Chci zde mít svou reklamu
Home > Zpravodajství > domácí sport > Tak šel čas … z historie karlovarské závodiště – Významné osobnosti – Bez nich by to nešlo (7. díl)

Tak šel čas … z historie karlovarské závodiště – Významné osobnosti – Bez nich by to nešlo (7. díl)

V závěrečném povídání zamíříme za těmi, bez kterých by koně neměli po čem utíkat, jezdci na čem jezdit a diváci na co koukat. Žádné závodiště se neobejde bez pomocníků a odborníků, kteří se aktivně podílejí na uspořádání dostihových mítinků.

Rozmanité funkce si při karlovarských odpoledních mezi sebou rozděluje rodina Šachových, jejíž kořeny sahají hluboko do dostihové historie. Blonďatou a stále usměvavou Ivetu s rukami plnými čestných cen a kokard můžeme spatřit každou půlhodinu na dráze u cílové podkovy. Pomáhá sponzorům, zástupcům firem nebo významným hostům rozdělovat a předávat ceny vítězům jednotlivých dostihů.

Šachovi v plné sestavě i s plnokrevnou Sunny Day

Šachovi v plné sestavě i s plnokrevnou Sunny Day

„Na závodišti jsem vyrůstala od útlého dětství. Můj otec František Petrák byl dostihový jezdec a matka byla velkým nadšencem dostihového sportu. Trávili jsme zde celé prázdniny, protože dříve se většina dostihových stájí stěhovala na léto do Dvorů. Díky této příležitosti jsem se mohla učit jezdit. Nejprve u trenéra Huleše, pětinásobného vítěze Československého derby (Válek 1958, Myjavan 1965, Reliéf 1969, Elita 1974 a Sudan 1976). Hodně jsem se naučila především u trenéra Ladislava Šilhavého. Mohla jsem naplno prožívat úspěchy jeho svěřenců na nejvyšší scéně. Letní noc vyhrála Jarní cenu klisen 1995 a La Manche Českomoravskou cenu, Piero Memoriál prof.V.Michala 1996, Sheffield Moravskou jarní cenu 1997. Letní Hrom triumfoval v Ceně prezidenta 2004. Největší kariérní vítězství dopřál trenéru Šilhavému v roce 1986 hnědák Dynamit. V sedle s legendárním žokejem V.Smolíkem zvítězil v Čs. Derby. Věčná škoda, že se mu po kolizi s Železníkem nepodařila ojedinělá věc. Mohl se stát prvním koněm, který dokázal vyhrát jak v derby, tak ve Velké pardubické. Dostihovému sportu jsem zcela propadla. Na dvorském závodišti jsem potkala mého nynějšího manžela Jiřího, bývalého dostihového jezdce. Rodinná tradice přetrvává. Naše děti zde také vyrostly. Dostihovými nadšenci jsme zůstali všichni, dodnes si nenecháváme ujít žádný dostihový den a podílíme se na provozu pořádaných dnů. Dvorské závodiště je pro nás stále nejhezčím a nejoblíbenějším, i když už nemá tu podobu, co mívalo“, vypráví Iveta.

Pokračuji malou hádankou: chodí v zeleném, ale myslivec to není. Má na sobě montérky, ale instalatér to není. Dobrou náladou před každým dostihem spolehlivě nakazí kolegy i jezdce při vstupování do startovních boxů. Přejete si malou nápovědu? Nosí stejné příjmení, jaké měl jeden z našich nejlepších žokejů historie. Pětkrát seděl v sedle vítěze Československého derby (Bosna 1949, Korbel 1957, Corvetta 1961, Nil 1963, Veronal 1975). V roce 1966 získal vavřínový věnec s modrou stuhou díky Corvetovi jako trenér. Odpověď je jednoduchá. Příjmení Šach doplním o jméno Jiří.

Čtěte také:  Zimní Jezdecká liga klubů ČJF novinkou sezony 2018

„Vyučil jsem se u trenéra Šmídka ve Velké Chuchli. Mezi nejlepší koně v jeho péči patřila Valeriána, vítězka Gerschova memoriálu 1971 a Ceny prezidenta 1972. Tu vyhrál o patnáct let později ještě Kurt. Největší hvězdou ovšem byla populární Century, která po vítězství v Jarní ceně klisen a Velké jarní ceně sezónu ukončila jako Kůň roku 1971. Zde jsem pracoval do roku 1989. Poté jsem se přestěhoval do Karlových Varů a nastoupil na krásné závodiště ve Dvorech. Nejprve k trenérce Pavlíně Baštové, později k Ivanu Janatkovi. Trénink dostihových koní byl na dráze, kde tehdy uprostřed bývaly i rozmanité překážky do těžkých steeplechase, příjemný pro koně i jezdce. Po těžkém úraze na ryzákovi Zimolovi v roce 2000 jsem od dostihových koní odešel a staral se v nedalekém jezdeckém klubu o naše rodinné miláčky. Vyřazené plnokrevníky Sunny Day a Swangoo. Na závodiště se stále rád vracím, i když ne v koňském sedle. Dostihový sport stále pečlivě sleduji,“ říká Jiří, který v mládí čerpal zkušenosti od vzdáleného strýce Josefa Šacha. S bratrem svého dědy nějaký čas pracoval ve stáji u Miroslava Šmídka, jenž poslední prvenství zaznamenal v červnu 1996 s Monte Welshem.

