Chci zde mít svou reklamu
Home > Medailonky > Koně > Vzpomínka na Draka

Vzpomínka na Draka

V únoru uplyne jedenáct let, kdy se Drak, potomek klisny Dafné a legendárního Koroka, vydal na věčně zelené pastviny.

Psal se 13. říjen roku 1991. Tisíce diváků s neobyčejným napětím očekávají průběh 101. ročníku Velké pardubické. Všechny zajímá, zda se Železníkovi podaří nad dvaadvacítkou soupeřů počtvrté triumfovat… Velký Taxis zabrzdil osm koní, ale trio největších favoritů, tedy Železník, Forman a Drak, pokračuje. Na Poplerově skoku, nenápadných a nevysokých bílých břevnech, padá Disco. A přes něho k velkému zděšení všech přítomných také Železník! Josef Váňa, který valachovy otěže instinktivně z rukou nepustil, se nevzdává. Popadá vedle ležící bičík, vyhoupne se do sedla a s odhodláním posílá Železníka do stíhací jízdy, která se s ohledem na dvěstěmetrovou ztrátu na zbytek pole zdá být dopředu ztracená. Nejenom touha jezdce, ale především bojovnost Železníka dokázala téměř nemožné. V rychlém tempu ztrátu zlikvidoval a do cílové rovinky vbíhal za mohutného aplaudování tribun bok po boku s Drakem. Kdyby tehdy Václav Chaloupka v jeho sedle neztratil na trati bič a mohl ryzáka pořádně podpořit…. Takové jsou dostihy. Žádné „kdyby“ se nepočítá. A tak byl po zásluze stuhou pro vítěze ozdoben Železník, hrdina jednoho z nejdramatičtějších a také stěží uvěřitelných doběhů nejtěžšího kontinentálního dostihu.

Krásný hřebec se širokou lysinkou a bílými ponožkami se poprvé na start postavil až jako pětiletý. Odchovanec St. statku Brno vynechal rovinové dostihy a rovnou přešel na překážky. První i druhý životní start ve steeplechase pod jezdcem Vlčkem vyhrál. V následujícím byl po boji o necelou délku druhý. Poslední dostih sezóny 1989 sice vyhrál, ale dostihovou komisí byl diskvalifikován.

Drak a Václav Chaloupka. Foto: asi Marek Skála

V následující sezóně ho pronásledovalo více neúspěchů než úspěchů. Ze šesti startů čtyřikrát cíle nedosáhl. Poprvé se pod Petrem Vozábem zúčastnil Velké pardubické, kterou pro pád nedokončil. Zbývající dva starty, pokaždé na pardubickém závodišti, proměnil v prvenství a 2. místo.

Ve zmiňovaném roce 1991 zaznamenal skvělé úspěchy. Nejenom druhé místo ve Velké pardubické, ale ve všech předcházejících dostizích v průběhu sezóny. Jednou triumfoval a dvakrát mu patřilo 3. místo. Jeho stálým jezdeckým partnerem byl Václav Chaloupka.

Dobové deníky ukazovaly souboj Draka se Železníkem

V dalších dvou sezónách se na dráze objevoval sporadicky. Ale i tak zaznamenal dvě druhá místa ve steeplechase nejvyšší kategorie. V letech 1994 a 1995 se s Jaromírem Štohanzlem opět vrátil na start Velké pardubické. Předešlý výborný výkon napodobit nedokázal. Po 7. místě svoji derniéru v  překážkovém vrcholu sezóny ukončil pádem.

Čtěte také:  Závěrečné dostihy s oslavou 100. výročí Československa

Drak se byl odchodu z dráhy zařazen do chovu. Až do své smrti působil jak v plnokrevném, tak polo- i teplokrevném chovu. Svým plnokrevným synům a dcerám překážkové geny bohužel předat nedokázal. Většina jeho potomků vykazovala průměrné až podprůměrné výkony. Navíc se nemalý počet koní, v nichž Drakova krev koluje, na dráze vůbec neobjevil.   Jiná situace byla v jezdeckém sportu. Dával hříbata pěkně stavěná a s vyhovujícím skokovým potenciálem. Malým příkladem za všechny může být osmiletá klisna Drakona, která dosáhla na parkuru výkonnosti ST.

Drakova úspešná dcera Drakona

Drak byl zdatným cestovatelem. Během deseti let vystřídal několik stanic a stájí, kde po sobě zanechával více či méně znatelné „stopy“. Byl zařazen i mezi plemeníky koní Kinských. Velký dojem zanechal v JS Equus Kinsky. Patrné je to z vyjádření Libuše Půlpánové: „Byl to dobrý hřebec a tím velká čest pro nás, že je spojován se jménem koní Kinských“.

