Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > seriál Kůň na lonži > Kůň na lonži 11 – Silné břicho, zdravý hřbet

Kůň na lonži 11 – Silné břicho, zdravý hřbet

 

Pevný hřbet je předpokladem toho, aby kůň ve zdraví a ke své spokojenosti mohl nosit v sedle člověka. Mnozí vědí, že „je třeba posilovat hřbet“, málokdo však ví, jak silný hřbet vypadá a ještě méně lidí ví, jak toho dosáhnout. Jedni radí kopečky, druzí drezurní práci, jedni doporučují zahozenou otěž, jiní přilnutí. No, to vše může a nemusí pomoct, je třeba totiž znát jak se má kůň pohybovat celým tělem, aby byl schopen nosit jezdce. Jinými slovy – nelze pouze „posilovat hřbet“, je třeba od základu změnit způsob pohybu celého koně.

Abyste pochopili proč a jak „posilovat“ hřbet, je třeba se trochu seznámit s jeho anatomií a fyziologií. Protože na toto téma jsem už něco psala i v knize Lonžování, nebudu se opakovat a spíš problematiku rozšířím a přiblížím z jiného pohledu.

Páteř jako visutý most

Kůň ve volnosti tráví většinu dne popocházením a popásáním se. Popocházení znamená pomalý krok, koně neustále podepírají dvě nebo tři končetiny. Jeho trup se při tomto pomalém krokovém nohosledu lehce a mírně pohupuje do stran, jen nenápadně se hřbet střídavě zvedá a klesá (ostatně sedněte si na koně bez sedla, nechejte prověšené otěže a vnímejte pohyby jeho hřbetu ve všech chodech). Vnitřnosti v jeho břiše, které visí z páteře a jsou podepírané břišními svaly, jsou přitom téměř nehybné. Také pohyby páteře jsou minimální. Popásání se znamená hlavu na zemi, napnutý šíjový vaz táhnoucí trnové výběžky hrudních obratlů dopředu, což trošinku „klene“ hrudní část páteře nahoru. Občas se kůň zastaví, zvedne hlavu a rozhlíží se, hřbet trochu poklesne, ale protože kůň stojí, páteř se nehýbe, jen visí na svých kloubech a vazech jako visutý most mezi pilíři = končetinami.

Obr. 1: Kůň v žádoucí „vyklenuté“ pozici (černý) a v přirozené pozici (modrý). Horní krční svaly (1) jsou stažené a zvedají hlavu nahoru, aby se kůň mohl dobře rozhlížet; to způsobuje, že jsou stažené i hřbetní svaly (2) a prohýbají páteř směrem dolů. Břišní svaly (3) jsou povolené, vnitřnosti na ně nasedají plnou vahou a táhnou s sebou dolů i páteř.Obr. 1: Kůň v žádoucí „vyklenuté“ pozici (černý) a v přirozené pozici (modrý). Horní krční svaly (1) jsou stažené a zvedají hlavu nahoru, aby se kůň mohl dobře rozhlížet; to způsobuje, že jsou stažené i hřbetní svaly (2) a prohýbají páteř směrem dolů. Břišní svaly (3) jsou povolené, vnitřnosti na ně nasedají plnou vahou a táhnou s sebou dolů i páteř.

