Chci zde mít svou reklamu
Chci zde mít svou reklamu
Home > Zpravodajství > Fotogalerie > Železný Újezd – místo k otevření koňských duší

Železný Újezd – místo k otevření koňských duší

Železný Újezd, kdysi vyhledávané místo pro dobývání železné rudy, je dnes především rekreační vsí na jižním Plzeňsku. Turistům své služby nabízí rozhledna Na Skále (672m.n.m.), ze které je krásný pohled na Pošumaví, Plzeňsko i část jižních Čech. Koňařům zase slouží malá rodinná firma Petry Čížkovské a Marka Klozara. Co všechno se skrývá pod hesly výcvik – přiježdění – zaskákání – obsedání? Široká škála služeb spadajících do oboru jezdectví a dostihového sportu s využitím klasických metod.

Marek a Petra

Marek a Petra

Seznamte se

K profesionálnímu personálu patří Ivan Kub, bývalý úspěšný žokej, vítěz klasických dostihů a v současnosti neméně úspěšný trenér. Společně se svým bratrem Petrem vede dostihovou centrálu v Mladém Smolivci. Čtyřnohým svěřencům dávají to nejlepší ze svých dlouholetých zkušeností. Díky jejich pečlivosti a stoprocentnímu pracovnímu i lidskému nasazení mají důvěru majitelů dostihových koní. Počínaje těmi „malými“, jako např. stáj Hugo (úspěšně ji reprezentovala nejlepší dvouletá klisna českého chovu Matter for Love), Sauter (Camelai je prvním letošním vítězem smolivecké centrály), stáj Gwendy (Demon King zaběhl v Chuchli časový rekord na kilometrové trati), až po majitele se silnou základnou. Mezi ně patří pan Vojtěch Martin (CK Martin Tour), ing. Jiří Odcházel (stáj JOLY) i největší a historicky nejúspěšnější tuzemský hřebčín Napajedla.

Marek s Puntíkem, který se dříve bál lidí

Marek s Puntíkem, který se dříve bál lidí

Smolivecká centrála využívá rozmanitost okolní přírody. K dispozici jsou dlouhé kilometry lesních cest, zvlněné louky a polní cesty, přírodní i umělé překážky, kopce, vodní plocha Metelského rybníka s písčitým dnem. Kromě tréninku dostihových koní je v Mladém Smolivci možné ustájit koně určené k rekreaci. Zkušeností bratrů Kubových s nejrůznějšími typy koní často využívají majitelé problematických zvířat. Ivanovy „zlaté ruce“ jsou nenahraditelné při práci s hříbaty, mladými a psychicky labilními koňmi. Pod jeho vedením získají takoví jedinci důvěru v sebe i v jezdce. Učí se pracovat v klidu a s chutí. Předností Petra je jeho instinkt, cit pro koně a téměř neomylná schopnost rozpoznat a definovat příčiny koňských problémů. Se všemi důsledky na psychiku i fyzický stav. Opírá se o „zdravý selský rozum“ a většinou dokáže najít nejjednodušší řešení. Velmi často jsou tato řešení účinnější více, než pravidelné a finančně náročné návštěvy veterinářů.

Marek Klozar při své práci s koňmi čerpá z dlouholetých zkušeností získaných pod vedením ing. Václava Chaloupky v tréninkovém dostihovém středisku v Tochovicích. Velmi dobře si vede se zvířaty, která potřebují „pevnou ruku“ a důslednost. Koně pod jeho vedením pracují s respektem, ale zároveň s důvěrou. Vedou si velmi dobře v terénu, nezaváhají před netypickým skokem, překážkou nebo novou situací.

Petra Čížkovská se jezdectví a dostihovému sportu věnovala pod vedením legendárního Jaroslava Maška a Stanislava Beránka. V současnosti je majitelkou koní dostihových i rekreačních. Dává přednost vytrvalostnímu tréninku. Petřinou výhodou je nízká váha, empatie a trpělivost.

