Chci zde mít svou reklamu
Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Výcvik > seriál Kůň na lonži > Kůň na lonži – Výcviková škála při lonžování Takt a uvolnění

Kůň na lonži – Výcviková škála při lonžování Takt a uvolnění

Někdo lonžuje koně pouze proto, že ho chce připravit na obsednutí a na první kroky pod sedlem, nebo chce napravit jeho předchozí špatné zkušenosti či upravit nevhodné exteriér. Ale jsou lidé, kteří považují lonžování za právoplatnou součást jezdeckého výcviku. A protože se jezdecký výcvik, má-li být kvalitní, řídí určitými pravidly seřazenými v takzvané „výcvikové škále“, musí podle tohoto systému fungovat i lonžování. Začátek výcvikové škály na lonži už vlastně máme za sebou, na konec se někteří z nás z různých důvodů nikdy nedostanou, ale kvalitní „střed“ může zvládnout skutečně kdokoli. O co se tedy jedná?

Výcviková škála je popisovaná v mnoha knihách, dostupných i na našem trhu. Přestože se o ní píše především z pohledu jezdeckého výcviku, důležité jsou její principy, které lze snadno použít i při lonžování. Pokud si pročtete předchozí díly tohoto seriálu, zjistíte, že pokud jsme od samotného začátku pracovali systematicky a postupně, řídili jsme se vlastně jejími pravidly.

 Obr. 1: Každodenní manipulace s koněm, čištění, vybírání z kopyt mají být pro koně chvíle pohody a možností uvolnit se.

Obr. 1: Každodenní manipulace s koněm, čištění, vybírání z kopyt mají být pro koně chvíle pohody a možností uvolnit se.

Výcviková škála je vlastně soubor šesti schopností koní, které jsou potřebné pro klasicky ježděného koně. Jednotlivé schopnosti se učí v určitém pořadí, navazují na sebe a podmiňují se. Jdou od nejjednodušší až po nejnáročnější a zvládnutím všech šesti schopností vlastně končí základní jezdecký výcvik koně, který by měl trvat přibližně dva roky. Lze říct, že kromě poslední dovednosti (shromáždění) platí tato výcviková škála i pro koně ježděné westernově. Dodržováním zásad výcvikové škály se jakýkoli kůň naučí pohybovat pod jezdcem tak, že bude poslušný, pohodlný a ježdění na jeho hřbetě minimálně poškodí jeho zdravotní stav. Z koně „pastevního“ se tak stane zdravý, spokojený, spolehlivý a příjemný kůň jezdecký.

Dovednost první a druhá: Pravidelnost a uvolnění
Jako první se kůň musí naučit, že za všech podmínek se chodí pravidelně a během práce se má uvolnit. Pravidelnost pohybu (= takt) a uvolnění (psychické i fyzické) jdou ruku v ruce a jedno bez druhého většinou neexistuje.

Obr. 2: Pro tohoto koně je couvání ze zdravotního důvodu poměrně náročné a nepříjemné. Proto sice na povel poslechne a couvne několik kroků, nohosled však není čistý a na výrazu koně je vidět, že tuto činnost dělá skutečně jen z „dobré vůle vyhovět“. Udržuje sice uvolněné držení těla, ale jeho uši jsou poněkud stočené dozadu a ocas švihá, což jsou obojí velmi decentní známkou nelibosti.

Obr. 2: Pro tohoto koně je couvání ze zdravotního důvodu poměrně náročné a nepříjemné. Proto sice na povel poslechne a couvne několik kroků, nohosled však není čistý a na výrazu koně je vidět, že tuto činnost dělá skutečně jen z „dobré vůle vyhovět“. Udržuje sice uvolněné držení těla, ale jeho uši jsou poněkud stočené dozadu a ocas švihá, což jsou obojí velmi decentní známkou nelibosti.

Budeme-li pracovat skutečně od začátku, pak nám půjde během každé etapy výcviku o toto:

1. Při dotýkání se těla koně se snažíme o to, aby se kůň i během této manipulace uvolnil, aby snížil hlavu, povolil svaly a v klidu pouze sledovat naši činnost, popřípadě v klidu vyčkával možné povely (obr. 1).

