Chci zde mít svou reklamu
Home > Články > Zdraví > Seriál - Veterinární příručka > Veterinární příručka 9 – Jak vyšetřit kulhajícího koně

Veterinární příručka 9 – Jak vyšetřit kulhajícího koně

Vyšetření kulhajícího koně (diagnostika kulhání) náleží vždy veterináři. Pouze on má totiž k dispozici i jiné vyšetřovací metody, než pouhý vlastní zrak, a může pak podle vzájemných souvislostí jednotlivých příznaků vyvodit příčinu kulhání a léčit ji. Není to však vždy tak snadné; jistě mnozí z vás zažili případy, kdy se i ten nejlepší veterinář poctivě snažil, vyzkoušel snad všechny technické vymoženosti, a přesto příčinu kulhání nezjistil.

Proč koně kulhají?

Problémy spojené s pohybovým aparátem (kosti, svaly, klouby, vazy, šlachy), se u koní obvykle projevují jako fyzická deformita části těla (např. oteklá šlacha), kulhání různého stupně a typu nebo jako snížení či změna výkonnosti. Zaměřme se na kulhání. Kulhání je odchylka od normálního pohybu, způsobená patologickými procesy, která se projevuje poruchou zatěžování nebo předvádění končetiny či nestejnoměrným střídáním fáze kmitu a podpěru. Při kulhání v pravém slova smyslu je postižená jen jedna končetiny z páru, jsou-li postižené obě končetiny nebo dokonce všechny čtyři, mluvíme již o pohybové poruše. Příčiny kulhání lze shrnout do tří skupin:

  1. bolestivé procesy (záněty, rány, novotvary atd.)
  2. mechanické překážky (srůsty, volná tělíska, prasknutí šlach, přerostlá kopyta atd.)
  3. obrny periferních nervů.

Jak jsem již říkala, diagnostika kulhání náleží veterináři. To ale neznamená, že majitel složí ruce do klína a bude jen čekat. Ne každé kulhání (i když se objevilo náhle) totiž musí být neodkladnou záležitostí. Přesto je dobré veterináři zavolat. Je třeba ho však umět správně a co nejpřesněji informovat o tom, jak kulhání vypadá. Podle vašich informací může i po telefonu veterinář usoudit závažnost případu a rozhodnout o dalším postupu či vám podat první rady.

Informace, které byste měli veterináři poskytnout se týkají dvou oblastí: jak kulhání vypadá a jak k němu (asi) došlo. Vyptávání se na historii problému a všeho, co s tím souvisí, se nazývá anamnéza. Zde záleží nejvíce na pravdomluvnosti a postřehu jezdce, majitele či ošetřovatele zvířete, pokud totiž něco přehlédne nebo zatají či záměrně zkreslí, může veterináře svést na špatnou cestu.

Obr. 1: Bedra a návaznost zádě jsou pro posouzení možných pohybových problémů velmi důležitá. Šipka ukazuje na výrazný hrbol křížové kosti, který bývá příznakem částečného vykloubení bedro-křížového kloubu.Obr. 1: Bedra a návaznost zádě jsou pro posouzení možných pohybových problémů velmi důležitá. Šipka ukazuje na výrazný hrbol křížové kosti, který bývá příznakem částečného vykloubení bedro-křížového kloubu.

Než budete s veterinářem mluvit, udělejte si jasno v těchto otázkách, protože veterinář se vás bude na ně pravděpodobně vyptávat: 

  • Jak dlouho koně znáte, vlastníte, jezdíte na něm.
  • Jak přesně se s ním pracuje, jak je ustájen, krmen, jak tráví „volný čas“ (v boxe, ve výběhu…), vše o jeho podkování (kdo kove či upravuje bosá kopyta, jak často, jaké jsou podkovy, jestli nejsou s kováním problémy…).
  • Vzpomeňte si, jaké měl kdy kůň zdravotní problémy (některé na první pohled nemusí s kulháním vůbec souviset), jak se tehdy řešily a s jakým úspěchem.
  • Popište co nejpřesněji kulhání (viz dále).
  • Uveďte, jak jste si toho všimli (čím více detailů, tím lépe), kdy jste si toho všimli, jak se problém vyvíjí (zhoršuje, je stejný, zlepšuje, objevilo se ještě něco dalšího).
  • Jaká opatření jste zatím udělali (kůň stojí v boxe, chladíte nohu apod.).

