Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > seriál Kůň na lonži > Kůň na lonži 12 – Správný pohyb na lonži

Kůň na lonži 12 – Správný pohyb na lonži

 

Nyní už víme, proč po jezdeckém koni chtít vyklenutý hřbet, víme také, jak se kůň má pohybovat. Dnes se podíváme na jednu z možností, jak to koně naučit.

Abychom v naší práci měli trochu systém, udělejme si základní plán:

  1. naučíme koně dávat na povel hlavu dolů v zastavení (= pochopí, že to jde, a že se to dělá na povel, naučí se v zastavení takto relaxovat);
  2. naučíme koně se s hlavou dole pohybovat nejdříve na ruce: v kroku, obratech, klusu, přechodech (= vyblokujeme jeho instinkt starat se během práce o okolí, naučíme ho uvolnit se i během pohybu, začne si protahovat horní svaly a učí se novému pohybovému stereotypu);
  3. naučíme koně chodit s hlavou dole na lonži (= jde nám o uvolnění koně v této nové pozici i „na dálku“, o jeho protažení a obecně o navyknutí na plynulý a řízený pohyb v této pozici);
  4. chceme po koni energický pohyb s hlavou dole tak, jak byl popsán v minulém díle (= zde navíc kůň začne aktivně zapojovat záď i břicho a tím také bude aktivně klenout horní linii);
  5. zvýšíme požadavky: začneme pracovat například přes kavalety nebo provádíme přechody rychle za sebou, později přidáme i cval a přechody do a z cvalu (= kůň se naučí udržet tuto aktivní pozici a energické vyšlapování od zádě při vyšším zvedání končetin či při časté změně nohosledu, díky čemuž nejenže stabilizuje dokonale svoji páteř, ale ještě více zesílí potřebné svaly a zlepší se celá jeho koordinace pohybu).
  6. Pokud máme koně, jehož exteriér nebo dřívější špatné návyky mu brání pohybovat se uvolněně a energicky s hlavou v požadované pozici a klenout hřbet, pak ho postupně naučíme chodit s hlavou stále níž, protahovat svaly horní linie, aby tato pozice pro něho nebyla nepohodlná nebo nemožná (= kůň musí protáhnout zkrácené svaly, musí se naučit zapojit do práce svaly, která zatím nepracovaly, musí se naučit držet a ovládat své tělo způsobem, který mu doposud byl cizí).

Obr. 1: Klisna po hříběti. Povolené břišní svaly, nedostatečná fyzická kondice jí nedovolí uvolněně natáhnout krk a snížit hlavu. Přestože to kdysi uměla, je třeba s ní začít pracovat „od začátku“.Obr. 1: Klisna po hříběti. Povolené břišní svaly, nedostatečná fyzická kondice jí nedovolí uvolněně natáhnout krk a snížit hlavu. Přestože to kdysi uměla, je třeba s ní začít pracovat „od začátku“.

1. Naučit koně dát hlavu na povel dolů

Pokud jste pracovali se svým koněm systematicky od samého začátku, tuto dovednost už dávno umí (viz předcházející díly) .

2. Naučit koně chodit s hlavou dole při vodění

I tato dovednost přijde obvykle „sama od sebe“, pokud s koněm pracujete postupně a systematicky od samotného začátku. Jde o to, že kůň se při práce s vámi nebojí, naučil se nechat odpovědnost za možné „napadení zvenčí“ na vás, takže se může uvolnit a nemusí sledovat okolí. Je to především o důvěře.

Je třeba, aby se kůň naučil chodit s hlavou dole na povel. Jak to koně naučit, o tom píše spousta knih. Jednou z metod je pokaždé, kdy zvedne hlavu nad požadovanou úroveň, mu vodítkem a hlasem dát opět povel k jejímu snížení. Koně mají snahu zvedat hlavu v přechodech a v obloucích, proto je dobré s nimi nejdříve takto chodit krokem na rovné čáře, pak přidat oblouky, přechody krok-zastavení-krok, teprve až to je spolehlivě upevněné, lze stejné požadavky uplatňovat v klusu na rovné linii a později v klusu v obloucích, přechodech.