2. Při výcviku ustupování a uhýbání před tlakem učíme koně tomu, aby na naše signály reagovat s klidem, ochotně a hned, čehož dosáhne opět až tehdy, když si na ně zvykne a bude psychicky i fyzicky uvolněný (obr. 2). Opět je žádoucí, aby stál se sníženou hlavou (postačí týl v úrovni kohoutku, hlava níž nemusí být pro mnohé koně pohodlná) a ušima, popřípadě očima sledoval člověka, pysky povolené, ocas volně visící (pokud ho zrovna neobtěžují mouchy), svaly se při ustupování či uhýbání přiměřeně a pravidelně stahují a povolují. Při ustupování mají být jednotlivé kroky stejně dlouhé i rychlé, mají být ve zřetelném nohosledu (obvykle krokovém, méně pak klusovém). Totéž platí pro couvání. Pravidelnost a psychické i fyzické uvolnění jsou známkou toho, že kůň pochopil, co po něm chceme, že se naučil naše požadavky splnit bez nadměrné námahy a že nepřesahují jeho momentální hranice. Je to známka toho, že můžeme pokračovat s novými cviky či požadavky.

3. Podobné to bude i při nácviku vodění. Zpočátku kůň nebude dokonale seznámen s požadavky člověka, nebude ještě schopen správně zkoordinovat své tělo, aby mohl člověku vyhovět přesně a včas, proto bude do jisté míry napjatý a jeho pohyb nebude pravidelný. S časem a cvikem však bude plnit naše požadavky plynuleji, snadněji, „podvědoměji“ – a díky tomu se uvolní. Pokud bude člověk s koněm neustále pracovat v pozitivní atmosféře a bude dodržovat pozitivní motivaci, kůň se velmi rychle uvolní i psychicky a nové požadavky bude vstřebávat a učit se je mnohem snáze a rychleji, protože nebude v napětí očekávat negativní odezvy od člověka, když se mu cvik nepovede hned nebo přesně (obr. 3). Správně připravovaný kůň proto bude i při vodění chodit pravidelným krokem či klusem, ať už na rovné čáře nebo na kruzích, veden zprava či zleva, blízko nebo na větší dálku. Bude uvolněný, hlava snížená přibližně na úroveň kohoutku, svaly pracující nenuceně, ocas volně visící a v klusu se pohupující, uši volné a sledující nenuceně člověka, pysky i jazyk volné, stejně jako žuchvy (obr. 4). Pokud bude kůň příliš často pracovat při vodění s hlavou vztyčenou, ušima nasměrovanýma dopředu nebo přilepenýma k hlavě, tělem ztuhlým, s pohyby nepravidelnými nebo urychlenými či příliš línými, pak jsme nesplnili ani základní požadavky a nelze přistoupit k dalším cvikům nebo dovednostem. Kůň není fyzicky ani psychicky připravený s námi spolupracovat – a pokud poslouchá naše povely, zcela jistě tak činí na základě strachu a/nebo nedobrovolného donucení. Samozřejmě žádný kůň nebude pro člověka pracovat zcela ze svobodné vůle, vždy se musí „naučit spolupracovat“, ale pokud se to naučí správně, stane se pro něho práce zvykem. To, zda tento zvyk bude pro něho příjemný nebo nepříjemný, bude záviset na člověku a na celkové atmosféře (obr. 5). Kvalitní učitel může přimět mnohého žáka, aby ho svým způsobem bavila matematika či český jazyk. Přestože tyto činnosti nikdy nebudou patřit v životě mezi jeho „top ten“, na hodiny matematiky či češtiny se však díky tomuto učiteli bude dítko dokonce i těšit. Naopak se může stát, že dítě milující přírodu, navštěvující mnoho přírodovědných kroužků, nesnáší ve škole hodiny biologie, protože kvůli učiteli se v nich nudí nebo dokonce bojí. Stejné je to i u koně – uvolněný kůň pohybující se pravidelně je obvykle synonymem pro koně spokojeného, ale i dobře vychovaného a pracujícího v rámci svých možností. Pokud se takový kůň jednou dostane do fyzického či psychického stresu, bude ho díky těmto skvělým základům lépe zvládat a rychleji se z něho zase dostane. Takový kůň pak mnohem snáze zvládne i budoucí náročný trénink (military, reining aj.) nebo intenzivní a psychicky náročnou práci (policejní kůň, hiporehabilitace apod.).

