Chci zde mít svou reklamu
Chci zde mít svou reklamu
Home > Zpravodajství > informujeme vás > Pátý návrat divokých koní

Pátý návrat divokých koní

Po páté by to měla být rutina – jenže přeprava divokých koní přes čtvrt zeměkoule není nikdy rutina. A tak i tentokrát jsme se museli vyrovnávat s očekávanými i nečekanými obtížemi.

Už mnoho měsíců předem jsme z různých částí Evropy začali svážet klisny vhodné pro transport do Mongolska a shromažďovali je v naší chovné a aklimatizační stanici v Dolním Dobřejově. V nejužším výběru se nakonec ocitly Paradise z Francie, Kírá z Maďarska a Dash s Rabeou z Německa. Spolu s nimi byly v poslední šestici – poprvé po čtyřech letech – i dvě klisny narozené u nás v Praze: čtyřletá Primula a tříletá Querida.

První ráno v Gobi. Klisnám začal nový život. V popředí Querida a Rabea. Foto: Jaroslav Šimek, Zoo Praha

První ráno v Gobi. Klisnám začal nový život. V popředí Querida a Rabea. Foto: Jaroslav Šimek, Zoo Praha

V době, kdy kolegové odlétali do Mongolska, aby na místě připravili vše potřebné, odpadla Dash, která se pro přepravu do Mongolska ukázala jako nevhodná. Ale to už jsme měli jiné starosti. Jaroslav Šimek nám z Gobi poslal snímky rozvodněných říček a zatopené polopouště. Přívalové deště způsobily záplavy i v oblastech, kde by je sotvakdo očekával, a ohrozily jak přistání našeho letadla na nezpevněné dráze v Bulgan sumu, tak pozemní přepravu koní do Tachin talu. O to intenzivněji jsme se proto začali připravovat na možnost, že budeme muset přistát na vzdáleném záložním letišti v Khovdu a odtamtud se s našimi „převalačkami“ vydat na dlouhou cestu náklaďáky. Naštěstí v posledních letech vybudovali Číňané v západním Mongolsku nové asfaltky; bez nich by pozemní přeprava koní z Khovdu do Tachin talu byla nemyslitelná…

Čtěte také:  Velká pardubická bude mít síň slávy

Jestliže v Mongolsku nás trápily deště a záplavy, v Čechách jsme měli obavy z vedra. I relativně krátká cesta z Dolního Dobřejova na vojenské letiště v Praze – Kbelích by pro klisny mohla být smrtící, pokud by nákladní auta uvízla v zácpě. Klisny by se v přepravních boxech pod plachtou přehřály. Pořídili jsme proto klimatizační jednotky a domluvili se na spolupráci s dopravní policií.

V sobotu ráno začala v Dolním Dobřejově nakládka klisen. Kírá byla do boxu umístěna bez problémů, ale druhá Querida v nás vyvolala nervozitu; dlouho nechtěla usnout a Roman Vodička jí musel zvyšovat dávku anestetika. Naopak Rabeu, z níž jsme měli obavy, se nám do boxu a na nákladní auto podařilo naložit bez sebemenších potíží. A stejně proběhla nakládka čtvrté Paradise. V roli náhradnice zůstala k mé lítosti v Praze narozená Primula. Přání, které jí na cestu do Asie napsala její kmotra Jiřina Bohdalová, tak bylo zbytečné…

Benešovská silnice byla v horkém sobotním dopoledni beznadějně ucpaná – ovšem pouze ve směru z Prahy. Aby se však klisny nepřehřály na letišti, z nákladního auta do letadla jsme je překládali v hangáru a plochu před ním navíc hasiči ochlazovali proudy vody. V sobotu před půl třetí, ještě krátce před plánovaným časem, CASA s klisnami na palubě odstartovala. Z Mongolska v té době přicházely dobré zprávy. Letištní plocha v Bulgan sumu vyschla a byla již způsobilá k přistání.

Let probíhal jako obvykle. Klisny dostávaly napít a spíše pro rozptýlení také seno a mrkev; tu a tam otřáslo letadlem jejich prudké kopání. Klimatizace běžela naplno, takže v kabině bylo jen osm stupňů, a k přepravním boxům Bára Dobiášová s Honzou Markem ještě střídavě připevňovali ventilátory. Zdálo se, že dlouhá a nepohodlná cesta proběhne bez komplikací. Při letu mezi Kazaní a Novosibirskem však Báře rozdrtila Rabea konec posledního článku palce. Po přistání tak na ploše už čekala sanitka. Brzo jsme se rozhodli, že než riskovat případné komplikace v Gobi, raději necháme Báru – spolu s Honzou coby jejím doprovodem – v Novosibirsku.

Čtěte také:  Koně Převalského v liberecké zoo

Po administrativních nedorozuměních jsme nabrali asi hodinu a půl zpoždění a zamračená obloha vyvolávala otázku, jak asi bude v Bulgan sumu. Konečně jsme ale měli štěstí. Na místě našeho přistání se vyčasilo, takže jsme mohli přistát podle plánu, ale současně nepražilo slunce. Ideální pro poslední fázi přepravy koní. I ta ale trvala déle než obvykle. Pozůstatky po záplavách si vyžádaly stokilometrovou zajížďku, a tak místo dvou set jsme museli jet tři sta kilometrů. Konečně v pondělí po jedné ráno místního času jsme byli na místě, v Tachin talu, budoucím domově našich čtyř klisen.

Jedna po druhé vyběhly do světel reflektorů a vzápětí se ztratily ve tmě aklimatizační ohrady. Třebaže jejich přeprava trvala déle než obvykle, byly ve skvělé formě. Pátý ročník Návratu divokých koní skončil navzdory všem potížím úspěchem.

Z Tachin talu pozdravy všem, zejména do Prahy, Dolního Dobřejova a do Novosibirska!

Autor: Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha

Fotografie z celého transportu naleznete na facebookových stránkách Návrat divokých koní a Zoo Praha.

kůň Převalského Návrat divokých koní ZOO Praha
Chci zde mít svou reklamu
Předchozí: Parkurová elita bude bojovat o medaile na Ptýrově
Následující: V Nebanicích odstartoval Světový pohár spřežení

Zanechte komentář

x

Mohlo by vás zajímat

Koně Převalského v liberecké zoo

V úterý 28. 8. 2017 v odpoledních hodinách dorazil do liberecké zoologické zahrady dlouho očekávaný a plánovaný transport z německé zoo v Norimberku. Právě z této zahrady přijela po necelých sedmi hodinách cesty pod Ještěd trojice koní Převalského. Jedná se o tři klisny, které se stanou základem pro rozmnožení a posílení světového genofondu ...