Klus je charakteristický tím, že při něm páteř nejvíce kmitá nahoru a dolů, vnitřnosti v břiše nejvíce „lítají“ a tahají za páteř. Koně ve volnosti však klušou minimálně. Pokud potřebují utíkat, používají cval až trysk a jejich trup pracuje především v kloubu mezi bederní a křížovou páteří. Pohybují se se zvednutou hlavou, aby se mohli rozhlížet, poměrně ztuhlým hřbetem a zkrácenými hřbetními svaly, aby končetiny měly dostatečný prostor pro rychlý pohyb (obr. 1). Cval je však energeticky velmi namáhavý, proto v případě nebezpečí pouze odběhnou, v bezpečné vzdálenosti zastaví a hodnotí situaci. Klus a cval jsou chody, které se vyznačují takzvanou fází vznosu. To znamená, že chvíli jsou všechny končetiny ve vzduchu, kůň se silněji odrazí a „letí“. Jeho vnitřnosti, které představují polovinu jeho hmotnosti (!), jdou setrvačností nahoru proti páteři a potom zase švihem dolů a způsobí, že s sebou stáhnou i páteř – prohnou ji. Pouze břišní svaly zabrání tomu, aby tím švihem nepoklesly až k zemi – a aby se páteř neprolomila. Pokud by se koně takto pohybovali dlouhodobě, rozhodně by to pro jejich páteř nebylo zdravé. A stejně tak to pro jejich páteř není zdravé, když si jim za kohoutek sedne jezdec a působí dolů svojí hmotností. Jak už jsem psala, výrazný pohyb páteře nahoru a dolů pozorujeme především v klusu (obr. 2).

Proč nechceme, aby se páteř pohybovala nahoru a dolů jak rozhoupaný visutý most?
Během klusu, kdy vnitřnosti koně střídavě stoupají a klesají dolů a rozkmitávají páteř jako visutý most, se trnové výběžky obratlů střídavě oddalují od sebe a přibližují k sobě. Pokud se toto opakuje pravidelně, dlouhodobě nebo ve velkém rozmezí pohybu, vazy, které spojují jednotlivé trnové výběžky obratlů se napínají a povolují, tahají za své úpony ke kostem a dráždí je. To vyvolá zánět a později i kostnatění úponu, což je pro koně bolestivé a přinejmenším nepříjemné a může se stát, že to ohrozí jeho další zdraví a jezdecké využití (= „kissing spines“).

Pokud se kůň pohybuje s hlavou nahoře, jeho hřbetní svaly jsou zkrácené a udržují páteř v lehkém prohnutí dolů, trnové výběžky jsou blízko sebe. Naopak lehce vyklenutá páteř, jejíž pohyb navíc omezují silné svaly, se vyznačuje neustále a optimálně napjatými mezitrnovými vazy a trnovými výběžky stále lehce oddálenými od sebe.

Obr. 2: Pohyb vnitřností v klusu. a: Kůň je ve fázi vznosu, vnitřnosti se setrvačností tlačí nahoru proti páteři (modrá). Hřbetní svaly svým stahem brání nadměrnému vyklenutí páteře (zelená). b: Kůň je ve fázi podpěru, vnitřnosti setrvačností klesají dolů (žlutá). Břišní svaly svým stahem brání nadměrnému poklesu vnitřností a tím i prohnutí páteře dolů (červená).Obr. 2: Pohyb vnitřností v klusu. a: Kůň je ve fázi vznosu, vnitřnosti se setrvačností tlačí nahoru proti páteři (modrá). Hřbetní svaly svým stahem brání nadměrnému vyklenutí páteře (zelená). b: Kůň je ve fázi podpěru, vnitřnosti setrvačností klesají dolů (žlutá). Břišní svaly svým stahem brání nadměrnému poklesu vnitřností a tím i prohnutí páteře dolů (červená).

Páteř jako klenutý most

Rovnou na začátek radím: Chcete-li silný hřbet, usilujte v první řadě o silné břicho.

Jak tedy přimět „hřbetní“ páteř, aby byla vyklenutá a kmitala co nejméně?
Je třeba zapracovat na dvou věcech:

  1. Naučit koně při pohybu vyklenout hřbet, protáhnout jeho horní krční a hřbetní svaly,
  2. posílit břišní svaly, aby podržely vnitřnosti v relativním klidu.

Jak dosáhnout vyklenutí hřbetu?
Hřbet je jako luk a lze ho vyklenout napnutím tětivy, tedy z obou konců (obr. 3). Lukem je páteř, čili jednotlivé obratle spojené klouby a vazy, tětivou jsou určité svaly krku, zádě a břicha. Pokud budou tyto svaly dostatečně silné, pružné a koordinované, udrží páteř vyklenutou za jakékoli situace.