Pozici krku a hlavy lze upravit buď přímo během pohybu, nebo – pokud se kůň brání – koně zastavit, snížit mu hlavu a v této pozici s ním vykročit. V každém případě musí být člověk důsledný a trpělivý. Pokud jde hlava nad požadovanou úroveň, je třeba ji ihned opět povelem snížit. Koně lze vodit tak, že vodítko (nebo otěž) půjde přes jeho týl a pokyn pro snížení hlavy je tah za vodítko. Na podobném principu pracuje chambon. Další možností je použít dotyk biče za týlem nebo „rozkývnutím“ hlavy koně do strany a zase zpět, což později lze využít i při lonžování.

Obr. 2: Kůň sice kluše s hlavou dole, ale bez energie. Jeho krk je sice vytažený, ale není vyklenutý, hřbetní, hýžďové ani břišní svaly nepracují dostatečně, aby aktivně klenuly hřbet.Obr. 2: Kůň sice kluše s hlavou dole, ale bez energie. Jeho krk je sice vytažený, ale není vyklenutý, hřbetní, hýžďové ani břišní svaly nepracují dostatečně, aby aktivně klenuly hřbet.

3. Naučit koně chodit na lonži s hlavou dole (obr. 1,2)

Kůň už musí umět snížit hlavu při vodění a poslušně se pohybovat na lonži. V takovém případě bude během lonžování uvolněný a nebude se zabývat svým okolím, což je už samo o sobě důvodem pro snížení hlavy a protažení hřbetních svalů.

Opět je třeba být velmi důsledný a vždy, když kůň zvedne hlavu výš, než chceme, je třeba vyslovit známý povel nebo se dotknout bičem týlu nebo tahem lonže vtočit hlavu koně na chvíli dovnitř a zase ji povolením lonže vrátit zpět. Tento pokyn lonží je prvním zárodkem zádrže. Pokud lonžujete koně na obnosku či ohlávce, pak ho „jen“ naučí na toto kývnutí sklonit hlavu, pokud je lonž připnutá do vnitřního kroužku udidla, pohne s udidlem v hubě a navíc ještě přiměje koně přežvýknout. Přežvýknutí je nepostradatelný úkon ve chvíli, kdy chceme, aby se kůň uvolnil, i ve chvíli, kdy chceme zlepšit vzájemnou komunikaci. Snížit hlavu na tento signál lze koně učit samozřejmě už během vodění.

Může se stát, že kůň – přestože při vodění nemá se snížením hlavy problémy – nyní nechce zareagovat správně. Nebo jsou jeho exteriérové či výcvikové vady natolik „závažné“, že ani správně zareagovat nemůže, jeho svaly nejsou schopné se dostatečně protáhnout, nebo jeho zlozvyky jsou příliš silně zakořeněné. V tomto případě je třeba koně trochu více „postrčit“, přimět ho, aby dosáhl ke svým momentálním fyzickým či psychickým hranicím a postupně tyto hranice posunovat až do snížení hlavy na požadovanou úroveň. Není to lámání ani násilné nucení koně činit něco nepřirozeného. Je to výcvik, trénink, učení; a to s sebou nese vždy posouvání fyzických či psychických hranic, protože jinak by se kůň (nebo člověk…) nic „nenaučil“ – ani nosit jezdce a správně reagovat na jeho původně nesmyslné signály. Jen je třeba pracovat velmi citlivě a dobře číst signály, které kůň posílá k člověku. Signály pro únavu, nudu, bolest se nesmí nikdy přehlídnout a ignorovat!

Jak na to

Nepracujte s koněm dlouho, ale intenzivně. Nejlepší bude začít prací na ruce, ustupování, ohýbání, snížit hlavu na povel, pak v této pozici vodění, které bude zároveň pro koně fázi uvolnění a prohřátí před vlastní prací. Po asi 10 minutách můžete začít lonžovat. Nejdříve v kroku na obě ruce, hlava stále dole, přechody krok-zastavení-krok opět s hlavou dole, potom vyklusat, vždy několik koleček, když dá kůň poslušně hlavu dolů, můžete přejít do kroku, pochválit. Měňte ruce, klus prokládejte krokem jako pochvalou, trvejte na hlavě dole. Pokud kůň bude takto pracovat 10 minut, bude to stačit. Nedovolte mu však bloumat s hlavou nahoře! Musí se naučit, že na lonži je prostě hlava dole, krk natažený.