Pavlína Vanžurová studuje SOU dostihového sportu ve Velké Chuchli. Praktické zkušenosti sbírá jak ve smolivecké centrále, tak v Železném Újezdě. Její „muší“ váha umožňuje obsedání a přiježďování poníků. Dokáže si získat důvěru koní při práci ze země a problémovým koním věnuje veškerý potřebný čas a trpělivost.

Woodlando s Petrou zkouší klidný vstup do vody

Woodlando s Petrou zkouší klidný vstup do vody

Hugo je nejmladší člen týmu a velice si rozumí s poníky. Pod jeho vedením je práce těší a baví.

Práce s poníky

Práce s poníky

Nabídka

Kromě klasického tréninku dostihových koní, venkovního či boxového ustájení a jízdárenského provozu v nabídce nechybí specifické služby, ke kterým patří obsedání, nácvik nakládání do přepravníku, náprava tzv. problémových koní. „Sami dobře víme, jak snadno se mohou vyskytnout nedorozumění mezi jezdcem a koněm. Zaměřujeme se na všestrannou přípravu koně určených pro závodní využití i rekreaci. Klademe důraz na spolehlivost koní v terénu. Naším cílem je přijezdit svěřeného koně tak, aby následné společné vyjížďky probíhaly v klidu, pohodě a ve vší spokojenosti z pohledu koně i jezdce. Dokážeme si poradit se situacemi, které nemusí vždy fungovat automaticky. Ať se jedná o nastupování koní do přepravníku, o sedlání, nasednutí, plavení, překonávání překážek, příkopů. Pomáháme s odstraněním častých problémů – odmítnutí poslušnosti, uskakování, přehnaná lekavost, kousání, kopání, neochota pracovat a s mnoha dalšími nežádoucími a nebezpečnými projevy u koní, kteří mají s lidmi problémy. Kousání, nafukování při dotahování podbřišníku, neschopnost a neochota stát při uvázání, ustupování, uhýbání při nasedání, vzpínání se a uskakování, lekavost, protahování otěží, kopání – to všechno jsou zlozvyky, které je možné důslednou prací a trpělivostí koně odnaučit. Většina zmiňovaných zlozvyků je důsledkem špatných zkušeností koně, nedůsledností jezdce/ošetřovatele, chybným nebo nejistým vedením koně. Zkazit mladého koně je velmi snadné. Napravit škody způsobené chybným přístupem již vyžaduje zkušenost, trpělivost a odborné znalosti“, nastiňují smysl činnosti Petra a Marek.

Romantické vyjížďky přírodou

Romantické vyjížďky přírodou

Koňské příběhy

Čtěte také:  Skvělý úspěch vozataje Nesvačila jr., v Cáchách byl v parkurech třetí

Jedním z prvních „pacientů“ byl Ferda, hnědák bez průkazu původu, s největší pravděpodobností plnokrevník. Měl skončit na jatkách jako nebezpečné a nezvladatelné zvíře. „Dostal se nám do péče opravdu jako vychrtlý a vyklepaný nešťastník. Oba nás postupně poslal do nemocnice. O to víc nás těší, že se dobrá věc podařila a dnes je z něho pohodář na rekreaci“, přibližuje nelehké začátky Marek.

Divoký Ferda - jeden z prvních koní v Újezdě

Divoký Ferda – jeden z prvních koní v Újezdě

V době své dostihové éry mimořádně pohodový kliďas Emirhan (Varadar – Emlah) se jako rekreační koník k Petře a Markovi dostal po pěti letech soužití s jeho až příliš milujícími majiteli (myšleno v dobrém). V uvozovkách vzato musel narazit na pevnou ruku. Především pod sedlem. Rozpustilý valášek si totiž se člověkem na svém hřbetě dělal úplně, co chtěl. V deseti letech se bývalý svěřenec bratrů Kubových (17 startů, 7 umístění) vrátil do role příjemného pohodáře, jakým býval v čase, kdy se proháněl po závodní dráze.

