Chci zde mít svou reklamu
Home > Blogy > Ze života našich koní

Ze života našich koní

Jessika vypráví….

Jako obvykle jsme šli po snídani ven do ohrady. Prý, aby nám Monty trochu „zvedl šunky“. Je pravdou, že nebýt jeho, asi bychom už dávno k té zemi přirostli, jak s oblibou říká paní domácí, protože jen čumákujeme, žereme a poflakujeme se po pastvině.

A tak se nám nejaktivnější člen stáda – Monťas stará o dostatek pohybu. Nevím, co mu za to slíbili. Dělá to  s takovou chutí, že mu nikdo z nás nevěří, že je to nezištně. Jakmile se za námi zavřela ohrada, začal pan domácí pobíhat okolo stáje, stále něco nosil dovnitř, pak zase ven …..no zřejmě nám chystají ty slíbené apartmány, jinak nevím, čím si naše stáj zasloužila takovou pozornost. Jaké bylo překvapení, když místo apartmánů, přibylo ještě jedno stání. No co, asi neví co s místem, hlavně, že já mám to své. Spokojeně si vykračuju k plnému korytu, když tu pan domácí přivádí vedle mě Montyho. Copak to jsou za novinky? Vždycky tu stál Rocky, který je teď posunut o kousek vedle a mě se tady bude roztahovat náš prudič.Chtěla jsem se s chutí pustit do přichystané senáže, když v tom se ve mě ozvaly mé zkušenosti z ohrady, kde přece velí Monty, kdo kdy půjde ke žrádlu a hlavně kolik toho může  kdo zbaštit. Takže jsem se malinko zarazila, na Monťase jsem udělala pořádného šklebíka, to abych věděla, kam mu až dosáhne vazák, když mi to půjde oplatit. Je to dobré, nedosáhne mi do koryta. Takže honem jsem nahrnula všechno žrádlo do nejvzdálenejšího rohu od Montyho (to jen pro jistotu) a v klidu se pustila do večeře. Monty si snad ani nevšiml, že stojí někde jinde, než byl zvyklý, navíc je teď uvázaný a předtím měl celý box. Jediný, komu chvilinku trvalo než zarazil hlavu do večeře byl Rocky.  Když pak zjistil, že jídlo chutná všude stejně, přestal nad tím přemýšlet. Jak jsme ráno po snídani funěli a odpočívali, opatrnými krůčky se na volné místo postavil nový kůň – teda kobylka. Moc jsem na ni neviděla, ale už chápu, proč to velké stěhování. Je to tak pro všechny lepší, když bude Monty vedle mě, aspoň jej budu mít na očích.

Předchozí: Horsemanship aneb jak to vidím já – Způsob obsedání koní
Následující: Zoubková víla u koní?
x

Mohlo by vás zajímat

Setkání vítězů Velké pardubické už je tradicí

Stalo se už tradicí, že se v rámci dostihového mítinku potkávají vítězové uplynulých ročníků Velké pardubické. Dostihový spolek a.s. je pravidelně zve na neformální setkání v Dostihové kavárně s nejkrásnějším výhledem na dráhu, na které jezdci sbírali své úspěchy. Letošní setkání se uskuteční při I. kvalifikaci na 128. Velkou pardubickou s Českou pojišťovnou. Kromě ...