4. Při lonžování nám vlastně jde o to stejné. Ať už koně učíme chodit na kruhu jen tak “bez ničeho“ nebo se snažíme vypracovat jeho dynamický oblouk, vždy musíme hledět na to, aby se kůň naučil pohybovat pravidelně a uvolněně. Je třeba si pamatovat, že uvolněný kůň se rovná kůň připravený pro službu člověku! Samozřejmě je vždy třeba očekávat, že když chceme po koni něco nového nebo neznámého, ztuhne, protože buď má problémy správně koordinovat činnost svalů pro tuto novou činnost, nebo je příliš zaměstnán jeho mozek a zabývá se zbytečně intenzivně novým požadavkem. Kůň potřebuje čas, aby si novou dovednost vstřebal, aby mu „přešla do krve“, „vtiskla se do mozku“, aby ji začal dělat automaticky a podvědomě. Pak se uvolní, budou pracovat jen ty svaly, které právě musí, ostatní budou odpočívat, kůň nebude zbytečně unavený, nebude ho nic bolet, nebude mu to nepříjemné. Bude se moct uvolnit, jeho pohyb bude opět pravidelný. Často vídám koně, jak na lonži běhají s hlavou nahoře a prohnutým hřbetem, svaly zbytečně stažené a pracující více, než by měly. Majitel většinou říká, že pro koně je to přirozené a tak je mu dobře. Ano, bylo by mu tak dobře, kdyby se takovým způsobem pohyboval pouze po široširých pastvinách. Pokud se však má pohybovat po kruhu, má přitom poslouchat člověka a později i nosit na svém hřbetě jezdce, je takový pohyb nejen nežádoucí, ale dokonce škodlivý. I kůň lonžovaný (nebo ježděný) na pouhé provazové ohlávce a s holým hřbetem se má pohybovat pravidelně, uvolněně s hlavou dole a vyklenutým hřbetem. V tom není rozdíl mezi drezurním, parkurový, westernovým, dostihovým či „PNH“ koněm. Pravidelnost pohybu a uvolněnost jsou základem jakékoli práce s člověkem – a zároveň jsou i známkou toho, že se s koněm dělá správně! Nikdo mi nemůže tvrdit, že jeho kůň je šťastný a vrcholně spokojený, pokud okolo člověka (nebo pod člověkem) běhá napjatý a s hlavou v oblacích (obr. 6). V tom případě je někde chyba – obvykle v člověku a jeho přístupu ke koni jako takovému!

Obr. 3: Při práci na ruce se může i tomu nejposlušnějšímu a nejuvolněnějšímu koni stát, že ho nějaký povel překvapí, nebo mu neporozumí či ho jinak vyvede z rovnováhy. Zde klisna zvedla hlavu a ztuhla po doteku tušírky na záď, která ji přiměla zvětšit kruh okolo člověka. Uši však stále poslušně sledují signály a ani ony, ani ocas nejeví známky rozčílení nebo zneklidnění či nelibosti.

Obr. 3: Při práci na ruce se může i tomu nejposlušnějšímu a nejuvolněnějšímu koni stát, že ho nějaký povel překvapí, nebo mu neporozumí či ho jinak vyvede z rovnováhy. Zde klisna zvedla hlavu a ztuhla po doteku tušírky na záď, která ji přiměla zvětšit kruh okolo člověka. Uši však stále poslušně sledují signály a ani ony, ani ocas nejeví známky rozčílení nebo zneklidnění či nelibosti.