Obr. 3: Vyklenutí páteře zezadu a zepředu. a: Svaly, které způsobí vyklenutí bederní páteře nahoru: bedrovce (hnědé), čtyřhlavý stehenní (červený), břišní (oranžové). Svaly, které způsobí prohnutí bederní páteře dolů: hýžďové (modré), zadní stehenní (světle modré). b: Působení šíjového vazu na páteř při snížení krku (červené): natažený šíjový vaz táhne trny prvních hrudních obratlů a oddaluje je od sebe, zároveň tyto obratle zvedá; při zvednutí hlavy (modré): šíjový vaz je povolený, trny prvních hrudních obratlů se mezitrnovými vazy stahují k sobě a obratle klesají dolů.Obr. 3: Vyklenutí páteře zezadu a zepředu. a: Svaly, které způsobí vyklenutí bederní páteře nahoru: bedrovce (hnědé), čtyřhlavý stehenní (červený), břišní (oranžové). Svaly, které způsobí prohnutí bederní páteře dolů: hýžďové (modré), zadní stehenní (světle modré). b: Působení šíjového vazu na páteř při snížení krku (červené): natažený šíjový vaz táhne trny prvních hrudních obratlů a oddaluje je od sebe, zároveň tyto obratle zvedá; při zvednutí hlavy (modré): šíjový vaz je povolený, trny prvních hrudních obratlů se mezitrnovými vazy stahují k sobě a obratle klesají dolů.

  1. Vyklenutí hřbetu zepředu; Zde působí dlouhá páka: krk = krční páteř, šíjový vaz, krční svaly; zapotřebí je mnohem menší svalové síly. Ta však z hlediska celkového vyklenutí hřbetu působí poměrně neznatelně. Obratle kohoutku se pasivně vyklenou tahem šíjového vazu ve chvíli, kdy kůň skloní krk a hlavu, bez ohledu na to, zda stojí nebo se pohybuje (obr. 3b). Trny prvních hrudních obratlů se nakloní trochu dopředu, mezery mezi nimi se trochu zvětší, obratle se celkově nadzvednou. Pokud se však kůň rozejde, může udržet vyklenutou přední část hrudní páteře i tím, že krk aktivně vytáhne dopředu a dolů, což podporuje pravidelně se stahujícími a povolujícími krčními a přilehlými hřbetními svaly. Upozorňuji, že to musí být aktivní „vůle“ koně, je rozdíl, když kůň jen tak „bloumá“ s hlavou dole nebo když aktivně klene krk a zvedá kohoutek (obr. 4, 5)!
  2. Vyklenutí hřbetu zezadu; Vyklenutí páteře zezadu je poměrně výrazné, proto na něho nelze zapomínat. Zadní konec páteře je pevně spojený s pánví a ta zase pohyblivě s pánevní končetinou. Celá tato oblast se nazývá záď a ovládají ji velmi silné svaly, které působí jako krátká páka: hýžďové svaly, bedrovce; vyžaduje velkou svalovou sílu. Pomáhají jí i svaly břišní a stehenní (obr. 3a). Bedrovce, břišní a přední stehenní svaly způsobí, že kůň může vykročit zadní nohou dopředu, že může podsadit pánev a zároveň přitom vyklene bedra. Břišní svaly navíc „vytlačí“ vnitřnosti nahoru proti páteři a podílejí se na jejím vyklenutí. Přestože některé z těchto svalů dokážou vyklenout páteř i ve stoje (při močení apod.), děje se tak většinou v pohybu.

Protože páteř má být udržována ve vyklenutí dynamicky, aktivně, pružně, nehodnoťte koně stojícího nebo na fotkách, podívejte se, jak se pohybuje!