Pětiletá hnědka z chovu ing. V.Kozla Royal Martina (Tiger Cafe – Royaldini) se, jak s humorem sobě vlastním tvrdí Marek, ani nedala zkazit, protože se na ni jezdci báli sednout již od úplného začátku. Je to tvrdá, zdravá a pošetřená klisna se skokovým talentem. Zkušený jezdec se na ní výborně sveze. Na podzim bude připravená k prodeji. Talent by mohla uplatnit v soutěžích všestrannosti. Její předností je odvaha. Skočí přes všechno a navíc v terénu je vynikající vedoucí kůň.

MarlenK je na jedno oko slepá a zkusil jsem to s ní jen kvůli tomu, že je dcerou plemeníka Mir Sady. V terénu bývala nezvladatelná. Dnes dělá radost naší kamarádce Kateřině Zewelové. Z Německa se k nám dostal puntíkatý poloarab, který se bál úplně všeho. Včetně lidí. Vypadá to, že byl často bitý. Čekalo ho několik měsíců uklidňování a postupného získávání důvěry. Byl prodaný na rekreaci a je to spolehlivý kamarád na čundry. Vleze všude, do všeho a snad nikdy ještě nezakopl. Strakáč Cchoko Voko je pěkně vychytralý a svéhlavý. Opět následkem chyby majitele. Půl roku platil v renomované stáji jeho obsedání. S nulovým výsledkem. Nám to trvalo dva dny včetně několika zhmožděnin. Ponička Chantal byla obsednutá za půl hodiny. S dítětem v sedle spolehlivě chodila s Petrou běhat po loukách jako pes“, vypráví o dalších koních Marek.

Cchoko Voko

Cchoko Voko

Své místo mají v Újezdě také aktivní dostihoví koně. Využívají tzv. letních bytů, kde si dostatečně odpočinou v prostorných výbězích. Občas jdou lehce pod sedlo. Aby se jim vrátila chuť do práce a závodění. Po takovém ozdravném pobytu například Sorgenta (Egerton – Sorgenia) ukázala, že v ní něco je a prodloužila si tím dostihovou kariéru.

Čtěte také:  Karlovarské závodiště hostilo vrcholnou událost sezóny: Oaks a Lázeňskou míli

Jedním z nejdéle působících koní v Újezdě je plnokrevný Arrows Pepe (Rainbows For Life – Alacama), čtrnáctiletý koník s pohnutou historií od samého počátku. V roce 2003 byl v karlovarské Ceně Masise strůjcem nešťastné události. V oblouku před cílovou rovinou uklouzl a žokeje Šarinu katapultoval k zemi. Hřebec po pádu vyvázl bez zranění a během své další kariéry ještě šestkrát zvítězil, jeho jezdec se bohužel již nikdy nevrátil do sedla. „Pepek“ je prototypem klasického vysloužilého dostihového koně. Potřeboval především uklidnit a zpomalit, aby byl pro rekreaci použitelný. Pepek v Újezdě tráví čtvrté léto a všeobecně je velmi oblíbený. O něm platí Ivanovo tvrzení, že dobrý kůň zůstane dobrým koněm napořád. „Je to nejhodnější plnokrevník, kterého znám. Ale také je smolař, co se zranění jezdců týče“, dodává Marek. „Když ho ale nic nebolí, ono 53 startů je 53 startů, a má dobrou náladu, dokáže naše učnice povozit po Újezdeckých loukách jako za mlada. Že Karol Šarina utrpěl své závažné zranění právě s Pepkem, to je známo. Ale má na svědomí i moje kosti. Musím přiznat, že v mém případě šlo o zřejmou jezdeckou chybu a v nadsázce řečeno také pomstu divokých prasátek. V jednom pohodovém pátečním večeru jsme vyrazili na okruh po místních brdských kopcích. Na jednom z kopečků se střetla skupinka našich koní s početnou skupinou divokých prasat. Koně jsou přece jenom větší, a tak prasata uznala porážku a vyklidila pole. Zapomněla však na louce jedno sele a to se stalo kořistí našeho pracovního psího doprovodu border colie, výmarského ohaře a pointera. Čuníka jsme psům odebrali a urožnili. Prasátka vymyslela důmyslnou pomstu. Nastražila díru v dráze, kde koně absolvují ranní práci. Nástraha stála Pepkovi přímo v cestě. Nekoukal jsem na trať a diskutoval s kamarádem jedoucím vedle. Skončili jsme s Pepkem v kotrmelci, při čemž já byl ten dole. Následoval převoz sanitkou a operace v Plzeňské nemocnici.

