Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > seriál Kůň na lonži > Kůň na lonži 10 – Lonžování v rámci systematického výcviku koně

Kůň na lonži 10 – Lonžování v rámci systematického výcviku koně

 

V dnešním díle seriálu bych se chtěla ve stručnosti zmínit o včlenění této metody do plánovaného a systematického výcviku jezdeckého koně.Člověk využívá koně v převážné většině z jednoho důvodu: usnadnění pohybu. Koně se nešlechtí a netrénují na lepší dojivost, delší srst či libovější maso, šlechtí se na rychlejší běh, vyšší skok nebo pohodlnější nošení člověka.

Výcvik jezdeckého koně se skládá ze dvou důležitých a nedělitelných složek, které se, někdy jedna výrazněji než druhá, táhnou a navzájem prolínají celým jezdecky aktivním životem koně: je to výcvik psychický (= výchova, navykání, získávání, upevňování a zlepšování důvěry a respektu apod.) a výcvik fyzický (= trénink, zlepšování koordinace pohybu čili zlepšování spolupráce nervové a pohybové soustavy, zlepšování a zefektivňování činnosti oběhové a dýchací soustavy, posilování potřebných svalů, kloubů, kostí, šlach apod.). Vycházíme z toho, že pro koně je nanejvýš nepřirozené

  • nosit na svém hřbetě jezdce;
  • pohybovat se v požadovaném tempu, které bývá obvykle pomalejší, než by se kůň pohyboval v přírodě, a vyžaduje proto jinou, nepřirozenou koordinaci pohybu a větší sílu určitých svalů;
  • provádět přechody mezi jednotlivými chody dle přání jezdce. Ve volnosti přechází kůň z jednoho chodu do druhého (například z kroku do klusu, do cvalu či naopak ze cvalu do klusu či kroku…) proto, že jeho tělo se logicky chce pohybovat v dané situaci tak rychle, aby to bylo energeticky co nejméně náročné a co nejméně poškozující jeho organismus, především končetiny. Podívejme se na příklad: Pro koně je obecně energeticky a zdravotně nejméně náročné pohybovat se v kroku (pokud nebudu počítat stání nebo ležení), což také divoce nebo na pastvině žijící koně po většinu dne dělají. Pokud se však potřebují pohybovat rychleji (něco je poleká), velmi rychlý krok je energeticky náročnější, než klus o stejné rychlosti, proto kůň z určité rychlosti kroku nakluše. A opět, potřebuje-li se pohybovat ještě rychleji, je pro něj energeticky a zdravotně výhodnější cval než velmi rychlý klus. Dlouhý cval je však již energeticky i mechanicky tak náročný, že kůň, pokud mu to situace dovolí, raději zvolní do klusu či nejlépe do kroku. Jenže jezdecký kůň provádí tyto přechody bez ohledu na své potřeby, čili obvykle v „nesprávné rychlosti“. Musí mnohdy nacválat z příliš pomalého klusu či kroku, musí klusat rychlým a prodlouženým klusem apod. A tyto nepřirozené přechody v nepřirozenou chvíli se kůň musí naučit, aby to příliš nezatěžovalo jeho energetický výdej i zdraví jeho těla;
  • pohybovat se tak, aby byl pro jezdce pohodlný a bezpečný;
  • pohybovat se po terénu, na který není přirozeně stavěný (skákání, prudké kopce, úzké cesty, hrbolatý povrch, kameny, bláto, led, asfalt a mnoho jiných);
  • provádět pohyby, které sice jsou „přirozené“, ale následkem přítomnosti jezdce na hřbetě a udržení jeho pohodlí a bezpečnosti je kůň provádí „nepřirozeným způsobem“ (způsob, jakým kůň procválá oblouk ve volnosti a pod jezdcem, malé kruhy, různé vlnovky, obraty, zastavení, couvání, klasické i westernové cviky apod.).

Ve zdravém těle zdravý duch. Bez zdravého ducha není zdravého těla.
Jinými slovy: pokud kůň není před požadovanou prací dostatečně silný, obratný, zdravý, odpočatý, bude bolavý, otrávený, nazlobený, smutný, neochotný, vzpurný, rezignovaný… prostě nešťastný. Pokud je kůň psychicky nevyrovnaný, nezvyklý na něco, neklidný, vystrašený, bolavý, otrávený, nešťastný, nebude schopen ve zdraví snášet fyzickou námahu. Začarovaný kruh…

Nezřídka se mezi trenéry, cvičiteli, jezdci nebo „jen“ majiteli koní setkávám se dvěma extrémy: jedni koně trénují a cvičí, posilují, kroutí, ohýbají apod. – bez ohledu na to, jak se cítí „duše“ koně, zda je danou fyzickou činnost kůň psychicky připraven. Protipólem jim jsou ti, kteří neustále „upevňují“ důvěru či respekt, trénují postřeh, klid, pozornost koně a pak najednou hup! a jedou na nádhernou tříhodinovou vyjížďku, možná bez sedla a uzdečky…Tito lidé obvykle trpí falešnou představou nadřazenosti ducha nad tělem a nedostatkem znalostí o fyziologii a fyzice koně jakožto živé bytosti z masa a kostí. Oba typy rádoby trenérů svým koním škodí, protože necvičí či netrénují koně jako celek, ale jen jednu jeho část (psychickou či fyzickou), přičemž tu druhou opomíjejí nebo podceňují. Narušují rovnováhu – a rovnováha je to, co zajistí zdraví a spokojenost živé bytosti!