Veterinář se podle potřeby může ptát ještě dále, ale toto jsou ty nejzákladnější údaje, které bude potřebovat.

Obr. 2: Častý postoj s pokrčenou končetinou může značit bolest nebo jiné pohybové problémy.Obr. 2: Častý postoj s pokrčenou končetinou může značit bolest nebo jiné pohybové problémy.

Vyšetření koně 

1. Než koně budete sledovat v pohybu, prohlédněte si ho (a hlavně jeho postoj a pohyb) například v boxe nebo v klidu před stájí. Důležité je dobré osvětlení. Všímejte si následujících věcí:

  • Celkové tělesné kondice (hubený, osvalený, tučný apod.).
  • Hledejte odchylky od „normálního“ exteriéru (popsaný v mnoha knížkách o koních), především pak různé nepravidelnosti postojů, ale i tvar hrudníku, hřbetu, zádě a nakonec i krku (obr. 1).
  • Podívejte se, jestli kůň zatěžuje všechny čtyři končetiny. Pokud má jednu končetinu pokrčenou (odpočívá), narovnejte ho a sledujte, jestli si sám zase neuleví (obr. 2).
  • Důležitá je také symetrie těla – jestli jsou svaly, šlachy i viditelné kostěné výčnělky na obou stranách stejné (obr. 3).
  • Všimněte si, jestli na těle není nějaký otok nebo ztluštění.
  • Měli byste také poznat, jestli kůň není i jinak „divný“ (apatický, nervózní, hrabe, apod.).
  • Existují také některé typické postoje, které zaujímá kůň, když trpí jistými nemocemi (tetanus, schvácení kopyt, černé močení), o těch se zmíním dále.

Obr. 3: Pohled zezadu při rovnoměrně zatížených pánevních končetinách prozradí, zda jsou obě poloviny zádě stejné. Zde ukazuje červená šipka na „hubenější“ polovinu, což značí, že může být problém s pravou pánevní končetinou.Obr. 3: Pohled zezadu při rovnoměrně zatížených pánevních končetinách prozradí, zda jsou obě poloviny zádě stejné. Zde ukazuje červená šipka na „hubenější“ polovinu, což značí, že může být problém s pravou pánevní končetinou.

2. Teď bychom měli zjistit, na kterou končetinu kůň kulhá a ve které fázi pohybu

K tomu si najděte vhodné místo na velice zkrácenou diagnostiku kulhání. Měl by to být plácek, nejlépe betonový či asfaltový, protože na tvrdém povrchu nejlépe posoudíte (a také uslyšíte) pravidelnost chodu (obr. 4). Není-li k dispozici dvorek, můžete koně vyšetřit na silnici. Rozhodně nemá cenu vyšetřovat na povrchu nerovném, kamenitém, ale ani měkkém (měkký povrch může později použít veterinář pro srovnání pohybu oproti povrchu tvrdému).

Obr. 4: Předvádění koně v kroku. a = končetina ve fázi kmitu začíná opisovat oblouk nad zemí; b = končetina ve fázi podpěru.Obr. 4: Předvádění koně v kroku. a = končetina ve fázi kmitu začíná opisovat oblouk nad zemí; b = končetina ve fázi podpěru.

Pokud kůň kulhá tak, že i v kroku nebo v klidu odmítá úplně končetinu zatížit nebo se odmítá pohnout, toto vyšetření rozhodně nedělejte a koně nechejte v boxe! Koně si nevymýšlejí ani nesimulují, mají k tomu vážný důvod. 

Nyní bude naším úkolem ohodnotit, na kterou končetinu kůň kulhá a jaký je (přibližný) charakter kulhání. K tomuto účelu si koně necháme pomocníkem předvést na ruce, nejdříve v kroku a potom v klusu, potom si můžete nechat koně předvést na malých kruzích nebo při chůzi do kopce a z kopce.

