Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > seriál Kůň na lonži > Kůň na lonži 5 – Než začneme lonžovat – vodění

Kůň na lonži 5 – Než začneme lonžovat – vodění

 

Přestože svého koně stále ještě nelonžujeme, pracujeme na tom, aby se první lonžování obešlo bez zbytečných konfliktů a krok po krůčku se k této činnosti blížíme. Nejdříve jsme po něm pouze chtěli, aby pasivně vydržel dotyk, hlazení či klepání kdekoli po těle. Pak jsme ho trochu rozhýbali, když jsme po něm požadovali ustoupit na tlak. A nyní přijdeme ke třetímu, „nejakčnějšímu“ bodu přípravy na lonžování: k vodění.

3. Kůň se naučí být veden z obou stran a vždy respektovat požadavky člověka na směr a rychlost pohybu

Většina teď asi namítne, co je na vodění koně tak těžkého a proč z toho hned dělat vědu. Třeba proto, že je vodění a vodění – stejně jako lonžování a lonžování či ježdění a ježdění. Můžeme sednout koně, kopnout ho a přemístit se nějak z bodu A do bodu B, kde ho zataháním za otěže zabrzdíme. Můžeme však s koněm jezdit harmonicky, budeme oba dobře znát naše vzájemné signály komunikace, oba budeme uvolnění a spokojení, protože víme, že „teď se jezdí, teď nám to klape a je to vlastně fajn“. Stejné je to s lonžováním – a také s voděním! Můžeme koně na vodítku nějak přemístit z bodu A do bodu B. On možná půjde ochotně, možná sice neochotně, ale poslušně, ale také se může vzpouzet, spěchat, šlapat po nás, okusovat cestou trávu, obíhat nás nebo se zarazí do země a nechá se táhnout… I přestože nemáte problém koně někam v klidu a pohodě odvést, stále to ještě není ta správná příprava na lonžování. Měli byste koně naučit na předem dané signály měnit rychlost pohybu i směr. Kůň by měl dále od vás automaticky udržovat odstup (podle toho, jaký mu nařídíte) a měl by vás stále sledovat a očekávat další pokyny. Pokud tohle koně naučíte, lonžování vlastně bude vodění koně na „poněkud delším vodítku“.

Obr. 1: Vedení koně z pravé strany. Vodítko je prověšené, bičík v klidové poloze, kůň sám přizpůsobuje své tempo rychlosti člověka.Obr. 1: Vedení koně z pravé strany. Vodítko je prověšené, bičík v klidové poloze, kůň sám přizpůsobuje své tempo rychlosti člověka.

Dříve, než si řekneme něco konkrétního k vodění, ráda bych se zmínila o pomůckách, které budeme potřebovat:

Ohlávka či uzdečka
K tomu bych mohla dodat pouze „proti gustu žádný dišputát“. Každý má své oblíbené „nástroje“, včetně ohlávek. Lze však říct, že pro vodění, o němž se budu zmiňovat, se hodí nejlépe dva typy ohlávek: provázková nebo „obyčejná“ s řetízkem či lankem omotaným okolo nánosníku.

Provázková ohlávka má dvě velké výhody: 1. Je lehká a přitom účinná. Pokud koni nedáváme ohlávkou žádný signál, skoro ji na své hlavě necítí. Pokud však signál dáme, cítí ji velmi dobře. Stačí proto dávat signály poměrně jemné, přesto budou účinné. Na druhé straně může být tato ohlávka v nešetrných rukách nebezpečnou zbraní! 2. Dobře se s ní manipuluje, pokud při vodění často přecházíte z jedné strany na druhou. Pokud budete tuto ohlávku používat skutečně pouze k práci (k ničemu jinému byste ji ani používat neměli!), kůň se rychle naučí, že jejím nasazením končí veškeré rozmary a začíná se poslouchat.

Obr. 2: Rozejití koně. Bičík v ruce blíže ke koni může posloužit jako taktilní signál pro vykročení (nebo zrychlení), později bude člověk tuto pozici, pouze trochu změněnou, používat i při lonžování.Obr. 2: Rozejití koně. Bičík v ruce blíže ke koni může posloužit jako taktilní signál pro vykročení (nebo zrychlení), později bude člověk tuto pozici, pouze trochu změněnou, používat i při lonžování.

