Chci zde mít svou reklamu
Home > Medailonky > UNIRAY – láska manželů Valentových

UNIRAY – láska manželů Valentových

Přicházím s příběhem, ve kterém se prolíná minulost se současností. Letos uplyne smutných pět let od úmrtí koňaře tělem i duší, pana Vojtěcha Valenty. Do jeho života, ale také do některých snů, nám dala nahlédnout jeho báječná žena Věra. S neutuchající láskou a úctou vypráví:

Vojtěch se narodil na Hané. Od svých sedmi let se stále točil okolo koní. Jeho strýc, sedlák v Grygově, vlastnil dva koně, a tak nalezl Vojtěch svůj druhý domov právě u něho. Prožil u něho celé prázdniny. Sotva strýc zapřáhl koně, Vojta se chopil opratí a z ruky je nepustil. Okolní sedláci si všimli malého chlapce, pro kterého nebyl žádný problém zorat celé pole. Netrvalo dlouho, a Vojtěch se uplatnil nejen u strejdy, ale i u druhých sedláků. Když přišel večer domů, nejednou schytal od maminky pár facek, za to, že je celý špinavý a smradlavý od koní. Ani to ho neodradilo, a na druhý den byl opět u strýce ve stáji.

Manželé Valentovi. Foto: Romana Nevěřilová

Když bylo Vojtěchovi 14 let a školní rok se chýlil ke konci, růstem malý klučina stále ještě nevěděl, čím chce být. Nejraději by zůstal u strýce. U koní. Jednou, když se motal ve stáji, přišel navštívit strejdu druhý sedlák. Ptal se Vojtěcha, proč nejde na školu do Velké Chuchle, když má koně tak rád. To neměl Vojtěchovi, který vůbec do té doby netušil, že něco takového existuje, říkat. Sehnal si adresu a napsal do Chuchle. Netrvalo dlouho a bylo rozhodnuto. 9. září 1957 doprovázel otec Vojtěcha do Prahy. Vojtěch se vyučil u trenéra Celera, později působil u Stanislava Bárty.

Vojtěch byl tím nejšťastnějším člověkem, protože mohl být u koní. Po večerech hodně četl, hlavně knihy z koňskou tématikou. Zálibu našel v rodokmenech. O ně se hodně zajímal. Pročetl o nich vše dostupné, co bylo k dispozici. Vždy mi říkal, a bylo to na něm vidět, že tahle tématika ho baví. Ještě po létech, když přišla řeč na nějakého koně, přesně věděl, kam ho zařadit a věděl vše podstatné o jeho předcích. To jsem opravdu obdivovala.

Uniray, manželé Valentovi, trenér Piruch v Horním Němčí. Foto: Zenon Kisza

Po vyučení odjezdil v Chuchli několik dostihů. Šťastný a spokojený. Bohužel jeho štěstí netrvalo dlouho. Z malého drobného Vojtěcha se za tři roky učení v Chuchli začal stávat chlap. Problém byl na světě. Musel si začít hlídat váhu a shazovat kila, když věděl, že v neděli pojede dostih. Již tenkrát tušil, že do budoucna s povoláním žokeje nemůže počítat. Zanedlouho se jeho zlá předtucha vyplnila. U koní chtěl ale zůstat. Bylo to něco, co ho bavilo a co ho naplňovalo.

Čtěte také:  Voltižéři bojovali v Albertovci o domácí mistrovské tituly

Rozhodl se, že z Chuchle odejde do hřebčína na Albertovci. Dostihy již nejezdil, ale práci u koní na Albertovci miloval. Působil zde do doby, než byl povolán do vojenské základní služby do Frenštátu. Tam koníci nebyli, ale byla tam jedna žena, která mu učarovala zrovna tak, jako koně. Po vojenské službě jsme se vzali, přišla rodina a nastaly jiné problémy. Takové, které řeší každá mladá rodina. Později jsme se odhodlali odejít do Německa. Následovala dlouhá léta bez koní. Dostihové dění jsme sledovali jen na televizní obrazovce, ale stále tam někde v hloubi duše velká láska ke koním dřímala. Nejednou jsem slýchávala, jak by bylo krásné mít svého vlastního koně. Jistě, všichni v životě o něčem sníme.

Když slavil své 65 narozeniny, nikdo z nás netušil, že se Vojtův sen brzy splní. Dostal dáreček, ke kterému jsem z kalendáře vystřihla krásný obrázek koníka a napsala blahopřání. Přeji Ti hodně zdraví, lásky, štěstíčka, a zatím Ti daruji jen papírového koníčka. To jsem ještě sama netušila, že přesně za 14 dní po narozeninách se mu splní jeho životní sen. Zcela náhodně jsem za začátku listopadu roku 2008 na internetu objevila inzerát. Na Frýdecko-Místecku byl k prodeji roční hřebeček. Otec Ray Of Light, matka United. Je to první hříbě pravé sestry Unikáta, vítěze dostihu I. kategorie.