Dobrým příkladem toho, že spousta věcí jde, i když ne stoprocentně, může být klisna Genethni (Primo Valentino – Mujadilly). Účastnice dostihů nejvyšších kategorií (mj. Svatováclavská cena, Gomba handicap) během krátkého dvouletého působení na českém území ani jednou nevyhrála. Na rovinách se z 11 startů třikrát umístila. Jediný překážkový dostih nezvládla a doběhla poslední. Dostala se do udržovací a zklidňující pokusné péče k Markovi a ten o ní říkal: „Byla to moc dobrá klisna, jen nechtěla skákat. U nás byla velmi krátce na zaskákání. Byla sice opravdu nepříjemná (pozor zezadu), ale svezení na ní úžasné. Za odměnu jsem ji měl půjčenou na dostih při hubertově jízdě, který lehce vyhrála. Dodnes lituji toho, že jsem ji neodkoupil a nevrátil do tréninku.“

Genethni dříve do vody nevkročila

Genethni dříve do vody nevkročila

Hnědka se k lepším výkonům nenechala přesvědčit nikým a ničím. Zůstala svá. Z dráhy byla tedy stažená. Nepotřebná a nespolehlivá. Po mnohých peripetiích se před čtyřmi lety dostala k Ivetě Müllerové na Sokolovsko. Soužití s Genethni popisuje následně: „Kobylku jsem kupovala na inzerát. Prodávala se proto, že byla ve stáji problémová a naprosto nevhodná k dětem. Měla od ohlávky vydřenou kůži. Nechtěla se nechat ve výběhu vůbec odchytit. Po nezbytném čase na rekonvalescenci začala v roce 2013 Genetce vytrvalostní kariéra, ke které nás dovedla MVDr.V.Molcarová. Absolvovaly jsme nejprve několik hobby závodů nutných ke splnění podmínek pro licenci a na podzim první oficiální závody stupně Z. Vytrvalost ji neskutečně baví. Na závodech se povahově zcela změní. Těší se a v samotném závodě se na ní mohu 100% spolehnout. Jezdí na volné otěži a reaguje na zvukové povely. Stačí mlaskání nebo pískání. Z tréninku velmi rychle pochopila, jak si rozdělit síly, kdy klušeme, kdy cváláme. Slibně rozjetou závodní činnost přibrzdily problémy s prasklinou kopyta. Dostala zámkovou podkovu a rok prázdnin. Letos v lednu jsem si na ni opět sedla. Můžu říci, že to není žádný labilní tvor, jak se o ní leckdo vyjadřoval. Svědčí jí také stálá přítomnost dvou dalších koňských kamarádů a systém ustájení 24/7. Trénujeme a těšíme se na návrat na vytrvalostní tratě. Kupovala jsem Genethni s tím, že je problémová na ošetřování. Několik lidi pokousala, včetně mě. Nemá problém kopnout. Zvednout jí zadní nohu je téměř nemožné. Je ochotná maximálně opřít zvednuté kopyto pro vyčištění. Není a nejspíš nikdy nebude koněm, ke kterému můžete ve volnosti bez obav přijít a jen tak ji poplácat. To by sklopila uši, vycenila zuby a začala se ohánět. Ze země je občas nebezpečná. Sobě i okolí. Záleží na její momentální náladě. Zajímavé je, že mnohem větší důvěru má k mužům. Člověk musí vědět, jak k ní přistupovat. Teprve potom si Genetku získá. Není to její chyba. Následek lidského chování, které se jí nezapomenutelně zapsalo do podvědomí. Pod sedlem je naopak nejlepším parťákem, kterého jsem poznala. Nikdy nevyhodila, nikdy se nepostavila na zadní. Přestože je to bývalý závodník, není problém ji zvládnout a jet na zahozené otěži. Pokud jezdec ví, jak na to. Chytřejšího koně nikdy neviděla. Letí rogalo a jiní koně zběsile pobíhají. Ona zvedne hlavu a v klidu ho pozoruje. Když jsem si ji přivezla, nebyla schopná ani stoupnout do louže. Dnes vodu přímo miluje. Možná by se pravidelnou systematickou prací dalo dost věcí ještě ovlivnit, ale myslím, že jsme obě spokojené. Hodíme se k sobě povahově a akceptujeme se.“

