije při práci pod sedlem. Kůň tak může dynamicky, v požadovaném chodu a tempu pracovat i delší dobu. Na lonži se kůň naučí jiné koordinaci, než kterou zatím potřebovat ve své volnosti na pastvině, naučí se používat jiné svaly, naučí se jinak ohýbat klouby – a tyto tkáně se začnou postupně přizpůsobovat novému vzorci pohybu. Naučí se používat své tělo s rozvahou, přemýšlet nad rychlostí, pravidelností pohybu, koordinací. A – co je důležité – naučí se tuto změnu snášet s klidem, rozvahou, beze strachu či rozčílení. Samozřejmě podobnou činnost jako je lonžování lze provádět i bez lože v kruhové ohradě nebo v malé uzavřené jízdárně, kde se kůň pohybuje po obvodu a člověk se nachází uprostřed a přesto na něj svým působením „dosáhne“. Jak si však řekneme v některém z dalších dílů, pro některou práci je potřebná i lonž – konkrétně její působení na hlavu koně.

Obr. 3: Při lonžování může člověk ze země kontrolovat pohyb i chování koně a ihned ho náležitým způsobem upravit.

Obr. 3: Při lonžování může člověk ze země kontrolovat pohyb i chování koně a ihned ho náležitým způsobem upravit.

Nyní se podívejme, ve kterých případech lze výhod lonžování využít:

  1. Příprava koně před obsednutím, popřípadě redrezura koně. Po úvodu na ruce (o němž jsme si psali v minulých kapitolách) může člověk po koni chtít něco víc: může ho na lonži učit, jak se má pohybovat, aby se bez újmy na jeho zdraví na něm dalo jezdit, aby jeho pohyb pod jezdcem byl pro koně nenáročný, nebolestivý a pohodlný, pro jezdce bezpečný a pohodlný.
  2. Doplnění a podporování dalšího výcviku koně. Každý nový požadavek, který bude jezdec na koně klást, lze vysvětlit na lonži bez zatížení jezdcem. Při lonžování můžeme upevňovat či zlepšovat pravidelnost a čistotu pohybu koně, jeho uvolněnost, přilnutí, práci hřbetu i končetin, později shromažďování a vzpřimování. V případě, že nejsme (obvykle následkem naší nedokonalosti coby jezdce) schopni koně něco naučit pod sedlem, na ruce nebo lonži to velmi často zvládneme lépe.
  3. Náprava koní s exteriérovými nedostatky či práce s koňmi jezdecky zkaženými. Na lonži za použití různých pomocných otěží a hlavně díky bedlivému sledování a okamžitým reakcím člověka na zemi lze naučit i koně s exteriérovými nedostatky nebo s naučenými „jezdeckými zlozvyky“ pohybovat se korektně a tak, aby i přes své vady a chyby mohl nést jezdce spokojeně a bez újmy na zdraví. Klasickými příklady jsou „převrácené krky“, které vznikají celkově nesprávným používáním těla koně pod jezdcem (většinou následkem nesprávného ježdění a celkového výcviku koně), ale třeba i nízko nasazené krky, špatně vázaná bedra, „prosedlé“ či slabé hřbety, slabá břicha, nesprávný pohyb končetin následkem chybného postoje, ale i „tvrdohubost“, neschopnost koně vyklenout hřbet pod jezdcem, neschopnost přijít na přilnutí, neochota pracovat zádí, příliš krátké kroky (kůň kluše jako „šicí stroj“) apod.
  4. Plnohodnotný výcvik koně v případě, že na něm z nějakého důvodu nelze dočasně jezdit. Například se jedná o součást rehabilitace koně, který měl problémy se zády, který je otlačený od sedla, nebo pokud má nějaké (například zdravotní) problémy jeho jezdec.

Avšak pozor, lonžování je – ostatně jako každá práce na kruhu – velmi mocná a tedy i nebezpečná zbraň. Pro koně je to nesmírně velká námaha – a to z hlediska fyzického i psychického. Kůň uzavřený v lonžovacím kruhu (= kruhové ohradě) nebo přivázaný na dlouhou lonž, vcelku nemá mnoho na výběr – buď bude běhat dokola dobrovolně, nebo nebude a pak bude přinucen běhat dokola. Pohyb po kruhu, a často poměrně malém kruhu, je pro koně nepřirozený. Klouby jeho končetin jsou uzpůsobené k pohybu přímočarému; zvládnou náhlé zrychlení i prudké zabrždění, ale nezvládají obraty, otočky či delší běhání „do zatáčky“. Trpí pak především všechny klouby v dolních částech končetiny (tedy od karpu a hlezna dolů). U koně, který se ještě nenaučil pohybovat po kruhu správně, trpí především vnitřní přední noha, u koní, kteří se už pohybují „organizovaně“ a správně, to bývají často hlezna (především opět to vnitřní). Výsledkem jsou vleklé nemoci z opotřebení, říká se jim degenerativní onemocnění kloubů, kterým předchází zánět kloubu a navazuje na ně artróza (špánek, kroužek apod.). Je třeba myslet i na páteř koně, především jeho krk. Při špatném lonžování, kdy je kůň nucen neustále se pohybovat s hlavou vtočenou mírně dovnitř. Trpí celá oblast týlu, hrdla i níže na krku, což se může přenášet po páteři a okolních svalech doslova až k ocasu.

Z psychického hlediska si uvědomte především dvě skutečnosti: kůň se pohybuje stále dokola, což velmi rychle otupí jeho smysly i myšlení. Koho by to dlouho bavilo? Navíc dochází k jistému stresu koně, protože ten, přestože stále utíká, vlastně se nikam nedostane, nemůže utéct. Ne nadarmo jsou metody práce s koněm na kruhu velmi účinné, ať už při „napojování“, uklidňování, obracení pozornosti na požadavky člověk, nebo při lámání…

Proto pokud chcete správně s koněm pracovat na lonži, musíte znát pravidla hry. Ona ta pravidla je třeba znát při jakékoli práci s koněm. Pokud koně pravidelně půl hodiny pouze honíte kolem sebe, nebuďte překvapeni, že z něho docela snadno vyrobíte neurotika, ignoranta nebo invalidu. Pokud však budete potřebná pravidla dodržovat, lonžování se pro vás stane cennou součástí výcviku, díky níž bude váš jezdecký kůň dlouho zdravý, spokojený a ochotný.

Kůň na lonži Lonžování koně MVDr. Dominika Švehlová Výcvik koně
Předchozí: Nominační plán skokanů pro výjezdy 2012
Následující: Skokový pohár ČP odstartuje v Martinicích
x

Mohlo by vás zajímat

Obr. 1: Příklad některých obvazových materiálů, které jsou dostačující pro laickou první pomoc a lze je snadno a levně sehnat: 1 - na pruhy nastříhaný 1 cm silný molitan stočený do roličky; 2 - různé typy pevných elastických obinadel, které lze po sejmutí vyprat v pračce a znovu použít; 3 - jednorázové elastické obinadlo Peha-crep, které je vhodné spíš už pro odborné ošetření končetiny koně; 4 - široká „leukoplast“

Veterinární příručka 21: Koňská lékárna první pomoci

V každé stáji, ať už se jedná o malou stáj pro jednoho koně nebo o velké jezdecké středisko, by měla být zařízená lékárna první pomoci, určená nejen pro lidi, ale i pro koně. Koně mají svá specifika, na která se při zařizování lidské lékárny neberou ohledy. Jedním z těchto specifik ...