Je třeba, aby kůň byl předveden správně. Pomocník půjde po levé straně koně (což není podmínkou), koně povede na vodítku, které má být prověšené (je jedno, jestli má kůň ohlávku nebo uzdečku, ale musí být ovladatelný). To znamená, že kůň jde vedle pomocníka (rameno – rameno) přiměřeným tempem, netáhne dopředu ani do strany a ani se neloudá (obr. 5a, b). Pomocník vede koně nejdříve v kroku, pak v klusu směrem od vás a zpět k vám, koně otáčí tak, aby šel po jeho vnější straně (tedy vede-li ho pravou rukou, točí koně doprava). Když jde kůň od vás, sledujete pánevní končetiny, když pak jde směrem k vám, sledujete končetiny hrudní. Pokud kůň nechce chodit, pomocník ho netáhne za vodítko, ale raději ho někdo jiný pobídne zezadu bičem. Kůň má jít pravidelným, volným krokem a potom i klusem, nemá poskakovat, cválat, prostě „dělat hlouposti“, protože tak nic nezjistíte. Nenuťte však koně, aby šel rychleji, než může. Pokud koně z jakéhokoli důvodu nezvládnete, nechejte si toto vyšetření na jindy.

Obr. 5a: Správné předvedení koně: kůň se předvádí na rovném tvrdém povrchu, na prověšeném vodítku, vodič ho netáhne ani nedrží, kůň klidně kluše s uvolněnou hlavou a krkem.Obr. 5a: Správné předvedení koně: kůň se předvádí na rovném tvrdém povrchu, na prověšeném vodítku, vodič ho netáhne ani nedrží, kůň klidně kluše s uvolněnou hlavou a krkem.

Obr. 5b: Špatné předvedení koně: nerovný povrch, vodič koně drží u hlavy, kůň se vzpouzí a nekluše pravidelně. Nelze pořádně posoudit, na kterou končetinu kůň kulhá.Obr. 5b: Špatné předvedení koně: nerovný povrch, vodič koně drží u hlavy, kůň se vzpouzí a nekluše pravidelně. Nelze pořádně posoudit, na kterou končetinu kůň kulhá.

Rozlišujeme několik typů kulhání a také několik stupňů intenzity: 

a) Kulhání ve fázi podpěru

Při něm koně něco bolí nebo něco mu vadí, když na postižené končetině stojí (fáze podpěru), při zatížení této končetiny dojde ke zvýšení bolestivosti patologického (chorobného) procesu. Kůň se pak snaží bolesti vyhnout a rychle přenese váhu na druhou (zdravou) končetinu. Toto kulhání mohou rozpoznat i laikové, protože kůň postiženou končetinu odlehčuje, na zdravou končetinu dopadá (nezaměnit to!).

To, na kterou hrudní končetinu kůň kulhá, můžeme poznat nejlépe v klusu podle pohybu krku a hlavy koně (pozorujeme ve chvíli, kdy pomocník vede koně směrem k nám). V momentě, kdy kůň došlápne na nemocnou hrudní končetinu, švihne krkem a hlavou nahoru. Tím si tuto končetinu odlehčí. Když potom došlápne na končetinu zdravou, krk i hlava klesnou níž.

Kulhání na pánevní končetinu poznáme nejlépe podle pohybů kyčelních hrbolů (zádě), když pomocník koně vede směrem od nás (obr. 6). Při šlápnutí na nemocnou pánevní končetinu se kyčelní hrbol na kratší dobu, než při šlápnutí na končetinu zdravou.

Obr. 6: Pohled na kráčejícího koně zezadu. Při došlápnutí na pravou pánevní končetinu se pravá polovina zádě začíná zvedat, levá pánevní končetina jde do kmitu a levá polovina zádě klesá.Obr. 6: Pohled na kráčejícího koně zezadu. Při došlápnutí na pravou pánevní končetinu se pravá polovina zádě začíná zvedat, levá pánevní končetina jde do kmitu a levá polovina zádě klesá.

Kromě toho také posloucháme údery kopyt na tvrdé podložce. Při došlápnutí na nemocnou končetinu je úder slabší, kratší, rychleji po něm následuje delší a silnější úder na končetinu zdravou, na kterou byla přenesená váha koně. Je vhodné, když přitom máte dobrou znalost nohosledu koně v kroku a klusu. 