Ale zpět k tabulce a systematickému výcviku jezdeckého koně.

Stádium výcviku Hlavní účel Jak na to „ze země“ Co koně naučit
1. Základní výchova hříběte (koně zkaženého, zanedbaného apod.) Získávání důvěry koně v člověka „Práce ze země“: navykání koně na základní manipulaci Návyk hříběte (koně) na přítomnost a dotyky člověka, nasazení a sundání ohlávky, čištění, zvedání, čištění a korektura kopýtek, běžné veterinární úkony = hříbě (kůň) se učí důvěřovat člověku a jeho požadavkům, zvyká si na krátké omezení jeho osobní svobody, učí se respektovat a plnit nejzákladnější a nejjednodušší přání člověka.
2. Navykání koně na „práci pro člověka“
Zlepšování důvěry v člověka, získání respektu Práce na ruce: dotyky po celém těle, ustupování na tlak a vodění Kůň se naučí důvěřovat člověku v dalších situacích, učí se ho respektovat, učí se na daný signál provést určitý úkon (zatím fyzicky nijak náročný), což zlepšuje jeho schopnost přemýšlet a učit se, schopnost se soustředit, jsou to prvotní požadavky na změnu a zlepšení jeho koordinace (signál ŕ určitý pohyb určitou částí těla) a uvědomování si vlastního těla. Kůň si zvyká na nepřirozené situace a požadavky, učí se v nich psychicky i fyzicky uvolnit.
3. Navykání mladého koně na člověkem řízený pohyb v omezeném prostoru
Příprava koně na ochotné, okamžité a správné plnění příkazů zadaných člověkem Práce na ruce: vodění + základy lonžování Kůň se naučí pohybovat po omezeném prostoru dle požadavků člověka. Díky již upevněné psychické rovnováze dokáže dále zdokonalovat a rozvíjet koordinaci a cílené používání jednotlivých částí těla, začíná se „posilovat“ a nové činnosti přizpůsobovat i celkový metabolismus organismu, především pohybové soustavy ve spojitosti s nervovou, oběhovou a dýchací soustavou. Kůň se učí cíleně a vědomě měnit směr a rychlost svého pohybu, postupně se učí provádět tyto činnosti uvolněně, pravidelně, nenuceně, začíná budovat novou energetickou i mechanickou rovnováhu tohoto nepřirozeného pohybu.
4. Rozvoj dynamického oblouku
Nácvik základních pohybových stereotypů potřebných pro pohodlné, energeticky a mechanicky vyvážené a zdraví šetřící nošení jezdce Lonžování koně v kroku, klusu a přechodech na velkém kruhu, popřípadě s použitím některých pomocných otěží (především chambon a gogue), později i na kavaletách; dále může proběhnout obsednutí a šetrné zajíždění koně Hlavní důraz je nyní kladen na držení a používání těla a aktivitu pohybu, především zádě. Kůň se má především v klusu a v přechodech pohybovat energicky od zádě, se sníženou hlavou a krkem vytaženým dopředu a dolů, s aktivně a pružně vyklenutým krkem a hřbetem, s aktivně pracujícími břišními svaly. Tento způsob pohybu připravuje koně po fyzické (koordinaci, svalovou sílu a pružnost) i psychické stránce (uvolněné chování ve zdánlivě „podřízené“ pozici, „vypnutí“ instinktu kontrolovat okolí, čili lepší soustředění) na nošení jezdce na hřbetě.
5. Základní jezdecký výcvik koně
Nácvik pohybových stereotypů, které zajistí jezdci pohodlí a bezpečnost a koni dlouhé zdraví a mechanickou i energetickou rovnováhu Hlavní součástí je kvalitní jezdecký výcvik. Ten lze kombinovat s lonžováním na pomocných otěžích, především na vyvazovacích otěžích Kůň se učí chodit pravidelně a uvolněně na přilnutí, energicky s kmihem od zádě, používá pružně vyklenutý hřbet a krk, předek je více vzpřímený než v předchozím stádiu výcviku. Lonžování v klusu a přechodech do kroku, později i do cvalu a v krátkých cvalových reprízách. Lze samozřejmě lonžovat na kavaletách, popřípadě na dvou lonžích.
6. Pokročilý jezdecký výcvik
Postupné zlepšování shromáždění Především kvalitní jezdecký výcvik, lze ho kombinovat s kvalitním lonžováním na vyvazovacích otěžích i dvou lonžích Cílem je postupné shromažďování koně v klasickém slova smyslu za neustálého udržování psychické i fyzické uvolněnosti a nenucenosti i energické efektivity a dokonalé koordinace pohybu. Toto stádium výcviku vlastně nikdy nekončí.