Obr. 4: Kůň pohybující se v aktivním natažení dopředu a dolů. 1: zadní nohy došlapují výrazně pod tělo, dělají dlouhé a energické kroky, přitom se podsazuje pánev a dynamicky klene bederní páteř. 2: břišní svaly, energické vykračování zadních nohou a aktivní natažení krku klenou hřbetní páteř nahoru; břišní a hřbetní svaly ji zároveň stabilizují. 3: aktivní práce krčních svalů klene i krční páteř a zvedá kohoutek, což brání i nadměrného chození koně „po předku“. Zobrazena je nejnižší žádoucí pozice hlavy (hnědá), kde již hrozí riziko chození „po předku“, a nejvyšší žádoucí pozice hlavy (černá), kde zase hrozí riziko prohnutí páteře dolů.Obr. 4: Kůň pohybující se v aktivním natažení dopředu a dolů. 1: zadní nohy došlapují výrazně pod tělo, dělají dlouhé a energické kroky, přitom se podsazuje pánev a dynamicky klene bederní páteř. 2: břišní svaly, energické vykračování zadních nohou a aktivní natažení krku klenou hřbetní páteř nahoru; břišní a hřbetní svaly ji zároveň stabilizují. 3: aktivní práce krčních svalů klene i krční páteř a zvedá kohoutek, což brání i nadměrného chození koně „po předku“. Zobrazena je nejnižší žádoucí pozice hlavy (hnědá), kde již hrozí riziko chození „po předku“, a nejvyšší žádoucí pozice hlavy (černá), kde zase hrozí riziko prohnutí páteře dolů.

Jak má kůň v praxi vyklenout hřbet

Podle těchto krátkých teoretických informací nám bude jasné, že kůň musí klenout hřbet aktivní svalovou prací. Jak na to?

  1. Kůň se v první řadě musí naučit používat správné svaly, které páteř vyklenou a stabilizují;
  2. jakmile pochopí, které svaly má do činnosti zapojit, musí si tuto koordinaci pohybu opakováním vštípit do podvědomí, jinými slovy se naučí novému pohybovému stereotypu;
  3. potom bude dalším procvičováním a ztěžováním správného pohybu tyto svaly „posilovat“. Silné a efektivně pracující svaly stabilizují klouby mezi obratli, omezí jejich nadměrný a nepotřebný pohyb, a tím budou chránit nejen klouby, ale i vazy, které jednotlivé obratle spojují, a dokonce i samotné obratle. Kůň bude připraven na obsednutí a prvotní nošení jezdce.

Aby tedy kůň uměl za každé situace udržet přiměřeně klenutý hřbet, musí se to nejdříve naučit. (Jak jsme si vysvětlili na začátku kapitoly, aktivně klenout hřbet není koňská přirozenost.) Ruku v ruce s tím dojde i k jisté změně na jeho těle – dá se říct, že se zlepší jeho exteriér z jezdeckého hlediska. Někteří mladí koně mají od přírody exteriér dobrý, pevný trup, silné břicho, správně stavěný hřbet, nasazený a nesený krk, kvalitní pohyb končetin. Bohužel stále se však najde dost koní, především těch v nižších cenových relacích, kteří mají jednu nebo více podstatných exteriérových nedostatků. Zatímco u těch prvních to bude otázka chvilky, kdy je naučíme jejich tělo používat správně a jezdecky efektivně, u těch druhých to bude trvat déle, protože ještě navíc budeme muset jejich tělo trochu přetvořit. V obou případech se však přimlouvám za to, aby se s nácvikem správné koordinace a následně i s prvotním „posilováním“ správných svalů začalo ještě bez jezdce při práce na ruce a na lonži.

Obr. 5a, b, c: Poloha krku a hlavy a činnost horních krčních svalů. 5a: Kůň má zvednutou hlavu. Dlouhé horní krční svaly (modré), které pokračují dále jako hřbetní svaly, jsou stažené, prohýbají krční páteř a způsobují, že jsou stažené i hřbetní svaly a prohýbají hřbet dolů. Svaly základny krku (červené) zvedají poslední krční obratle a v této situace prohýbají tuto část páteře dolů.Obr. 5a, b, c: Poloha krku a hlavy a činnost horních krčních svalů. 5a: Kůň má zvednutou hlavu. Dlouhé horní krční svaly (modré), které pokračují dále jako hřbetní svaly, jsou stažené, prohýbají krční páteř a způsobují, že jsou stažené i hřbetní svaly a prohýbají hřbet dolů. Svaly základny krku (červené) zvedají poslední krční obratle a v této situace prohýbají tuto část páteře dolů.