Čtěte také:  Cena Masise hlavním bodem nedělního karlovarského mítinku

Při každé příležitosti celý tým zdůrazňuje, že správně by se jejich činnost měla spíše nazývat výcvikem problémových majitelů/jezdců. Ti jsou většinou pravou příčinou problémového chování u koní. Nečekejte, že v Újezdě uvidíte zázrak v podobě zaříkávání koní nebo nejrůznějších metod vedoucích k okamžité přeměně divocha v beránka. Své myšlení a přístup musí změnit především ti, kteří jsou za své koně zodpovědní.

Divoký hucul

Divoký hucul

V Újezdě se pracuje ještě s jedním důležitým elementem – s pohodou. „Učíme vnímat radost ze života nejen koně, ale také lidi. Třeba učednice to u nás prý milují“, komentuje stručně Petra. Pavlína se přidává: „Pomáhám se vším okolo koní. Baví mě toulky přírodou, plavení a hlavně individuální práce se svěřenými koňmi, protože každý je povahově jiný. Jsou zde nejlepší lidi a koně, co jsem mohla poznat. Naučili mě strašně moc. Obdivuji, jak si dokáží poradit téměř s každým koněm. Ráda pod jejich dohledem skáču. Přiučím se novému a zároveň u toho zažiji hodně zábavy. Stejně tak se zasmějeme na Hubertových jízdách. Ráno jezdíme na tréninkové práce do Smolivce ke Kubovým a odpoledne pracujeme s koňmi u nás. V dostihové stáji mám nejraději bělouše Demon Kinga a v Újezdě Pepka. Je to spolehlivý kůň a profesor. A nesmím zapomenout na poničku, kterou jsem obsedala a jela na ní při Hubertu.“

Tinkři v tahu

Tinkři v tahu

Pokud vás článek zaujal a rádi byste se dozvěděli o činnosti soukromé společnosti v Železném Újezdě více, navštivte jejich stránky vycvik-problemovych-koni.webnode.cz

Připravila: Marcela Klingorová

Foto: archiv Marka Klozara a Ivety Müllerové

Předchozí: Přihlášky na Velkou pardubickou jsou plné zvučných jmen
Následující: Pozvánka na přednášku Historie chovu starokladrubského koně

Zanechte komentář

x

Mohlo by vás zajímat

Ptýrovský skokový pohár opět pod světly reflektorů

Tradiční, ale zároveň v České republice stále ještě ojedinělá noční parkurová Velká cena se i letos uskuteční na Farmě Ptýrov u Mnichova Hradiště. Jezdci si mohou vyzkoušet skákání za umělého osvětlení v pátek, hlavní soutěž se odehraje v sobotu… V rámci jediné Velké ceny, která se při Českém skokovém poháru ...