Tyto pohyby, samozřejmě, nejsou vždy stejně výrazné. Proto zde rozlišujeme také stupně kulhání:

Kulhání I. stupně:

  • je patrné v klusu, v kroku si ho nevšimneme
  • kůň dopadne na zdravou končetinu silněji, nemocnou mírně odlehčí
  • to se projeví právě poklesem hlavy nebo delším zvednutím kyčelního hrbolu při dopadu zdravé končetiny a
  • zvednutím hlavy nebo kratším zvednutím kyčelního hrbolu při zatížení postižené končetiny

Kulhání II. stupně

  • je patrné v klusu i kroku, pohyby hlavy nebo kyčelního hrbolu hodnotíme jako u kulhání I. stupně
  • je zatěžována celá chodidlová plocha postižené končetiny

Kulhání III. stupně

  • kůň není schopen zatížit celou chodidlovou plochu postižené končetiny, nastupuje na špičku kopyta
  • někdy takto předvádí postiženou končetinu jen v klusu, v kroku je zatížení lepší

Kulhání IV. stupně

  • kůň není schopen končetinu zatížit ani v klusu ani v kroku

b) Kulhání ve fázi kmitu

Někdy má kůň problém (bolest nebo mechanická překážka či obrna některého nervu) končetinu správně předvést ve fázi kmitu (tedy když ji nezatěžuje). To se projevuje například tím, že postižená končetina opíše ve vzduchu plošší nebo strmější či kratší oblouk, pohybuje se toporně nebo ohýbá klouby jinak, než zdravá končetina. Posuzování tohoto typu kulhání je už složitější a často to zvládne jen zkušený veterinář. Koně sledujeme z boku a vzájemně srovnáváme způsob předvádění obou pánevních a obou hrudních končetin (obr. 4).

c) Kulhání smíšené

Nepravidelnosti se vyskytují ve fázi kmitu i podpěru. Posoudit takové kulhání je obtížné.

d) Kulhání nepravé

Stejně tak obtížné je poznat, zde se náhodou nejedná o kulhání nepravé. To znamená, že následkem synchronizace pohybového mechanismu celého těla může kůň „na první pohled“ vykazovat kulhání na končetinu, která je ve skutečnosti zdravá. I zde může rozhodnout až zkušený veterinář.

e) Kulhání „z ruky“

Kůň může kulhat i tehdy, když ho nějak omezujeme či mu činíme problém v hubě (při ježdění s tvrdou či špatně působící rukou, ale i při nesprávném vedení koně). Toto kulhání je pak velmi zavádějící.

3. Jakmile jsme našli končetinu, na kterou kůň kulhá, můžeme se pokusit najít i místo na této končetině, ze kterého kulhá. Koně necháme v klidu stát a končetinu si pořádně prohlídneme. Od kopyta směrem nahoru hledáme nějaké „nenormálnosti“ nebo odchylky od stavu v době, kdy kůň ještě nekulhal. Někdy i laik může přijít na to, co není s končetinou v pořádku.

Stručně si řekneme, na co je třeba se dívat:

Kopyto:

  • Zkontrolujte podkování (zakování – hřebíky by neměly být ve stěně výš než 2-2,5 cm, podle velikosti kopyta), případné otlaky od hřebíků, otlaky na chodidle, střelku, hnilobu, zabodnuté předměty apod. (obr. 7). Zkontrolujte také teplotu kopyta.
  • Podívejte se na možné zášlapy, odřeniny či rány na patkách a korunce.

Obr. 7: Separace kopytní stěny (červené šipky) bývá pro koně bolestivá a způsobuje často kulhání.Obr. 7: Separace kopytní stěny (červené šipky) bývá pro koně bolestivá a způsobuje často kulhání.

Spěnky:

  • Prohmatejte spěnku, zda tam nenajdete hrbolky na kostech (může to být kroužek), podlomy (obr. 8) či jiné rány, otoky, „nálevky“ (nemusí být vidět, ale jen cítit).