Obr. 3: Mladý kůň se snaží aktivně klenout krk i hřbet, jeho záď pracuje, bude pouze potřeba ho lepším pobízením a častějšími přechody přimět k trochu energetičtějšímu a prostornějšímu pohybu. Přestože má hlavu dole, pohybuje se v dobré rovnováze, není „na předku“.Obr. 3: Mladý kůň se snaží aktivně klenout krk i hřbet, jeho záď pracuje, bude pouze potřeba ho lepším pobízením a častějšími přechody přimět k trochu energetičtějšímu a prostornějšímu pohybu. Přestože má hlavu dole, pohybuje se v dobré rovnováze, není „na předku“.

Pokud říkám „hlava dole“, mám na mysli nejnižší momentálně možnou pozici – a to bude u každého koně jiné. Protože jste už s koněm pracovali na lonži v jeho „přirozené pozici“, víte, jak se pohybuje „sám od sebe“. Z toho je třeba vycházet. U koně, který sám od sebe nosí bez problémů hlavu dole, nebude problém ustálit pozici huby na úrovni karpálního kloubu, aniž by přitom výrazně padal na předek. Pokud však nosí hlavu nahoře, bude trvat nějakou dobu, než vůbec sníží krk tak, aby jeho týl byl na stejné úrovni, jako kohoutek. Až poté, co se v této pozici bude pohybovat nenuceně, se budeme snažit o další snížení hlavy.

Pokud kůň zvládá chvilky klusu se sníženou hlavou, budeme to postupně prodlužovat, klus proložíme přechody klus-krok-klus, kdy budeme také požadovat hlavu dole. Tato práce klidně může nakonec trvat i 20 minut. Je třeba často měnit ruce, prokládat přestávkami pro pochvalu a odpočinek. Po této práci koně opět vykrokujeme a necháme vydechnout, nejlépe voděním na ruce.

4. Naučit koně chodit na lonži s hlavou dole energicky, s aktivní zádí a aktivním klenutím krku i hřbetu (obr. 3,4)

Hranice mezi fází 3 a 4 není ostrá. Když se umí kůň uvolněně pohybovat s hlavou v požadované pozici na obě ruce v klusu i v přechodech, budeme si stále více všímat toho, jak pracuje svým tělem, jak je jeho pohyb energický a vyklenutí aktivní. Nechceme, aby klusal rychle, ale chceme, aby klusal energicky. Aby zapojil záď a použil ji jako motor, aby zvedal nohy a přitom hlavu držel stále ve stejné pozici. Aby přestal hlavou a krkem vyvažovat jakoukoli změnu tempa. Všechny změny pohyb a celkově samotný pohyb musí jít „ze hřbetu nahoru“, v tuto chvíli především „z kohoutku nahoru“.

Obr. 4: Zkušená klisna předvádí pěkný energický pohyb v rovnováze a aktivní vyklenutí.Obr. 4: Zkušená klisna předvádí pěkný energický pohyb v rovnováze a aktivní vyklenutí.

Nyní už nebudeme s koněm klusat příliš dlouho dokola, protože to jeho energii ubije. Budeme pracovat na přechodech, protože právě přechody zlepší jeho práci zádě i energičnost a vyváženost pohybu.

Opět budeme pracovat krátce, ale intenzivně. Po vykrokování a práci na ruce (těch asi 10 minut) necháme koně vykrokovat a vyklusat na lonži (několik koleček na obě ruce) s hlavou dole, dbáme, aby se kůň pohyboval uvolněně a svým tempem. Potom začneme pracovat. Provádíme přechody krok-klus-krok, například po půlkruzích, přechod do kroku musí být okamžitý, vyklusání od prvního kroku energické, stejně tak jako mají být energické všechny další klusové kroky. Pokud už to kůň zvládá, můžeme zkoušet na pár kroků klus prodloužit a zase zkrátit. Při tom všem musí mít kůň hlavu dole. Pokud kůň nekluše nebo neprovádí přechody energicky, je třeba ho pobídnout – hlasem, pohybem těla, bičem. Bičem se lze dotknout hlezna koně ve chvíli, kdy zvedá vnitřní zadní končetinu, aby ji zvedl výš a výrazněji.