Další možností je použít obvyklou stájovou ohlávku a k ní připnout speciálním způsobem vodítko z řetízkem nebo lankem. V první řadě je třeba zvolit správnou velikost ohlávky; měla by totiž na hlavě koně vězet pevně, aby se vůbec nehýbala. Poté provlíkneme řetízek vodítka vnitřním předním kroužkem zvenčí dovnitř, omotáme okolo nánosníku, vnějším předním kroužkem ho provlíkneme zevnitř ven a zapneme karabinu do vnějšího horního kroužku ohlávky. Výhodou této metody oproti provázkové ohlávce je to, že dokážete velmi přesně a cíleně měnit polohu hlavy koně jakýmkoli směrem. Je vhodné ji používat především v případech, kdy chcete dosáhnout ohnutí koně. Na druhé straně je nepraktické to, že když chcete změnit stranu, musíte řetízek odepnout a provléct z druhé strany.

Koně lze vodit i na uzdečce. Je třeba sundat pomocné otěže (například martingal), otěže přehodit přes hlavu a koně vést za ně. Nelze ho vodit pouze za jednu otěž a není ani vhodné použít vodítko a například vidlicovitou spojku, protože se tím mnohem ztíží komunikace s koněm. Nedoporučuji vodit koně na obyčejné stájové ohlávce, lonžovacím obnosku, už vůbec ne na štajgru apod.

Obr. 3: Zastavení. Kůň by se při vodění neměl zastavovat tahem za ohlávku. Pokud nepomůže slovní povel a pozice těla, lze použít dotyk bičíku zepředu na hruď koně.Obr. 3: Zastavení. Kůň by se při vodění neměl zastavovat tahem za ohlávku. Pokud nepomůže slovní povel a pozice těla, lze použít dotyk bičíku zepředu na hruď koně.

Vodítko
Na rozdíl od ohlávky je docela jedno, jaké vodítko použijete. Nemělo by mít „panik karabinu“, tedy tu, která se otevře po pouhém stažení dolů. Délku vodítka si zvolíte podle toho, s jakým odstupem chcete svého koně vodit. Mělo by být měkké, ne příliš tlusté a mělo by se vám pohodlně držet v ruce a dobře s ním manipulovat.

Bičík
Bičík je důležitá pomůcka pro komunikaci s koněm, kterou byste od nyní měli při práci vždy používat. Nebude sloužit k trestání koně, ale k udílení signálů. Však už to znáte z minulých dvou bodů! Doporučuji delší bičík, nejlépe drezurní tušírku nebo krátký vozatajský bič bez šlahounu. Skokový bičík je obvykle příliš krátký, lonžovací zase dlouhý; s trochou šikovnosti se však dají použít i ony.

Procvičovat vodění bychom měli až tehdy, když jsme s koněm zvládli předešlé dva body; kůň si tedy nechá bez problému šáhnout rukou i bičíkem kamkoli po těle a když umí jednotlivými částmi těla uhnout či ustoupit na tlak ruky či bičíku. Budeme totiž tyto dvě dovednosti pouze trochu upravovat a rozvíjet.

Pokud koně učíte něco nového, je dobré začít něčím, co už zná a na to navázat. Takže kůň už umí ustoupit na tlak (viz minulý díl). Na vhodném místě, kde je aspoň trochu prostoru (nejlépe před stájí, na jízdárně, v hale), s ním procvičíme ustupování na tlak. Obraty okolo předku, zádě, snížit hlavu, ohnout krk, couvnout – to vše z obou stran. Těmito cviky si také získáte jeho pozornost. Nyní můžeme přejít k rozejití a zastavení. Pokud je to kůň, který umí „být převeden nějak z bodu A do bodu B“, nemělo by to činit nijaký velký problém. Pokud je to kůň, který nikdy nějak zvlášť voděný nebyl (hříbě či mladý koník z pastvin), je vhodné to s ním procvičovat za zkušeným koněm, kterého zná (matka, jiný kůň ze stáda).

Obr. 4: Kruh vpravo, tedy „na sebe“. Pokud kůň nenásleduje sám svého vodiče jako na této fotografii, lze ho do kruhu potáhnout za vodítko. Bylo by lepší, kdyby vodič měl – aspoň pro začátek nácviku – výrazněji vytočená ramena do kruhu.Obr. 4: Kruh vpravo, tedy „na sebe“. Pokud kůň nenásleduje sám svého vodiče jako na této fotografii, lze ho do kruhu potáhnout za vodítko. Bylo by lepší, kdyby vodič měl – aspoň pro začátek nácviku – výrazněji vytočená ramena do kruhu.