Obr. 8: Některé podlomy, které způsobí rozsáhlejší zánět kůže a podkoží, bývají také provázené kulháním.Obr. 8: Některé podlomy, které způsobí rozsáhlejší zánět kůže a podkoží, bývají také provázené kulháním.

Holeň:

  • Hledáme jakoukoli bolestivost, zvýšenou teplotu, otoky, dále pak tvrdé bulky (na kostech či v kůži nebo na šlachách), rány, strupy, ztluštěniny.
  • Postižená (především otokem či bolestí) může být celá holeň, její část nebo jen šlachy a jejich pochvy (obr. 9).
  • Především nad spěnkovým kloubem nebo pod karpálním (či hlezenním kloubem) můžeme vidět nebo nahmatat nálevky.
  • Nad spěnkovým kloubem lze také nahmatat pulsaci prstních tepen.

Obr. 9: Chronický zánět šlachy neboli „oblouk“ (červená šipka) způsobuje kulhání především po práci.Obr. 9: Chronický zánět šlachy neboli „oblouk“ (červená šipka) způsobuje kulhání především po práci.

Karpální kloub, hlezenní kloub: 

  • Může být zvětšený, oteklý, bolestivý, hřející (obr. 10).
  • Lze na něm nahmatat (nebo i vidět) nálevky (kloubní nebo mimo kloub – to jsou pak zvětšené tihové váčky) či tvrdé bulky (kostěné výrůstky, např. špánek na hlezně), vzácně i volná tělíska.

Obr. 10: Zvětšené hlezno může být známkou artrózy či zánětu a často způsobuje kulhání především při nebo po práci.Obr. 10: Zvětšené hlezno může být známkou artrózy či zánětu a často způsobuje kulhání především při nebo po práci.

Achillova šlacha: 

  • Nad hlezenním kloubem, vede od patního hrbolu směrem nahoru, kde přechází v lýtko.
  • Může být oteklá, bolestivá, ochablá, či jinak poraněná.

Loket a lopatka:

  • Zde uvidíme a nahmatáme především otoky a teplá místa, poranění.
  • Jakoukoli změnu tvaru srovnáme s druhou končetinou.
  • Může dojít ke svalové úbyti (atrofii).
  • Někdy můžeme nahmatat různé zlomeniny.

Kolena, pánev a kyčle:

  • Porovnáme tvar s druhou končetinou.
  • Hledáme poranění, otoky, bolestivost na dotek, hřející místa nebo svalovou úbyť, ale i ztuhlé svaly, rány.
  • Po úrazu si můžeme všimnout i zlomenin, obvykle se jedná o naštípnutí nebo zlomeninu kyčelního hrbolu, ale i změna tvaru pánve může být následkem zlomeniny.

Hřbet:

  • Vyšetřování hřbetu koně je samostatnou kapitolou diagnostiky kulhání, přestože problémy se hřbetem se obvykle neprojevují „charakteristickým kulháním“, ale jen „divným pohybem“

4. Můžete si také nechat předvést koně na malých kruzích nebo na svahu, potom sledujete, jak kůň klade končetiny (kulhání se může zhoršit nebo zlepšit, kůň může některou končetinu vytáčet, ztrácí rovnováhu, nebo se tomuto pohybu úplně brání). Přitom je třeba projít malé kruhy na obě ruce. Toto vyšetření však obvykle provádí až veterinář, protože možností i odchylek od „normálu“ je mnoho a nezkušené oko je nemusí postřehnout.

5. Stejně tak lze vyzkoušet koně na různých površích (písek, tráva, asfalt), pod jezdcem, na lonži. Sledujeme opět kulhání nebo jakékoli změny pohybu či chování koně. I toto vyšetření však obvykle probíhá až za přítomnosti veterináře nebo podle jeho instrukcí.

Rozhodně nedoporučuji, aby laik prováděl provokační (ohybové) zkoušky nebo jinak různě kroutil končetinami koně ve snaze zjistit, zda je či není některý takový pohyb bolestivý. Laik totiž nikdy nezná všechny důsledky takových manipulací.

Jaká vyšetření pak provádí veterinář?

