Chci zde mít svou reklamu
Chci zde mít svou reklamu
Home > Zpravodajství > informujeme vás > Povolání u koní: VETERINÁŘ

Povolání u koní: VETERINÁŘ

Žádný majitel zvířecího miláčka se bez nich neobejde. Potřebujeme je čas od času všichni. Třeba jen kvůli očkování. Andělé v lidské kůži jsou hodni našeho respektu a úcty. Pokud jste sledovali filmové peripetie studenta Šafránka v Básnících režiséra Kleina, můžete si udělat obrázek o tom, jakým náročným studiem prochází také veterináři. Cesta zájemců o studium vede do Brna na odbornou fakultu. Jednou z úspěšných absolventek je karlovarská veterinářka MVDr. Kristýna Pinterová.

Relax v sedle

Relax v sedle

Kde začalo Vaše životní poslání?

Studovala jsem na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Studium trvalo šest let. Začínala jsem v roce 2003 a končila v roce 2009.

Co bylo při studiu nejtěžší a na co jste měla nejraději?

Nejtěžší? Nevzdávat to v momentech, kdy jsem měla pocit, že to, co se učíme, nemá s veterinární medicínou co dělat. Taky že nemělo, ale bylo prostě potřeba to vydržet. Nejvíc mě bavily nemoci koní a kupodivu medicína exotických zvířat. Protože to bylo zajímavé a vyučující byli fajn lidi. A také chození do hospody, kde jsme čile probírali studijní poznatky.

Proč jste si vybrala veterinu?

Rozhodnutí stát se veterinářkou nepadlo v určitý moment. Tak nějak se to vyjasňovalo během let. Jako dítě jsem pořád dokola četla všechny zvířecí klasiky – od Ronji, dcery loupežníka, přes Letopisy Narnie, Cirkus Humberto, až k Lassie a tak dál. Rodiče chtěli, abych studovala jazyky, nebo alespoň humánní medicínu. Jenže já chtěla život spojit s koňmi. Mám je asi v krvi, protože můj dědeček hospodařil před válkou v jižních Čechách. Když odmítl vstoupit do JZD, statek mu sebrali a poslali ho do lesa stahovat dřevo koňmo. No a na mě ten bacil zřejmě přes generaci přeskočil.

Jaký byl přechod od studia do praxe?

Po promoci jsem jela na tři měsíce do Anglie na zkušenou. Stáž probíhala v Holistic Equitation Centre v Northamptonshire. Po návratu jsem začala pracovat na klinice v Klatovech a na veterinární klinice MVDr. Vodičky v Mariánských Lázních. Nejtěžší v té době bylo asi zjištění, že přesto, že jsem chtěla léčit zvířátka, spolupráce musí fungovat hlavně ve vztahu s majitelem nebo ošetřovatelem. A to je někdy těžký oříšek. Stále se mám co učit. Je zapotřebí si uvědomovat, že věci nejsou pokaždé tak jednoduché, jak se na první pohled zdají. Někdy nepomůže ani sebevětší snaha. Někdy už je prostě pozdě. Jindy by zase léčba mohla být úspěšná, ale majitelům schází finance.

Na semináři Zuzky Prokopové v loňském roce

Na semináři Zuzky Prokopové v loňském roce

Můžete tuto problematiku vysvětlit podrobněji?

Čtěte také:  Vozataj Nesvačil završil výtečnou sezonu podařeným představením v Německu

Tu a tam se zapomíná na to, že veterinář chce v první řadě pomoct svému pacientovi. Vypadá to spíš, jako by chtěl vytáhnout z majitele víc peněz. Případně přesvědčit svět, že se nikdy nemýlí. Nebo udělat dojem na blonďatou majitelku. Myslím, že ten pocit bývá způsobený nedostatkem nebo nevhodnou formou komunikace. Vždy se snažím, aby majitel opravdu pochopil problém, který jeho zvíře má. Ze všech stran. Aby chápal princip léčby a byl si vědom momentů, při kterých léčba může selhat. Pokud jsem schopná tohle všechno sdělit tak, že majitel nebo ošetřovatel rozumí, je velká šance, že bude poctivě dodržovat pokyny a léčba neselže. Ať už z důvodu nesprávného podávání tabletek nebo vypuštění poníka těsně po záchvatu laminitidy na čerstvou pastvu. To jsou jen některé příklady.