Při vodění je pro náš účel dobré držet vodítko v ruce, které je od koně dál, bičík v ruce, která je ke koni blíž (obr. 1). Brzy pochopíte, proč.

Pro jakoukoli změnu se naučte používat vždy stejný sled signálů, který bude podobný, jako při ustupování na tlak: hlasový povel > pohyb těla > dotyk > tlak > nepříjemný tlak. Po uposlechnutí IHNED povolení tlaku (k tomu patří i ztichnout a zaujmout neutrální pozici těla).

Hlasový povel pro vykročení si zvolíte sami („pojď“, „krok“ apod.). Sami pak můžete vykročit, můžete se zhoupnout dopředu, můžete rukou s bičíkem ukázat k jeho zádi (a je praktičtější mít bičík v ruce blíže ke koni). Taktilním signálem je lehké zatáhnutí za vodítko směrem dopředu (ne škubnutí, ale stálý tah, dokud se kůň nerozejde), což lze zesílit dotykem bičíku zezadu na záď až švihnutím (obr. 2). Pro hříbě či mladého koně je silným motivem vykročení vodícího koně. Jakmile kůň udělá první krok, veškerý tlak musí povolit; hlas, tah či dotyk. Půjdete pouze vedle koně, bičík nesete vodorovně, vodítko prověšené. Během pohybu kráčejte vedle lopatky koně – to je místo, které pro nás bude v budoucnu při lonžování důležité.

Ujděte pár kroků a pokuste se koně zastavit. Neměli byste ho zastavovat zatáhnutím za ohlávku – kůň by měl opět poslechnout na slovo. Slovní povel by měl mít měkkou a klidnou intonaci se zvýrazněným zakončením, například „stůůů-J“, „hooo-U“ apod. Po slovním povelu se narovnejte, jako byste chtěli do záklonu, ale nezastavujte. Zastavte až tehdy, když bude stát kůň, protože jinak by vás předběhl či obešel, což není žádoucí, kůň se učí vás ignorovat. Pokud to nepomůže k zastavení, nataženou paží „postavte“ bičík před koně jako závoru (obr. 3), popřípadě s ním kývejte nahoru a dolů, loktem stejné ruky se zepředu můžete dotknout jeho hrudi a zatlačit na ni. Jakmile kůň zastaví, ihned „vypněte“ všechny signály, nechejte ruku klesnout, uvolněte se a zastavte vedle něho. Nedovolte mu popocházet nebo přešlapovat, pokud by měl být při stání nervózní, je třeba dříve, než sám vykročí, mu dát povel k vykročení a vše zopakovat. Po zastavení koně pochvalte. Vykročení a zastavení procvičujte několikrát, vždy po pár krocích a chvilkách stání. Nepřetáhněte koně. Vše koně naučte i z druhé strany! Pokud je koník nervózní, odložte nácvik z druhé strany na jindy. Pamatujte: méně znamená mnohdy více! Další úkony při vodění se budete učit až tehdy, kdy kůň se umí na signál rozejít, kousek jít rovně vedle člověka a zastavit, chvíli stát.

Obr. 5: Kruh vlevo, tedy „od sebe“. Hlavu a krk koně lze „odtlačit“ od sebe dotykem bičíku na krk a tím ho vlastně poslat na kruh a udržovat jeho poloměr.Obr. 5: Kruh vlevo, tedy „od sebe“. Hlavu a krk koně lze „odtlačit“ od sebe dotykem bičíku na krk a tím ho vlastně poslat na kruh a udržovat jeho poloměr.

Dalším úkonem, který je dobré zvládnout, je vést koně v obloucích. Pro oblouk „na vás“ (obr. 4) (tedy doleva, pokud vedete koně z levé strany) poslouží hlasové upozornění („pojď“) > vysunete rameno blíže ke koni výrazně dopředu > zatáhnete za vodítko směrem k sobě (doleva), aby se mu doleva otočila i hlava. Jakmile kůň udělá aspoň malý krůček novým směrem, je třeba všechny signály opět vypnout a pochválit ho. Pro oblouk „od vás“ (obr. 5) použijete jiný slovní povel („jdi dál“) > vytočte výrazně rameno dál od koně dopředu a vykročte směrem k hlavě koně > zvedněte bičík vedle hlavy koně na straně, odkud ho chcete „odtlačit“, jako by to byla závora, popřípadě s ním kývejte > dotkněte se bičíkem krku > nebo rukou či loktem vyvíjejte tlak na krk. Jakmile kůň udělá aspoň krok stranou od vás, přestaňte na koně působit. Procvičujte obraty z obou stran na obě ruce, postupně je prodlužujte až na uzavřené kruhy, měňte i jejich poloměr. Můžete si po jízdárně rozestavět kužely, stojany nebo jiné předměty, které vám obraty opticky usnadní. Můžete trénovat i mezi stromy. Kombinujte obraty se zastavením a vykročením.