Veterinář si obvykle nechá předvést koně a vyšetří ho tak, jak jsem popsala výše. Následně, když určí postiženou končetinu, obvykle udělá provokační (ohybové) zkoušky. Zde se jedná o to, že při některých problémech extrémní ohnutí nebo natažení kloubu vyvolá při následném vyklusání mnohem větší bolest. Podle toho může veterinář určit, o jaký problém se asi jedná.

Pokud kůň dostatečně kulhá (aspoň II. stupeň), může veterinář provést diagnostické nitrokloubní znecitlivění. Do různých kloubů (diagnostické nitrokloubní znecitlivění) aplikuje lokální anestetikum a po určité době zkouší, zda kulhání koně ustoupilo. Při svodném znecitlivění opichuje určité nervy na končetině a opět sleduje, jestli kůň kulhá méně nebo vůbec ne. Tím může zjistit, ve kterém místě končetiny se problém nachází, ale nemusí tím zjistit konkrétní příčinu.

Tu potom může „vystopovat“ dalšími vyšetřovacími metodami: rentgenem, ultrazvukem (obr. 11, 12), vyšetřením krve nebo kloubní tekutiny, v zahraničí se používají i další metody (scintigrafie, termografie apod.).

Obr. 11: Rentgenový snímek ukazuje především změny na kloubech a kostech. Zde je rentgen hlezenního kloubu a červená šipka ukazuje na volné tělísko.Obr. 11: Rentgenový snímek ukazuje především změny na kloubech a kostech. Zde je rentgen hlezenního kloubu a červená šipka ukazuje na volné tělísko.

Jak jsem už psala, diagnostika kulhání je někdy opravdu zapeklitá věc a příčina v některých případech zůstane navěky utajená. 

Obr. 12: Ultrazvuk ukazuje především poškození šlach, vazů a jiných měkkých tkání. Zde červené šipky ukazují na tmavší místo, kde došlo k poškození šlachy povrchového ohýbače prstu. Vlevo je příčný průřez šlachou, vpravo je podélný průřez.Obr. 12: Ultrazvuk ukazuje především poškození šlach, vazů a jiných měkkých tkání. Zde červené šipky ukazují na tmavší místo, kde došlo k poškození šlachy povrchového ohýbače prstu. Vlevo je příčný průřez šlachou, vpravo je podélný průřez.

 

Některá onemocnění se však mohou projevit charakteristickými příznaky (nikdy nejsou stoprocentní):
Schvácení kopyt: charakteristický je postoj, kdy kůň stojí s hrudními končetinami nataženými před sebe a pánevními končetinami staženými pod tělo (obr. 13). Postižené kopyto často hřeje, prstní tepny silně pulsují, kůň odmítá chodit, později lze vidět u korunky žlábek okolo kopyta (došlo k poklesu kopytní kosti), na chodidle se může objevit vyboulenina (došlo k otočení kopytní kosti).
Černé močení: obvykle po zátěži koni ztuhne záď, svaly jsou tuhé, bolestivé, kůň se potí, špatně se hýbe nebo pohyb odmítá až ulehne. Podobně může vypadat trombóza tepny pánevní končetiny, zlomeniny pánve, ale i kolika.
Tetanus: Zde také dochází ke ztrnutí svalů, ale obvykle jsou prvně postižené svaly krku a hrudních končetin, kůň pak je ztuhlý a nepohyblivý celý, nemůže ani žvýkat (obr. 14).
Nášlap: Může se projevit náhlým okulháním na jednu končetinu, avšak není to pravidlem. Někdy zůstane nášlap nepozorován a v kopytě se začne rozvíjet hnisavá infekce ve formě kopytního abscesu.
Kopytní absces: obvykle vzniká po neléčeném nášlapu, kdy se v kopytní škáře začne hromadit hnis a tlačí na citlivé struktury. Projeví se velmi silným kulháním (III. až IV. stupně), kdy kůň odmítá zatěžovat končetinu. Lze si ho snadno splést se zlomeninou. Koně přestávají zatěžovat končetinu také při prasknutí šlachy nebo při některých vážných problémech s vazy.
Záněty šlach: se v akutní fázi kromě poměrně silného kulhání projevují především otokem a bolestivostí i zvýšenou teplotou části končetiny (nejčastěji zadní strany holeně). Chronické záněty („zatvrdlé šlachy“, obr. 3) se projevují kromě jiného kulháním po náročnější práci.
Poškození vazů: známé jako „zvrtnutí“, se projeví náhlým okulháním koně, zhoršujícím se často v obratech. Natažení vazů či jejich natržení se zhoršuje také na tvrdém povrchu (na rozdíl od problémů se šlachami) nebo na příliš měkkém povrchu.
Záněty kloubů: můžeme poznat podle otoku kloubu, zvýšení teploty a bolestivosti v daném místě. Koně špatně předvádějí končetinu, protože je pro ně ohýbání postiženého kloubu bolestivé.
Artrózy: se projevují topornými a neochotnými pohyby koně na začátku práce a v chladnějším a vlhčím počasí. Když se kůň zahřeje, kulhání nebo ztuhlost pohybu částečně nebo úplně vymizí.
Bolest zad: se obvykle neprojeví kulháním, ale spíš ztuhlými pohyby pánevních končetin nebo celého těla, házením hlavou, uhýbáním před tlakem na hřbet, zvedáním krku a prohýbáním se pod zátěží. Někdy je provázená jen zhoršením výkonnosti nebo změnou temperamentu koně.
Obrny nervů: podle toho, který nerv je postižený, dochází k tahání končetiny za sebou, přehnaným pohybům končetiny apod.
Ataxie: má mnoho příčin, obecně se projevuje zhoršenou koordinací pánevních (výjimečně i hrudních) končetin, nikoli kulháním v pravém slova smyslu. Koordinace se zhoršuje především při projíždění malých kruhů, při změnách chodu.