5b: Kůň aktivně natahuje krk dopředu a dolů. Dlouhé horní krční svaly (modré) pružně pracují ve své optimálně natažené pozici, hlavu nezvedají, ale nepustí ji ani příliš dolů. Jsou aktivní a lze je vidět jako silná svalové bříška. Svaly základny krku (červené) aktivně zvedají poslední krční obratle a v této situaci se podílejí na vyklenutí této části páteře nahoru. Dá se říct, že krk koně aktivně visí na horních krčních svalech.5b: Kůň aktivně natahuje krk dopředu a dolů. Dlouhé horní krční svaly (modré) pružně pracují ve své optimálně natažené pozici, hlavu nezvedají, ale nepustí ji ani příliš dolů. Jsou aktivní a lze je vidět jako silná svalové bříška. Svaly základny krku (červené) aktivně zvedají poslední krční obratle a v této situaci se podílejí na vyklenutí této části páteře nahoru. Dá se říct, že krk koně aktivně visí na horních krčních svalech.

5c: Kůň má hlavu příliš dole, s nosem u země. Horní krční svaly (modré i červené) jsou maximálně natažené a nejsou schopné výrazné činnosti, krk a hlava visí pasivně dolů díky gravitaci. Obvykle nejsou příliš energické ani svaly hřbetní či svaly končetin, proto se kůň v této pozici buď pase nebo se ohybuje velmi líně, po předku a bez jakéhokoli výcvikového smyslu.5c: Kůň má hlavu příliš dole, s nosem u země. Horní krční svaly (modré i červené) jsou maximálně natažené a nejsou schopné výrazné činnosti, krk a hlava visí pasivně dolů díky gravitaci. Obvykle nejsou příliš energické ani svaly hřbetní či svaly končetin, proto se kůň v této pozici buď pase nebo se ohybuje velmi líně, po předku a bez jakéhokoli výcvikového smyslu.

Jak tedy vypadá kůň, který aktivně klene hřbet?
Našim cílem je, aby se kůň naučil pohybovat se v klusu a později v přechodech z a do klusu s krkem vytaženým dopředu a dolů, aktivně vyklenutým, zároveň aby se končetinami pohyboval energicky, přiměřeně prostorně, aby u toho byl uvolněný, což znamená, že krk i hřbet bude měkce pružit bez výrazných výkyvů, bude pracovat břicho a záď (obr. 4).

Skutečně mluvím o práci v klusu, protože v tomto stádiu výcviku ještě kůň není schopen se na kruhu ve cvalu unést, takže cval mu může způsobit velké problémy z výcvikového i zdravotního hlediska. V kroku se samozřejmě také musí umět aktivně vyklenout, ale to pro většinu koní není velký problém. V klusu a také při přechodech klus-krok-klus kůň nemá nijak výrazně zvednou hlavu, ztratit uvolnění nebo energii pohybu.