A protože už umíte couvat a dělat obraty okolo předku a zádě, kombinujte vodění s těmito cviky.

Časem můžete vzdálenost od svého koně prodloužit – na metr, na dva, na tři… Signály budou stále stejné. Pokud by kůň nechtěl vzdálenost dodržet a tlačil by se na vás, ukažte bičíkem na jeho krk nebo se ho dotkněte. Měl by tento signál už znát jako pokyn pro uhnutí předkem od vás.

Pokud máte koně ovladatelného z obou stran v kroku, můžete nacvičit i klus. Naklusání je vlastně provázené stejnými signály, jako vykročení, pouze slovní povel bude jiný („klusss“) a také vy pro vyklusání výrazně zvedejte nohy jako byste sami už naklusali. Stejný bude i přechod z klusu do kroku opět pouze změníte slovní povel („kroook“). Pro přechod z klusu do zastavení ještě výrazněji vyslovte koncovku („stůůů-J!“, „hooo-U!“) a výrazně použijte i všechny jiné signály ve správném pořadí. Při prvních pokusech nevadí, když kůň přejde do zastavení přes několik krokových kroků. Postupně snižujte jejich počet, až kůň zastaví přímo z klusu, jako by vrostl do země. Opět procvičujte z obou stran. Jakmile zvládnete naklusat, chvíli klusat rovně, zpomalit, učte koně provádět v klusu oblouky – stejně jako v kroku. A později opět i v klusu provádějte veškeré cviky z větší vzdálenosti od koně.

Obr. 6: Pracujme vždy dle hesla: Blízkost člověka má kůň považovat za to největší dobro ze všeho dobrého, nikoli za to nejmenší zlo ze všeho zlého.Obr. 6: Pracujme vždy dle hesla: Blízkost člověka má kůň považovat za to největší dobro ze všeho dobrého, nikoli za to nejmenší zlo ze všeho zlého.

Zvládli jste vše? Pak vás mohu ujistit, že místy už vlastně skoro lonžujete. Nezapomeňte koně často chválit, práci prokládat častými přestávkami, pracovat v intervalech (pár minut práce, pauza, pár minut práce…) a pravidelně. Pokud budete koně něco učit jednou týdně, je to k ničemu, do další hodiny kůň vše zapomene. Než se vše naučí spolehlivě, je dobré s ním pracovat co nejčastěji, klidně i denně. Až vás bude kůň poslouchat na známém místě, můžete si vyjít na procházku, můžete si cestu komplikovat překážkami, můžete chodit okolo strašáků… Fantazii se meze nekladou.

Pokud nastanou při výcviku problémy, kůň nerozumí nebo není ochoten poslechnout, je třeba se vždy vrátit k základům, přesvědčit se, že těm rozumí a provede je ochotně a hned. Pak ho můžete správným použitím pomůcek a signálů znovu požádat o nový cvik.

Nakonec bych chtěla upozornit na různé „metody“ a či „způsoby“ vodění, které prezentuje například Linda Tellington-Jones či Bea Borelle. Je to celý vypracovaný systém, jak na jemné signály provést koně různými labyrinty, přes překážky, skrze různé uličky apod. Určitě v jejich knihách, které lze koupit i na českém trhu, najdete spoustu inspirace pro další práci se svým koněm.

 

Předchozí: 3 hodiny držela hlavu svého koně – zachránila mu tím život
Následující: Jak jsem se učil tahat
x

Mohlo by vás zajímat

Tříhodinová záchrana se šťastným koncem

Pád koně do jámy byl na tísňovou linku HZS Středočeského kraje oznámen ve středu 20. června krátce před 17. hodinou. Událost se stala v chatové oblasti mezi obcemi Klínec a Měchenice v okrese Praha-západ, která není přístupná pro běžnou hasičskou techniku. Na místo vyjeli profesionální hasiči ze stanic HZS Jílové a ...