Výcviková stádia 1 a 2

jsme podrobněji probrali v minulých dílech. Je to vlastně příprava koně na vlastní výcvik, na práci pro člověka, formuje se osobnost mladého jedince. Dá se říct, že působení a formování psychické stránky koně zde převládá. Na začátku pracujeme s koněm psychicky i fyzicky „neposkvrněným“ (popřípadě se snažíme ho zbavit jeho předešlých nesprávných nebo negativních zkušeností), na konci získáme koně, který je psychicky připraven člověku sloužit, je schopen s ním smysluplně komunikovat a dokáže se soustředit na další učení.

Obr. 1Obr. 1

Obr. 2Obr. 2

Výcvikové stádium 3

je jakýmsi přechodným stupněm, kde se po koni začíná chtít i fyzická námaha a kůň pro plnění svých úkolů musí používat nejen hlavu, ale i tělo. Vstupuje do něho kůň psychicky připravený, ale fyzicky „nedotčený“ (obr. 1). Přestože je schopen plnit jednoduché pohybové úkoly, jeho tělo se pohybuje ještě „přirozeným“ způsobem. Při něm mají koně tendence nosit hlavy vysoko, aby měli dobrý rozhled do okolí, držet napjatý hřbet, veškeré změny tempa či směru vyvažují krkem, přední nohy jsou více zatížené. Bohužel takto se pohybující kůň není schopen si udržet zdraví a pohodu také jako kůň jezdecký. V tomto stádiu výcviku se učí psychicky a fyzicky uvolnit, svěřit se člověku a díky tomu může uvolněně sklonit hlavu, uvolnit hřbet a učit se pohybovat pomaleji, plynuleji, obratněji na malém prostoru (obr. 2). Formujeme a zdokonalujeme jak psychickou, tak i fyzickou stránku koně.

Obr. 3Obr. 3

Výcvikové stádium 4

připravuje koně na nelehký úkol nosit jezdce tak, aby tato nanejvýš nepřirozená činnost pro něho byla co nejpohodlnější a co nejméně ohrožovala jeho zdraví. V tomto stádiu se kůň v první řadě naučí správně používat svůj hřbet a břicho. Zároveň se kůň učí za aktivního používání břicha a hřbetu vyprodukovat v zádi energicky a plynulý pohyb dopředu. Na začátku tohoto stádia máme koně sice uvolněného, ale ještě neschopného pracovat aktivně a rovnoměrně celým svým tělem, na jeho konci získáme koně, který se s klidem v duši a mysli bude v uvolněné a natažené pozici s aktivně pružícím hřbetem energicky pohybovat pod jezdcem dopředu. Nechceme ani narovnání, ani ohýbání, ani přilnutí, ani podsazení… Chceme silné břicho, pružný hřbet, vypracovaný dynamický oblouk a psychickou rovnováhu (obr. 3).

Zatímco westernoví koně jsou zdokonalování dle požadavků 4. výcvikového stádia, klasický výcvik jezdeckého koně jde dál směrem ke zkracování = shromažďování koně.

Obr. 4Obr. 4

Výcviková stádia 5 a 6

mají za úkol naučit koně pohybovat se na přilnutí, stejně obratně na obě strany, nepoužívat k vyvažování krk a hlavu, přenášet zatížení na zadní nohy a odlehčit tak nohy přední – jinými slovy zadní nohy podsazovat, předek zvedat čili vzpřimovat. Přitom se kůň na první pohled zkracuje, avšak ve skutečnosti je jeho horní linie stále stejně dlouhá, avšak vyklenutá (obr. 4).

 

Předchozí: Start klusácké sezóny odložen, prezident ČKA odstoupil
Následující: ČR může sestavit tým na drezurní ME-J
x

Mohlo by vás zajímat

Hasiči zachránili koně, který uvízl v rozbahněné části Berounky

V neděli 19. srpna 2018 zasahovala jednotka pražských hasičů z radotínské stanice v pražských Lipencích u řeky Berounky. V 15:14 hodin tam zapadl kůň do rozbahněného břehu až po krk. Hasiči provedli částečné uvolnění bahna kolem jeho těla a pomocí lan koně z bahna vytáhli. Záchranná síť pro vyproštění koně ...