Čím byl pro Vás zahraniční pobyt přínosem?

V Anglii jsem byla v docela ‘’alternativní” stáji. Jezdilo se podle Phillipa Karla. Jako povinnou četbu jsem dostala za úkol anglický překlad Francoise Bauchera a tak podobně. Pro mě, byla jsem typické oddílové dítě, bylo normální se s koňmi neustále prát a dohadovat. Někam je štelovat a nutit, takže jsem se ze začátku cítila trochu jak Alenka v říši divů. V Holistic Equitation se používal minimální tlak. Postupovalo se pomalu a velmi trpělivě. V podstatě princip přirozené komunikace. Všichni koně byli “poznamenaní”. Většina z nich rychlokvašným drezurním výcvikem. Někteří byli v rekonvalescenci po těžkých zraněních. Další trpěli chronickými problémy s pohybovým aparátem a vyžadovali speciální péči. Věkově se pohybovali kolem dvaceti let. Přesto všichni do jednoho dokázali vystřihnout ukázkové dovnitř plec s ušima dopředu a bez švihání ocasem. Tyto tři měsíce pro mě znamenaly totální obrat v přístupu ke koním. Donutilo mě to přemýšlet víc a především jinak. O kopytech, krmení, ustájení i ježdění. Tady v Čechách tenkrát všeobecně fungovala průvlečka a šporna, ve stáji pak Parelliho lopata. Kdo se pokoušel o přirozenou komunikaci, byl tak trochu podivín nebo kovboj.

Nabízí se příběhy z koňské ordinace. Na jaké ráda vzpomínáte a naopak?

Přála bych si, aby příběhů s happyendem bylo co nejvíc. Mně v hlavě zůstal případ starší kobylky s nádorem v čelní dutině. Byla to starší Shagya arabka. Nevím, jak se jmenovala doopravdy, ale říkali jí Vanilka. Bohužel to skončilo euthanasií. Byla opravdu hodný, spolupracující a trpělivý pacient. Pokaždé mě potěší, když vidím ex-dostihového plnokrevníka, který se i s mojí pomocí dostane ze všech bebíček, která se nashromáždila v průběhu kariéry a vyloupne se z něho úžasné vitální zvíře.

Čtěte také:  Český skokový pohár 2017 zná jména finalistů

Jeden příběh se šťastným koncem mám v paměti ještě ze školy. Šlo o novorozenou kobylku, která přišla na svět moc brzo, těsně po 300. dnu březosti. Za normálních okolností by takové hříbě těžko přežilo. Byla to fuška i pro tým na klinice ve škole. Bylo zapotřebí hříbě 24h denně monitorovat, navíc stav se moc rychle nelepšil a každý den se přidávaly další komplikace. Nakonec – a stálo to opravdu spoustu peněz – kobylka přežila, dostala se z potíží. Pokud vím, dnes má pod sebou vlastní hříbě. Hezké na tom je to, že pocházela z hiporehabilitačního střediska a měla ohromnou podporu člověčích pacientů. Když ten špatný začátek zdárně přežila, vrátila se do hipocentra jako maskot a symbol. No a z těch smutnějších – koliky, co nedopadly dobře. Špatně snáším koliky u hříbat. U nich je to vždycky velký problém, i když se zasáhne včas.

Na závěr se dostáváme k vašemu čtrnáctiletému plnokrevníkovi. Přestavíte nám ho?

Kahili King si první část dostihové kariéry prožil na německých drahách. Později byl zakoupený do české stáje. Svými výkony a také zdravotními problémy značně zaostal za očekáváním a se světem turfu se rozloučil před šesti lety. Kromě zdravotních potíží, které mu brání ve sportovním ježdění, s ním nemám žádný problém. Je to dokonalé rodinné zvíře. Úžasný kůň, charakter ze zlata, ochotný, pracovitý, poctivý. Občas si říkám, čím jsem si tak skvělé zvíře zasloužila. Kahili je asi můj největší úspěch, protože on těch bebíček měl docela dost. Na těle i na duši. Možná to bylo o to horší, že to nedával moc znát. Po pěti letech je to úplně jiný kůň. A já si s potěšením říkám, že to je trochu i moje zásluha. Na životě u koní už jsem asi závislá, připadá mi, že jsem tam, kam patřím. Pomáhají mi udržet si víru a pokoru. To je potřeba. Nejen v mé profesi, ale celkově v životě.