Pravidelnost a uvolnění i během pokročilejšího výcviku
Na konci této nejzákladnější fáze výcviku se kůň umí na lonži pohybovat pravidelně a plní uvolněně naše požadavky, což se kromě pravidelného nohosledu projeví i jeho držením těla „vyklenutým do oblouku“ a měkce a nenuceně pracujícími svaly na celém těle.
To stejné platí i pro začátek lonžování sebepokročilejšího koně (obr. 7). Každého koně je třeba nejdříve uvolnit a nastolit pravidelný pohyb, teprve pak lze pokračovat v učení nebo upevňování další dovednosti výcvikové škály, která už je náročnější na fyzické schopnosti i psychiku jezdeckého koně – přilnutí.
Zpočátku je třeba koně vykrokovat, ideálně mimo lonžovací kruh procházkou na ruce, procvičením různých cviků při vodění. Stejně tak se má kůň nechat trochu projít krokem v lonžovacím kruhu, než začne klusat. Zpočátku pracujeme na velkém kruhu, necháme koně klusat jeho oblíbeným tempem, pouze tak se může pohybovat pravidelně a začne se uvolňovat. Příliš rychlého nebo líného koně uklidní časté přechody klus-krok-klus. V rámci uvolnění nedoporučuji používat žádné pomocné otěže, kromě chambonu nebo gogue. Pouze tyto dvě pomocné otěže umožní koni natáhnout se dolů-dopředu a neruší ho při pravidelném a uvolněném pohybu v hubě, neomezí krom nadměrného zvednutí hlavy nijak polohu ani pohyb jednotlivých částí jeho těla. V žádném případě nedoporučuji používat „gumový chambon“ či jemu podobné věci, vhodné nejsou ani obvyklé vyvazovací otěže. Pomůžou nám i kavalety na rovné čáře (oválu) nebo na velkém kruhu, rozestavěné přesně podle délky klusového kroku koně.

Obr. 4: Uvolněné a pozorné poslouchání dotyků tušírky a postoje těla člověka, které koni signalizují, že se má stočit na malý kruh doleva.

Obr. 4: Uvolněné a pozorné poslouchání dotyků tušírky a postoje těla člověka, které koni signalizují, že se má stočit na malý kruh doleva.

Další dovednosti výcvikové škály
Dnes si ještě narychlo připomeneme další dovednosti, které se postupně kůň učí v rámci výcvikové škály; jsou to

  • přilnutí
  • kmih
  • narovnání a
  • shromáždění

Přilnutí mluví o tom, že kůň se nebojí udidla, tedy ani ruky jezdce. Je měkký v hubě a díky tomu s ním může jezdec velmi přesně a hbitě komunikovat rukama. Přilnutí klasicky ježděného koně je trochu odlišné od westernového koně, ale v obou případech držíme v ruce otěže (dokonce i v případě, že jezdíme „jen“ na ohlávce) a komunikujeme prostřednictvím nich s hubou koně – a potažmo s koněm celým.
Neuvolněný kůň, který nejde pravidelně, nebude nikdy na měkkém přilnutí.

Obr. 5: Uvolněná a pozitivní atmosféra výcviku. Po práci je kůň spokojený sám se sebou, nemá snahu rychle opustit „cvičiště“ a zcela důvěřivě se nechá hýčkat.

Obr. 5: Uvolněná a pozitivní atmosféra výcviku. Po práci je kůň spokojený sám se sebou, nemá snahu rychle opustit „cvičiště“ a zcela důvěřivě se nechá hýčkat.

Kmih
Kmih je vlastně energické vyšlapování koně od zádě. Díky němu má přihlížející člověk pocit, že kůň srší energií, kterou jeho jezdec (nebo lonžující) hravě ovládá. Kmih neznamená, že kůň jde rychle, ale že je schopen se – byť relativně pomalu – silně odrážet zadníma nohama. Přilnutí a kmih se doplňují – díky jejich vzájemné „spolupráci“ bude kůň buď chodit energickými dlouhými kroky aktivně dopředu nebo se bude energickými krátkými kroky odrážet více „nahoru“, aby měl krásné vznosné elegantní chody.
Bez pravidelného a uvolněného pohybu a bez spolupráce přilnutí se kůň nenaučí pohybovat v kmihu.