 

Obr. 13: Charakteristický postoj těžce zchváceného koně. Kůň výrazně přenáší váhu na zadní končetiny, aby odlehčil bolesti předních kopyt.Obr. 13: Charakteristický postoj těžce zchváceného koně. Kůň výrazně přenáší váhu na zadní končetiny, aby odlehčil bolesti předních kopyt.

To bylo jen stručně k některým příznakům a jejich příčinám, které však rozhodně nejsou stoprocentní a měly by sloužit jen jako základní vodítko při laické diagnostice kulhání koně. 

Obr. 14: Kůň postižený tetanem má ztuhlý a natažený krk, vyhřezlé třetí víčko, uši stažené dozadu a křečovitě zvednutý ocas. Protože nemůže polykat, je vyživován a zavodňován nosojícnovou sondou.Obr. 14: Kůň postižený tetanem má ztuhlý a natažený krk, vyhřezlé třetí víčko, uši stažené dozadu a křečovitě zvednutý ocas. Protože nemůže polykat, je vyživován a zavodňován nosojícnovou sondou.

Co dělat, když kůň kulhá? 

Pokud kůň okulhá, je třeba ihned zajistit jeho klid. Je-li kulhání silné, zavoláme ihned veterináře. Je-li kulhání slabé (I. a II. stupeň), koně necháme stát v boxe (ubereme jádro) a konzultujeme s veterinářem (například po telefonu). Pokud kulhání neustane ani po třech dnech klidu v boxu, zavoláme do stáje veterináře.

Je-li kulhání provázeno otokem a zvýšenou teplotou končetiny (akutní zánět), budeme postižené místo chladit studenou vodou nebo ledem. Tím omezíme tvorbu otoku a snížíme bolestivost. Další léčbu musí určit veterinář.

Předchozí: Start dostihové sezony v Pardubicích se blíží
Následující: FOTOREPORT: Jarní závody v Mažicích
x

Mohlo by vás zajímat

Jezdecký tým Prague Lions je po polovině série Global Champions League stále v TOP 10

Družstvo Prague Lions si v osmém kole prestižní parkurové série Global Champions League 2018, které se uskutečnilo v portugalském letovisku Cascais (Estoril), připsalo 7 bodů za 15. místo a po polovině seriálu se drží mezi 19 celky na 9. příčce. Celkem mají Pražští lvi 103 bodů, což je jen o ...