Módním doplňkem dcery Nikoly je při každém karlovarském mítinku plápolající bílý prapor. Dlouhovlasá blondýnka vypráví: „Rodiče nás na závodiště brali od malička. S bratrem Tomášem jsme zde poprvé zažili, co znamená žít s koňmi. Pomáhala jsem tatínkovi ve stájích. Největší odměnou bylo krokování koní po práci na kroužku. Vášeň ke koním nám zůstala dodnes. Rodiče nás u dostihových koní naučili všechnu práci kolem nich. Především zodpovědnosti a trpělivosti. To se nám později velmi hodilo při koupi vlastních vyřazených dostihových koní. Sunny Day a Swangoo bojovali zpočátku s určitými psychickými bloky. Díky zkušenostem rodičů a tvrdé, poctivé práci, jsme se Sunny Day dosáhly pěkných sportovních výsledků. Na Karlovarské závodiště jsem se do sedla vrátila až s plnokrevným ryzákem Draculou, kterého jsem připravovala po ukončení jeho aktivní dostihové kariéry pro sportovní účely. Dostihovou dráhu jsem si také okusila s koňmi trenérky Petry Jiratové, tehdy například s dvouletým Robinsonem, jediným synem slavné Ready For Life. Karlovarské závodiště je pro mě nejkrásnější nejen z pohledu diváka, ale také z koňského hřbetu a zůstala jsem mu věrná jako pomocná startérka při dostihových dnech.“

Zvesela začíná své vyprávění o životě mezi koňmi Tomáš: „Začátky u koní si vlastně ani nemůžu pamatovat. Narodil jsem se v létě a protože je moje rodina spojená s anglickým plnokrevníkem a dostihy, byl jsem na karlovarských mítincích přítomen už jako novorozenec. Od té doby jsem vynechal pouze jediný zdejší dostihový den. Je proto, že jsem byl s parkúrovými koňmi v Itálii. Jako malého mě nejvíc asi zajímali dostihy poníků, které se tu kdysi pořádaly. Na rodiče jsem naléhal tak dlouho, až mi pořídili poníka od pana J.Bartoše, otce vynikajícího překážkového žokeje současnosti. Byl to kříženec s plnokrevníkem Později jsme přikoupili ještě jednoho, aby prvnímu nebylo smutno. Koně mě ale přešli. Radši jsem kopal do míče nebo chodil na ryby. Na dostihy jsem ale nezapomněl a chodil na ně stále. V patnácti letech jsem se k ježdění zase vrátil a drží mě to stále. Ve vlastnictví jsem měl většině turfmanů známého tmavého hnědáka Swangoo. Nyní jezdím příležitostně k panu Váňovi. Nemám tolik volného času, abych se ježdění věnoval s plným nasazením. Jinak je to se světem turfu. Dostihy a dění kolem nich sleduji pořád, zahraniční nevyjímaje. Baví mě zjišťovat, kterému koni co nejlépe sedí. Které závodiště, půda, má-li formu na jaře nebo na podzim, jaký průběh dostihu mu vyhovuje atd. K závodišti mám ten nejlepší vztah. Je pro mě vlastně domovem. Vyrostl jsem tady, na dvoře a ve stáji. Jsem za to rád a doufám, že se tu dostihy budou konat každý rok. I když v areálu není původní překážková dráha, tak je to pro mě nejhezčí závodiště v Čechách. Prostě srdeční záležitost. Mrzí mě, že na zdejším oválu již neprobíhá trénink dostihových koní. To bych tam byl denně. Na dostihy nedám dopustit a rád se podílím na jejich konání jako zavaděč u startovacích boxů.“

Čtěte také:  Na trať premiérového ročníku Taxis Gladiator Race vyběhlo přes dva tisíce gladiátorů

Za dalšími pomocníky při dostihových dnech také nemusíme chodit daleko. Kafuňkovi jsou druhou koňařskou rodinou, která je se zdejším závodištěm propojená. Dostihově i jezdecky.