Obr. 6: Občas se může stát, že při lonžování koně zaujme něco v jeho okolí, kůň zvedne hlavu, ztuhne a přestane vnímat lonžujícího. Pokud je to výjimečné chování, lze ho tolerovat, pokud se však kůň takto pohybuje na lonži většinu času, je to známka nedostatečné výchovy ani předchozího výcviku. Kůň v tomto případě ještě není připraven na řádnou práci na lonži.

Obr. 6: Občas se může stát, že při lonžování koně zaujme něco v jeho okolí, kůň zvedne hlavu, ztuhne a přestane vnímat lonžujícího. Pokud je to výjimečné chování, lze ho tolerovat, pokud se však kůň takto pohybuje na lonži většinu času, je to známka nedostatečné výchovy ani předchozího výcviku. Kůň v tomto případě ještě není připraven na řádnou práci na lonži.

Narovnání
Kůň musí mít obě strany stejně pružné, ohebné, silné a šikovné. Pak bude chodit skutečně rovně a bude na obě ruce velmi poslušný a pohodlný, nebude si opotřebovávat pohybový aparát.

Pouze uvolněný a pravidelně se pohybující kůň na měkkém přilnutí a jdoucí energicky (v kmihu) od zádě může být na rovných čarách skutečně rovný a na kruzích šikovný a ohebný na obě ruce stejně.

Shromáždění
Toto je jediná dovednost výcvikové škály, která je charakteristická pro klasicky ježděné koně. Kůň si více „sedá na zadek“ a „odlehčuje předek“.

Obr. 7: Zkušený kůň se díky systematickému a správné u výcviku dokáže uvolnit i na vyvazovacích otěžích. Pohybuje se pravidelně, uvolněně, na přilnutí, s kmihem a lze zde vidět i prvotní známky shromáždění.

Obr. 7: Zkušený kůň se díky systematickému a správné u výcviku dokáže uvolnit i na vyvazovacích otěžích. Pohybuje se pravidelně, uvolněně, na přilnutí, s kmihem a lze zde vidět i prvotní známky shromáždění.

Po zvládnutí těchto základů lze pokračovat v jejich zdokonalování, v klasickém ježdění především o zdokonalování shromáždění, jehož vrcholnou formou jsou cviky vysoké jezdecké školy, kdy kůň „balancuje“ pouze na zadních nohách nebo dokonce předvádí různé skoky. Jejich podstatou je schopnost koně přenést veškerou svoji hmotnost pouze na zadní nohy, udržet ji tam a dokonce i v této pozici být schopen vyskočit do vzduchu.
A pro nás, kteří nemíří až do těchto výšin jezdectví, stačí, že se pod námi bude kůň pohybovat ochotně, poslušně a pohodlně – čili že bude prostupný. Nic víc, nic méně. A tak se v příštím díle podíváme, jak koni ukázat na lonži, co to je přilnutí a jak ho zlepšit.

Kmih Kůň na lonži Lonžování koně MVDr. Dominika Švehlová Nácvik vodění Narovnání Neuvolněný kůň Nohosled Přilnutí Shromáždění Uhýbání před tlakem Výcviková škála
Předchozí: Za večerní požár stodoly se stájí v Kopřivnici může žhavý popel
Následující: Galavečer v Humpolci: Dvě jisté vítězky
x

Mohlo by vás zajímat

Obr. 1: Příklad některých obvazových materiálů, které jsou dostačující pro laickou první pomoc a lze je snadno a levně sehnat: 1 - na pruhy nastříhaný 1 cm silný molitan stočený do roličky; 2 - různé typy pevných elastických obinadel, které lze po sejmutí vyprat v pračce a znovu použít; 3 - jednorázové elastické obinadlo Peha-crep, které je vhodné spíš už pro odborné ošetření končetiny koně; 4 - široká „leukoplast“

Veterinární příručka 21: Koňská lékárna první pomoci

V každé stáji, ať už se jedná o malou stáj pro jednoho koně nebo o velké jezdecké středisko, by měla být zařízená lékárna první pomoci, určená nejen pro lidi, ale i pro koně. Koně mají svá specifika, na která se při zařizování lidské lékárny neberou ohledy. Jedním z těchto specifik ...