Vojtěch a Uniray (rok 2015)

Domluvili jsme si návštěvu na pastvině v Milíkově. Láska na první pohled z mé strany to určitě nebyla. Byl podzim, sychravé počasí a hřebeček stál na místě pod stromem, trochu promoklý. Slýchávala jsem od Vojty mnohé o exteriéru, povaze a temperamentu plnokrevníka. Když budu upřímná, byla jsem tímto menším koníkem zklamaná. Já měla představu krásného, urostlého a bujarého koně. Poznala jsem, že Vojta, přestože na mně viděl určité zklamání, by si nejraději koníka hned odvedl domů. Po dalším rozmýšlení a další návštěvě u paní chovatelky Katky bylo rozhodnuto. U mě šlo o lásku na druhý pohled. Tenkrát nás upoutal jeho bystrý pohled. Vojtův sen se stal skutečností. Požádali jsme o radu odborníka nejpovolanějšího, mistra žokeje i trenéra Františka Vítka. Snad i díky němu jsme se pustili, již obeznámeni s tím, co všechno nás čeká, do dostihové činnosti.

Čtěte také:  Dostihové vrchol nedělního mítinku v režii neporazitelné Saši

Hledali jsme pro Uniraye trenéra. Byl nám doporučen Jozef Piruch. 23. listopadu si našeho koníka odvážíme z Milíkova. Počasí nepřeje, napadl sníh a cesty jsou hladké. Prohlížím si naše čtyřnohé dítě. Začínám vnímat, že jsem se podruhé v životě zamilovala. Menší růstem, ale velký srdcem. Velice hodný koník. A s odstupem let mohu potvrdit, že jím zůstal dodnes. Panu Piruchovi se docela zamlouval. Naložení do přívěsu proběhlo téměř bez problému, jen s malým nápomocným „šupsem“ do zadnice. Jede se!!! Hustě sněží. Cesta do Horního Němčí trvá téměř 4 hodiny a Uniray přijíždí před půlnoci do své nové stáje. Hlasitě zařehtá a pozdraví se své budoucí spolubydlící. První den hlásil trenér příznivé zprávy: Uník se seznamoval ve stáji, pobyl ve výběhu, absolvoval první minuty pohybováním. Má moc pěkné chody. Vzal to statečně a tak si s ním budeme hrát, ať ho to baví.

Od té doby, co jsme Uniraye měli, se náš život hodně změnil. Všechno se točilo kolem něho. Naplnil nám naše srdce. Nic jsme od něho neočekávali, měli jsme ho jen pro radost. A té radosti nám udělal opravdu hodně. Když ještě běhal dostihy, bylo úžasné pozorovat, jakým výjimečným srdcařem je. Těšili jsme se na každý z celkových 27 dostihů, který běžel. Třikrát nám dopřál neopakovatelný pocit při přebírání ceny vítězům. Tak trochu symbolicky vyhrál i poslední dostih kariéry. Přirostl nám k srdci.

Čtěte také:  Čeští jezdci budou na Světových jezdeckých hrách startovat ve čtyřech disciplínách

Těžké chvilky mi nastaly, když jsem po předčasném skonu Vojty musela Uníkovi hledat nové bydlení. Dostihovou kariéru kvůli opakujícím se problémům spojených s pohybovým aparátem ukončil před čtyřmi lety. Věk na bezcílné bloumání po pastvině ještě zdaleka neměl. Chtěla jsem mu zajistit rozptýlení. Začlenění do nenáročného sportovního života. Dopřát pečlivého, spolehlivého jezdce a opatrovníka. To se mi nakonec podařilo a od roku 2016 mám Uníka pod pravidelným dohledem. Dříve byl u našich přátel, rodiny Šimčíkových, dnes je v Kunčicích. Jezdím za ním několikrát do týdně a raduji se z toho, jak spokojený náš koníček je. Sice mi nepřipravuje napínavé zážitky na dráze, ale co se týče adrenalinu, nezůstává pozadu. Například nedávno mi nahnal strachu! Sestřenice přijíždí do Frenštátu vlakem, který jede v bezprostřední blízkosti pastviny. Volala mi, že Uniray je docela blízko železniční tratě a že si není jistá, jestli se nesnaží dostat přes ohradník. Od malička, když byl teprve roček, tak již takové věci vymýšlel. Jedno, kde byl, tak vždy se mu podařilo zdrhnout. Za ohradníkem je směrem k trati ještě natáhnutý drát, tak by se až k ní nedostal. Ale já to nevěděla a umírala strachy. Je to stále náš malý syčák.

Vojta byl úžasný chlap, skvělý manžel a obrovský kamarád. Měla jsem obrovské štěstí, že my dva, i když každý docela rozdílné povahy (opravdu jsme každý z jiného těsta), se v životě potkali a 49 let spolu tak šťastně žili. A Uník, to byla ta pověstná třešinka na dortu, která náš život alespoň těch posledních pět let, než Vojta odešel, osladila. A především nás oba o hodně obohatila.

UNIRAY

Uniray v dostihovém tréninku. Foto: Romana Nevěřilová

* duben 2007

Anglický plnokrevník

Matka: United

Otec:Ray Of Light

———————-

Připravila: Marcela Kozová

Foto: autorka, Romana Nevěřilová, Zenon Kisza a archiv Věry Valentové

dostihy
Předchozí: Po dálnici se procházela koza, kůň a osel
Následující: ČJF ocenila nejlepší jezdce a koně roku 2017

Zanechte komentář

x

Mohlo by vás zajímat

Dostihové vrchol nedělního mítinku v režii neporazitelné Saši

Součástí prvního červencového dostihového odpoledne na Hipodromu Holoubek bylo šest rovinových a jeden překážkový dostih. V atmosféře probíhajícího filmového festivalu nebyly na závodišti ve Dvorech v centru dění známé tváře, ale čtyřnohé hvězdy. Ale také  Karlovarský symfonický orchestr, který si po loňské vydařené premiéře opět našel chvilku na velice vkusné ...