Posledním působištěm se stal východočeský klub Mates. I po nešťastné události, při níž Drak odcválal do koňského nebíčka, je patrné, že stále zůstává hluboko v srdcích členů a v jejich pěkných vzpomínkách. A tak ve vyprávění pokračuje jedna z nich, Lucie Weissová:

Drak v posledním působišti JK Mates

„ K Drakovi jsme se dostali tak trochu oklikou. Když jsem se před čtyřmi lety rozhodla, že si pořídím plnokrevnou kobylku a procházela inzeráty, zaujala mne nabídka JK Jiskra Dvořiště nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. Prodávali starší plnokrevnou kobylku Timeu s výkonností CIC* a my se na ni začátkem srpna jeli podívat. Majitel klubu nám ukázal i svého plemeníka. Tím byl právě Drak. Mezi řečí jsme se dozvěděli, že je Drak momentálně na prodej. Protože jsme Korokovu krev v našem chovu již měli, rozhodli jsme se, že koupíme i jeho. Timeu, mimochodem v té době připuštěnou Drakem, jsme přivezli v září a Draka druhý lednový týden roku 2005. Přijel ve večerních hodinách. Při vykládání z auta mi chlapi řekli, že mu v žádném případě nemáme sundávat ohlávku. Jinak mu ji prý už nenandáme. Jenže u nás koně nosí ohlávky, jen když je to třeba. Tak jsem mu ji sundala s vědomím, že když mu ji nedokáži zpátky nasadit, mám na to celou noc. Zpočátku opravdu dělal drahoty. Zhruba po třech měsících mu klidně ohlávku nasadila jedenáctiletá holčina…

Také nám bylo doporučeno, abychom Draka nepouštěli do výběhu, protože v něm běhá až do úplného zpocení. Tuto radu jsme také s díky odmítli. Dráča chodil na pastvu denně. A v létě se v klidu pásl.

Čtěte také:  Pražským zimním favoritem Chiouboucar

Pod sedlem byl neskutečný pracant. Navzdory vyššímu věku nešetřil elánem a ohromnou sílou. Také nezapomněl na někdejší slávu a potlesk diváků. Když jsme s ním byli na Náchodské přehlídce plemenných koní, zpočátku jsme ve dvou lidech měli hodně práce, abychom ho udrželi. Mrzí nás, že o něho jako plemeníka nebyl zájem. V roce 2005 připustil pouze tři naše klisny. Následující rok jenom jednu cizí klisnu, krásnou izabelu. Všechny zůstaly březí a přivedly na svět krásná hříbátka. Drakovým posledním plnokrevným potomkem je Trackera z matky Timey. Zajímavá ryzka s bílými puntíky na břiše a bílou hřívou. Její zbarvení je tak trochu raritou, protože v plnokrevném chovu se takhle zbarvených koní moc nevyskytuje. Kvůli mé časové zaneprázdněnosti tahle sympatická kobylka nepracuje tak, jak by si zasloužila. Pokud by měl někdo zájem podílet se na jejím jezdeckém využití, budu ráda. Více o nás se čtenáři dozví na: http://www.jkmates.estranky.cz/ .

Z ročníku 2006 zůstala po Drakovi tři teplokrevná hříbata. Dva jsou hřebečci (Darly-M a Danny-M) a kobylka Sondryka. Danny a Sondryka jsou konkrétně pro nás zajímaví. Jsou totiž prochováni na Koroka (inbreeding 2×5).

V den, kdy Drak skonal, jsme spolu byli na pravidelné procházce. Vždycky jsem ho pustila na volno, aby se napásl. Sám si doběhl na dvorek, kde počkal, až ho pustím do boxu. Byl trochu problémový při krmení senem. Moc mu nechutnalo a tak dostával menší dávky až 5x denně. Kolem páté hodiny odpolední se ale začal válet a sténat bolestí. Drak byl vždycky „citlivka“. Stačilo, aby si trochu odřel nohu a hned okulhal. Všem ukazoval, jaké má bolístko a také pokaždé odmítal žrát. Tentokrát to bylo něco jiného. Zavolala jsem veterináře, který se k nám dostal až po hodině a půl. Chtěla jsem Draka zatím vodit, ale nebyla jsem schopná udržet ho na nohou. To se částečně povedlo až s pomocí dalšího člověka. Dvakrát za sebou dostal během několika hodin uvolňující injekce, zklidnil se a vypadalo to, že se mu ulevilo. Když jsem ho kolem jedné hodiny ranní šla zkontrolovat, už nedýchal.