Podívejme se trochu blíže na vytažení krku a hlavy. K aktivnímu vyklenutí hrudní páteře nestačí pohybovat se s krkem a hlavou dole, ale je třeba udržovat i krk aktivně vyklenutý pomocí určitých svalů (obr. 5a, b, c); kůň tedy nemůže jednoduše spustit krk a rýt nosem v zemi, nemůže ho ani natáhnout jako tyčku a podepírat spodními krčními svaly, nesmí ho ani zarolovat za kolmici a nést nosem „opřeným o hruď“. Aktivně pracující krk je lehce vyklenutý směrem nahoru, horní svaly zřetelné, dolní neviditelné, týl pod úrovní kohoutku. Hlava koně je výrazně před kolmicí, nos či huba budou podle exteriéru a nasazení krku nejvýše v úrovni ramenního kloubu nebo nejníže v úrovni karpálního kloubu (obr. 4). Kůň může občas kmitnou hlavou dolů, očichnout zem, ale nesmí se s nosem dole pohybovat dlouho nebo dokonce stále. Obecně platí, že čím je hlava koně nesena níž, tím větší je nebezpečí, že kůň padne na předek, a tím je důležitější, aby se aktivně pohyboval od zádě!
Končetiny koně se musí v klusu výrazně zvedat, kůň nesmí táhnout kopyta po zemi. Jeho pohyb má vycházet ze zádě, takže je třeba, aby zadní nohy vykračovaly energicky, ale ne uspěchaně. Mají dělat dlouhé kroky, raději pomalejší, ale zato s výrazným obloukem nahoru a dopředu, hlezna a kolena se mají výrazně ohýbat. Kůň má došlapovat hluboko pod tělo, dobré je, když bude aspoň došlapovat do stop předních nohou. Je třeba dávat pozor, aby kůň neklusal po předku. V tom případě budou jeho přední nohy dělat delší kroky než zadní, nebude došlapovat do stop předních nohou, nebude zadní nohy ohýbat v hleznech a kolenech.
Kůň musí být při tom všem uvolněný, což se projeví činností huby, volným pohybem uší, pohupováním ocasu v rytmu pohybu, pružením krku a hřbetu, prací svalů na těle, jinak relativním klidem celého těla krom aktivních končetin.
Kůň se díky tomuto pohybu naučí aktivně klenout krk a hřbet, naučí se pohybovat protažený, jeho svaly nebudou zkrácené, ztuhlé až křečovité, ale budou pracovat ve své střední délce, takže jejich stahy budou velmi účinné – budou mít dost prostoru na další protažení, ale i na potřebné zkrácení. Protože svaly budou uvolněné a budou se stahovat a povolovat v rytmu pohybu, budou se taky dynamicky posilovat a za nějakou dobu bude pro koně tento způsob pohybu velmi pohodlný a nebude ho unavovat. Kůň bude mít silnou záď, takže se bude pohybovat pohodlně, prostorně a účelně; bude mít silné břicho, takže jeho páteř nebude v rytmu pohybu tažena klesajícími vnitřnostmi nepřiměřeně dolů a naopak bude udržováno ve stabilním lehce klenutém stavu; jeho krční a hřbetní svaly budou natolik silné a pružné, že dokážou stabilizovat a podporovat páteř v pohybech do stran a nahoru, zabrání také nadměrnému vyklenutí i ohnutí do strany. Díky tomu si kůň aktivně udrží stabilní páteř i pod zatížením jezdce. Kůň se naučí řídit své tělo, takže se snáze naučí správně reagovat na pomůcky jezdce a bude s menšími problémy nacvičovat různé cviky. Naučí se pohybovat od zádě a s aktivní plecí, takže nebude mít problém při skákání, jízdě v terénu nebo při změnách pohybu a směru.

A jak jsem už psala v minulé kapitole – tento postoj se bude u koně upevňovat a zlepšovat v rámci westernového výcviku, u koní ježděných klasicky se trup začne správnou prací postupně vepředu zvedat, vzadu podsazovat.

V příštím díle si řekneme, jak prací na lonži docílíme výše popsaného pohybu.

 

Předchozí: FOTO: 87. ročník Gomba handicapu pro Marabelu
Následující: 11. Skokový pohár odstartuje v Martinicích
x

Mohlo by vás zajímat

Obhájce vítězství se postaví na start třetí kvalifikace, představí se také anglická jezdecká hvězda

Vrcholem pátého dostihového dne pardubické sezony bude III. kvalifikace na 128. Velkou pardubickou s Českou pojišťovnou, která bude odběhnuta jako Cena firmy Chládek a Tintěra Pardubice. Distance je připravena na tradičních 5800 metrů a startovní listina obsahuje dvanáct jmen. Největší pozornost přitahuje obhájce vítězství ve Velké pardubické No Time To ...