Zpočátku skutečně pracujte jen chvíli, energické přechody jsou pro koně velmi namáhavé! 10 minut i s krokovými přestávkami zpočátku stačí.

Obr. 5: Ten starokladrubský bělouš má očividně „volno“. Courá se krokem s nosem u země, lonžujícího příliš nevnímá.Obr. 5: Ten starokladrubský bělouš má očividně „volno“. Courá se krokem s nosem u země, lonžujícího příliš nevnímá.

Výsledkem má být kůň, který se pohybuje aktivně vyklenutý a kluše a provádí přechody energicky od zádě. Je možné, že v tuto chvíli budete skutečně potřebovat nového pomocníka – chambon. Napíšeme si o něm proto něco bližšího v příštím díle.

5. Naučit koně pohybovat se energicky a v aktivním vyklenutí i přes překážky ve cvalu apod.

Přes kavalety musí kůň zvedat výrazně nohy a pracovat břichem i hřbetem, proto by toto lonžování nemělo chybět ve výcviku koně, u nichž je potřeba „posílit“ hřbet. O lonžování přes kavalety si ještě řekneme později.

Práce ve cvalu zase vyžaduje kromě patřičné schopnosti svalů i dobrou koordinace, takže dále zlepšuje pohybové dovednosti jezdeckého koně. Se cvalem na lonži však doporučuji začít až po obsednutí koně a jeho prvotním „přiježdění“ pod sedlem aspoň v terénu, kdy si kůň zvykne na „organizovaný“ cval na rovných liniích a když se v klusu umí na lonži pohybovat v naprosté rovnováze. Práce ve cvalu bude obnášet to stejné, jako práce v klusu: budeme se soustředit především na přechody, které mají být výrazné, energické a s hlavou dole. Kůň má vycválat od zádě a hned první cvalový skok má být energický, při zpomalení ze cvalu do klusu si ještě může pomoct krkem.

Obr. 6: Tento kůň je sice taky zachycen s hlavou u země, ale jeho prostorný pohyb brání přepadnutí na předek, takže těch pár kroků, než hlavu opět zvedne, ho nevyvede z rovnováhy ani nenaruší aktivitu jeho pohybu. Takové „odkývnutí“ k zemi výcviku nijak nevadí.Obr. 6: Tento kůň je sice taky zachycen s hlavou u země, ale jeho prostorný pohyb brání přepadnutí na předek, takže těch pár kroků, než hlavu opět zvedne, ho nevyvede z rovnováhy ani nenaruší aktivitu jeho pohybu. Takové „odkývnutí“ k zemi výcviku nijak nevadí.

Na závěr bych se ještě zmínila o mylném názoru některých lidí, že správná činnost hřbetu se pozná podle toho, že kůň se pohybuje s nosem doslova na zemi. Už z minulého dílu víme, že to není žádoucí. Kůň je příliš na předku, takže se nemůže pohybovat energicky od zádě (obr. 5). Často se pohybuje líně a nepracuje svým tělem aktivně. Tato póza je obvykle známkou toho, že kůň člověka ignoruje. Něco jiného je, když kůň během pohybu „odkývne“ hlavou k zemi na několik kroků, aniž by jeho pohyb ztratil na vyváženosti a energii (obr. 6). Snažte se udržovat koně s hubou mezi zápěstním (karpálním) a ramenním kloubem.

 

Předchozí: Kongres o hiporehabilitaci a tři Češky
Následující: Generálka před Velkou cenou Martinic pro Šoupala
x

Mohlo by vás zajímat

Slunečné počasí a napínavé dostihy do Pardubic za víkend přilákaly 35 tisíc lidí

Předpověď počasí několik dní před startem 128. Velké pardubické s Českou pojišťovnou naznačovala, že by letošní ročník legendárního dostihu mohlo na pardubickém závodišti sledovat několik desítek tisíc lidí. Předpoklady se naplnily a během celého víkendového dostihového festivalu se 128. Velkou pardubickou s Českou pojišťovnou závodištěm prošlo na 35 tisíc návštěvníků. U televizních ...