Asi je pravda, že zvířata svůj konec vycítí. Když jsme ho vedli domů, zastavil se u boxu Dannyho. Vypadalo to, jako by mu něco říkal. Velkého kamaráda našel v našem druhém hřebci Artexovi. I když občas předváděli, jako když se chtějí sežrat, v podstatě se měli rádi. Když Drak zemřel, odmítal se Artík přiblížit ke stěně boxu, která sousedila s Drakovým. Byl smutný.“

Čtěte také:  Záchrana tonoucího koně se šťastným koncem

Sympatický rošťák, kterým Drak jako správný hřebec byl, se s pozemským světem rozloučil 24. února 2007 na selhání srdce a plic po zauzlení střev. Bez jediné připuštěné klisny, kterých měl hlášeno kolem dvanácti.

Nedá mi to, abych se v závěru se ještě jednou neponořila do vzpomínek na neobyčejný 101. ročník Velké pardubické. Jiří Křepelka popsal dění velmi působivým dojmem:

… a tady číhá Taxis. Výteční skokani se zkušenými jezdci se přes něho přenášejí s obdivuhodnou lehkostí. Garnizon, Železník, Forman i Drak v první linii. Uhánějí dál vstříc Irské lavici. Tam se orosilo čelo Václava Chaloupky, protože jeho Drak si vzpomněl, že tuhle překážku nemá rád. Chvilkové zaváhání ale nebylo pro pozdější vývoj dostihu rozhodující. Na Poplerově skoku důležitou a nepříjemnou situaci kromě dvojice Váňa-Železník registroval také Chaloupka. Přišel o bič, který mu vypadl ze zabandážované levé ruky.

Na Velké vodě udělal chybu Garnizon a Drak přišel o soupeře, který ho měl povzbudit k většímu náskoku. Do té doby měl totiž šanci dotahujícímu Železníkovi utéct, ale potřeboval k tomu pomoc.

„Kdybychom udělali pořádné tempo, tak se dal Železník ještě porazit. Zůstal jsem v tom ale sám“, nechal se slyšet Václav Chaloupka. Drak, symbolicky startující za stáj Fondu na záchranu a podporu koní a vedený mužem, který tento projekt vymyslel a realizoval, byl bezesporu druhým hrdinou na trati. Chaloupka udělal pro jeho nejlepší výsledek maximum snad i proto, že měl k tomuto koni mimořádný vztah. Oba Drakovy rodiče (Korok trojnásobný vítěz a Dafné třikrát umístěná ve Velké) nejenom že jezdil, ale také ošetřoval a trénoval. A samotného Draka navíc připravuje Václavův švagr.

Ale jak již všichni víme, ani spojené síly Chaloupky a jeho Draka nebyly silnější, než touha po vítězství Váni a Železníka….“

Drakova kariéra ve zkratce:

  • 24 startů ve steeplechase od 3.600m do 6.900m
  • 5 vítězství
  • 4x startoval ve Velké pardubické (1x druhý, 1x sedmý, dvakrát pro pád nedokončil)

Drakova chovná kariéra (potomci v plnokrevném chovu) – databáze Fitmin a Jockey Club:

  • 2000 (Don Pedro, Siera Nevada)
  • 2001 (Cilka, Dare To Win, Kalieta, Maličká, Strike, Silver Orphan)
  • 2002 (Meg, Mickey Drake, Raymond, Spare, Tmarr)
  • 2003 (Celtig King, Carla, Fast Falcon, Happy Prince, Mersi)
  • 2004 (Gapistan, Ratan, Tygra)
  • 2005 (Santa Elena, Trackera)
  • 2006 (bez výsledků, neměl licenci pro plnokrevný chov)

Podle vyprávění Lucie Weissové zpracovala Marcela Kozová

Foto: archiv L.Weissové a JS Equus Kinský

Předchozí: První skokové závody sezony 2018 se 155 starty
Následující: ZJP ČJF 2018 spřežení pokračuje ve Slatiňanech

Zanechte komentář

x

Mohlo by vás zajímat

Dostihové loučení s pardubickou sezonou ukázalo na šampiony

Vrcholem Závěrečného dostihové dne byla Cena města Pardubic, kterou pro sebe vybojoval svěřenec trenérky Hany Kabelkové Turdus. V sedle sedmiletého hnědáka byl žokej Lukáš Matuský. Hlavní hvězdou závěrečné Ceny města Pardubice byl ostřílený bělouš Ter Mill, který v tomto dostihu zvítězil před třemi lety. Letošní vítězství ale bral další z favoritů – sedmiletý ...