Štěstí a dobrá nálada v sedle Kahili-Kinga

Štěstí a dobrá nálada v sedle Kahili-Kinga

———————————————————————————————————

O UNIVERZITĚ

– Veterinární a farmaceutická univerzita Brno – Královo Pole byla zřízena v roce 1918. V současné době má tři fakulty: Fakultu veterinárního lékařství, Fakultu veterinární hygieny a ekologie a Farmaceutickou fakultu.

– Je jedinou univerzitou v České republice zaměřenou na veterinární lékařství, veterinární hygienu a ekologii a jedna ze dvou zaměřených na farmacii.

Čtěte také:  Sobotní předkrm s kvalitní společností

– Fakulta veterinárního lékařství uskutečňuje univerzitní vzdělávání, výzkum i odbornou činnost zaměřenou zejména na klinickou veterinární medicínu.

– Fakulta veterinární hygieny a ekologie uskutečňuje univerzitní vzdělávání, výzkum i odbornou činnost zaměřenou zejména na veterinární hygienu a bezpečnost a kvalitu potravin.

– Farmaceutická fakulta uskutečňuje univerzitní vzdělávání, výzkum i odbornou činnost zaměřenou zejména na humánní a veterinární farmacii.

– Výuka na univerzitě se uskutečňuje přednášek, seminářů, praktických cvičení, laboratorních cvičení, formou výuky na klinikách, v masné, rybí a mlékárenské dílně, fakultní lékárně, ve specializovaných laboratořích, dále formou praktické výuky na školním zemědělském statku, v podnicích a v praxi, formou stáží na ústavech a klinikách univerzity a formou stáží u veterinárních lékařů, u veterinárních organizací, v lékárnách a dalších institucích.

– Absolventi Fakulty veterinárního lékařství tradičně nachází uplatnění zejména v soukromé veterinární praxi. V České republice je soukromá veterinární praxe podnikáním vykonávaným podle zvláštních předpisů, a tím počet míst v praxi není limitován

– Na Fakultě veterinárního lékařství probíhá výuka v rámci magisterského studijního programu Veterinární lékařství vyučovaného v českém i anglickém jazyce. Forma studia je prezenční. Standardní doba studia je 6 let. Studium zahrnuje předměty skupiny základních oborů, zejména biologii a chemii, skupiny oborů chovu zvířat, zejména výživy zvířat, zootechniky, zoohygieny, ochrany zvířat a welfare, skupiny preklinických oborů, zejména anatomii, histologii a embryologii, fyziologii, patologickou anatomii, patologickou fyziologii, mikrobiologii, imunologii, parazitologii, genetiku, farmakologii, toxikologii a epizootologii, skupinu klinických oborů, zejména choroby psů, koček, koní, skotu a malých

přežvýkavců, prasat, drůbeže, ryb, včel a exotických zvířat, infekčních chorob, a soudní a veřejnou veterinární medicínu, dále pak skupinu předmětů hygieny potravin a předmětů profesního vzdělávání. Studium zahrnuje celé spektrum veterinární medicíny, je však výrazně orientováno na diagnostiku, terapii a prevenci chorob různých druhů zvířat. Studium je zakončováno státní rigorózní zkouškou, která se skládá z dílčích zkoušek z několika klinických předmětů podle volby studenta a případně odborné práce a dále dílčí zkoušky z nákaz zvířat a legislativy a dílčí zkoušky z hygieny potravin. Absolventi získají titul „doktor veterinární medicíny“ (ve zkratce „MVDr.“ Uváděné před jménem).

ORDINACE NA ROLAVĚ Karlovy Vary

Veterinární ordinace Na Rolavě vznikla v prvních měsících roku 2013. Nově zrekonstruované prostory zahrnují čekárnu, ordinaci a operační sál. Své služby nabízí kromě péče o koně širokému okruhu pacientů – ošetří psy, kočky, fretky, králíky, drobné hlodavce, želvy vodní i suchozemské, chameleony, leguány, agamy a další exoty, okrasné ptáky, malé i velké papoušky. http://vetnarolave.cz/

Připravila: Marcela Klingorová

Foto: archiv autorky a MVDr. Kristýny Pinterové

veterinář veterinární lékař
Předchozí: Hradištko hostí 3. parkurové kolo Zimního poháru
Následující: Plemenní hřebci přilákali do Mnětic stovky návštěvníků

Zanechte komentář