Miroslav Kafuněk - zodpovědný za výsledkovou tabuli

Miroslav Kafuněk – zodpovědný za výsledkovou tabuli

Miroslav a jeho manželka Jaroslava na závodišti prožili své jezdecké začátky. „Když se jízdárna v Tuhnicích přestěhovala do Dvorů, rázem sídlily na dvoře vedle závodiště hned tři jezdecké kluby se silnou základnou. Dříve narozeným jsou určitě dobře známá jména Nachtigalových, Pelcových, Oslíkových či Veselovských, J.Vally, P.Hartman (poznm. v listopadu řady karlovarských koňařů bohužel opustil), F.Podpěra, J.Holcbecher, Š.Skorka, D.Sejfová-Javorková, Sedlovi, R.Broklová, P.Krejčí, M.Jarkovská, A.Fejfárek, R.Řezníček a další. Na začátku devadesátých let se za asistence koní z našeho klubu na dráze natáčel jeden díl seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Závodiště nesloužilo pouze dostihovým koním. Vrcholem československého parkurového sportu a potažmo military bývaly každoroční mezinárodní Ceny osvobození. Taktéž mezinárodní soutěže ve všestrannosti neměly v celé republice svým rozsahem a kvalitou obdoby. Jezdilo se nejenom v areálu samotného závodiště, ale také v prostoru opuštěných kasáren, čili na místě dnešního nákupního komplexu Interspar. Ještě v roce 2007 se zde konalo Mistrovství ČR v parkuru. Nevzpomínám rád pouze na oficiální závody. Třeba v rámci zajímavé akce Mistři v sedle jsem s mým valachem Dekorem překonal skok do výšky 168cm bez sedla. Současná situace dostihovému sportu všeobecně moc nepřeje. Proto jsem nesmírně rád, že se pořadatelské firmě daří na každou sezónu zajistit minimálně obvyklý počet mítinků. Protože pro naši rodinu je karlovarské závodiště tím nejkrásnějším v Evropě. Nabízí nejlepší možné podmínky – dráhu s nejkvalitnějším povrchem, skvělé zázemí pro koně i jejich týmy a dobrou zábavu pro všechny diváky,“ vypráví jezdec, cvičitel, rozhodčí, stavitel parkurů a komisař u výsledkové tabule při dostihových dnech Miroslav. Dcera Michaela zajišťuje zavírání a otevírání hlavní vstupní brány na dráhu a svůj vztah k místnímu závodišti popisuje následovně: „ Přiznám se, že jsem si začala uvědomovat, jaký skvost ve městě máme, až s příchodem rodinného koně Gremlina do dvorských stájí na trvalé ustájení. Líbilo se mi tady už jako malému dítěti, kromě dostihů ožívala dostihovka občas parkurem, drezúrami, military. Stále více si uvědomuji, jak těžké je stávající provoz závodiště zajišťovat a mám jedno velké přání. Aby nikdy náš areál nemusel své brány zavřít nejenom dostihovým fanouškům natrvalo.“

Čtěte také:  Další kůň zahynul po pádu do bahna

Nyní dáme slovo sličné dámě, která sice nepochází z Karlových Varů, ale přesto zná zdejší závodiště velice dobře. Jednak jako vodička koní do dostihu a také jako pomocná startérka. Zuzana Chaloupková, manželka jednoho z našich nejzkušenějších a nejúspěšnějších žokejů současnosti. Maminka čiperné Zuzanky povídá: „Karlovarské závodiště hodnotím více než kladně. Dráha je vždy perfektně připravená, závodiště je přehledné. Z pozice obou mých funkcí mi vyhovuje krátká vzdálenost od paddocku ke dráze, stájím i na tribunu. Vodila jsem koně ještě v dobách, kdy se přecházelo ze stájí přes rušnou silnici. Vybudování podchodu na závodiště byl výborný počin. Pro řidiče i koně mnohem bezpečnější. Více než stoleté stáje, které již dosloužily, se během sezóny začaly nově stavět a tak se můžeme těšit na pohodlí startujících koní v příští sezóně. Pokud by se sešli profesionální zavaděči u startovních boxů, jako tomu je v Chuchli, služby na karlovarském závodišti by byly bez chybičky.“

Zuzana Chaloupková a Mama Charlotte v Karlových Varech, 2013

Zuzana Chaloupková a Mama Charlotte v Karlových Varech, 2013

Text a foto: Marcela Klingorová

dostihy historie Karlovy Vary
Chci zde mít svou reklamu
Předchozí: Třetí týden závodí v Ebreichsdorfu jen Ondřej Zvára
Následující: Nejkrásnější kůň: Pár tun s chladnou krví

Zanechte komentář

x

Mohlo by vás zajímat

XVI. den metropolitní sezóny: 97. SHERLOG Cena prvního prezidenta

Nedělní šestnáctou kapitolou skončila letošní dostihová sezóna v Conseq Parku Velká Chuchle. Tradičním vrcholem závěrečného programu byla supervytrvalecká 97. SHERLOG Cena prvního prezidenta (I. k., 3200 m, 200 tis. Kč), na jejíž start nastoupilo devět účastníků. Eskerkhan v Praze znovu vítězný Tempa dostihu se chopil šestinásobný vítěz dostihu žokej Jiří Chaloupka, jehož ...